Komnata golux

[Lucius Malfoy]

Měli jsme toho moc. A moc starostí. Ale už je to pryč a ty příští budou lepší. A co příští, zlato. Uděláme si to lepší teď políbí ji, vezme jí z ruky lahvičku a položí ji na noční stolek A tohle dej pryč. Dneska večer to nebudeš potřebovat.

[golux]

vejde do pokoje, bouchne za sebou dveřmi, sedne si na sedačku, hodí nohy na stolek a popíjí víno, přitom poslouchá, jestli neuslyší na chodbě kroky

[Lucius Malfoy]

zaťuká na dveře a vejde; golux leží na pohovce a čte věštce. Když Lucius vejde, zvedne k němu oči. Lucius se posadí vedle ní na pohovku
Co to mu říkáš, miláčku? ukazuje jí článek o Postrachových Mám pocit, že se to nějak kolem nás rozpadá...

[golux]

Máš pravdu. I Postrachovi... to mě docela překvapilo. Man má štěstí, že to přežila. Ale něco mi říká, že to není konec, tedy že jí to Postrach ještě osladí. zavře Věštce Postrachovi, Blackovi... a taková to byla láska... no, je to život, co s tím naděláš. Lidi se mění a lásky přicházejí a odcházejí... zkoumavě se na něj dívá, neví, proč přišel, a má taky trochu strach

[Lucius Malfoy]

sedí a je trochu v rozpacích, pak vezme golux za ruku No víš, chtěl jsem se jen ujistit... když se to kolem nás rozchází... jestli já a ty... rozumíš... jesti se něco změnilo...

[golux]

obrovsky se jí uleví, ale nedá to na sobě znát No, víš... jsme spolu už dost dlouho... a taky to mezi námi vždycky neklapalo... ale když vidí, jak se Lucius tváří, rozesměje se a obejme ho Ty jsi blázen. Copak bych tady zůstávala? podívá se mu do očí Pořád tě miluju... zašeptá

[Lucius Malfoy]

neřekne nic, ale stiskne ji v náručí a dlouze políbí Takže jsme jediní... ještě tak Severus a Filch... oba vyprsknou smíchy

[Kocour]

*tiše jako stín na sametových tlapkách proběhl domem a teď se usadí ve stínu u dveří a vyčkává, jako chameleon splývá se stěnou, že kdyby se člověk díval přímo na něj, stěží by si ho všimnul, čeká na vhodnou příležitost, aby proklouzl dovnitř*

[golux]

zdá se jí, že něco zaškrábalo na dveře, tak se zvedne z pohovky a jde se podívat; ale když otevře dveře do komnaty, nic nevidí, jen ucítí kolem kotníků něco jako lehký závan větru. Pokrčí rameny, zavře dveře a jde se zase usadit na pohovku

[Kocour]

Mňau! *mrskne ocasem, vyskočí na křeslo a přátelsky zezelená*