LOScars Afterparty - pokráčko chatu

[Ares]

To vám klidně slíbit můžu. Já ty představení také moc nevyhledávám. usměje se, zaplatí a podá jí ruku. Chcete nás tam přenést vy, nebo to necháte na mně?

[Tony Dolohov]

Rebecca: +nevěřícně pozvedne obočí+ Ty že bys zanedbávala společenský život? Nechce se mi tomu věřit +ušklíbne se+ No... snažím se +vypadat ve formě+ Ještě jsi pořád s tím přítelem, co ti vidí do hlavy?

Regulus: Časy se mění a nepřítel se jednou může stát přítelem. Anebo naopak +dodá s úšklebkem+ Nechodíš moc mezi lidi. Kdybych se nedozvěděl o tom souboji, ani bych nevěděl, že jsi zase zpátky. Natrvalo? A co máš vůbec v plánu?

[Rebecca Altamirano]

Tony: no jo, už je to tak. Zasměje se. Ale nestěžuju si, práce ve Slastech mě baví, tak co víc, si přát. Trochu se zarazí, že jí připoměl Lestata. Hmm...ne, s Lestatem jsem se rozešla. Na okamžik uhne pohledem, ale hned se mu zadívá do očí. A co ty? Máš přítelkyni? Usměje se.

[Regulus Black]

Rebecca: Možná se budeš divit, ale bylo to... jak to říct... takové pozorování lidstva. Usměje se. Věnoval jsem se výzkumu různých lidských ras po celém světě, jejich chování, životu a zvykům. Netušil jsem, že to bude tak obsáhlá práce, která se protáhne na tak dlouho. Chvilku ji se zájmem poslouchá, pak zavrtí hlavou. Ne, když jsem tady byl, žádný podnik jménem Slasti tady ještě nebyl. Pohlédne zkoumavě na ni. Zdá se mi, že ti tento podnik přirostl k srdci, když jsis vzpomněla zrovna na něj. Neříkej mi, že to je jediná změna za celou tu dobu, co jsem byl pryč. Usměje se. Ale nechci tě tím trápit, budu se muset tady porozhlédnout sám a zjistit, jaké změny se tady udály. Snad se tady ještě zorientuji.
Tony: Neměl jsem zatím žádný důvod chodit mezi lidi. Skoro nikoho tady neznám. Ale chci to napravit. Hodlám se už konečně usadit a svou dobrodružnou povahu pověsit na hřebík. Zasměje se. Co mám v plánu? Sám nevím. Ze všeho nejdřív asi konečně zrekonstruuji rodný dům. Oči mu viditelně posmutní. I když nevím, co budu v tak velkém domě dělat... sám. Vyprázdní sklenku a dolije si další.

[Rebecca Altamirano]

Regulus: Pozorně ho poslouchá. Hmm, tak to zní hodně zajímavě a vsadím se, že to mnohdy mohlo být dost o krk. Lidi jsou často horší než zvířata. No Slasti mi opravdu hodně přirostly k srdci, asi proto, že tam pracuju. Usměje se. Ale co bych tak ještě... Zamyslí se. No v novinách je každou chvíli něco, až člověk ztrácí přehled. Ale to je vlastně nápad! Když si prolistuješ stará čísla DV, určitě se dostaneš aspoň přibližně do obrazu. Navrhne s úsměvem.

[Tony Dolohov]

Becca: Mohu jen potvrdit, že není nad to, když práce člověka i baví +zaleskne se mu v očích krutý plamínek+ Aha tak... takže jsi sama? +zeptá se jakoby mimochodem+ Ne, nemám přítelkyni +tvář mu ztvrdne+ Žádná mě totiž nechce +dělá si tak trochu srandu, mohl by si vybírat+

[Regulus Black]

Rebecca: Zasměje se. Tak o krk šlo docela často. Skončit na obětním oltáři potomků starých Mayů není to, po čem bych zrovna toužil. Na Nové Guinei jsem se zase málem objevil na jídelním lístku domorodých kanibalů. Zachránila mě jen má kouzla. Trochu se podiví. Ty pracuješ? V jaké funkci? Její nápad se mu docela zamlouvá. Už jsem měl tu čest seznámit se s vašimi místními novinami a musím uznat, že občas to bylo opravdu zajímavé čtení. Rozesměje se.

[Rebecca Altamirano]

Tony: Moje řeč. Kývne souhlasně a těžko říct, jakou práci má zrovna na mysli. Jestli tu aktuální, nebo tu, co už pověsila na hřebíček:) No...sama...jak se to vezme. Oficilálně chodím s Charliem Weasleym. Jenže tu teď moc není, takže jsem tak trochu slaměná vdova. Pokusí se o úsměv, ale je vidět, že do smíchu jí není. Jo tak nechce... Pokýve hlavou a uculí se. To jsou tedy věci... Tváří se schválně přehnaně soucitně, ale koutky jí cukají.

Regulus: no vždyť to říkám, lidi jsou divná sebranka. Dělá jakoby k ona sama nepatřila:D Jsem tam jako denní manažerka, občas jsem dělala i ochranku, ale to teď...no, teď jen manažerka. Ušklíbne se trochu a nerozvádí to radši dál. Jo tak čtení to je občas vážně zajímavé. Zasměje se taky. Hlavně, když se o sobě člověk dozví něco nového. Ušklíbne se.

[Tony Dolohov]

Regulus: Haha, myslíš, že nějaký Smrtijed dokáže jen tak skončit s dobrodružstvím a usadit se? Zkusit to můžeš, ale jak tě znám, dlouho to nevydržíš. Obzvlášť, když jsi teď sám +dopije a další už odmítne+ Pomalu půjdu. Nechci odcházet jako poslední. Když se budeš cítit sám, stav se. Rád tě zase uvidím +plácne ho po rameni+

Becca: Weasley... Weasley... něco mi to říká. Tak slaměná vdova? +všimne si, že ji to asi mrzí+ Holka, ty máš opravdu smůlu na ty chlapy. Vždycky se dáš dohromady s takovým, co lítá po světě a zanedbává tě +nakloní se k ní a ztiší hlas+ Proč si nenajdeš někoho, kdo je tady pořád, ať si užiješ? Svobodných chlapů je tady kopec +s úsměvem se zase odtáhne a pomalu se zvedne+ Budu muset jít. Ještě mě čekají nějaké povinnosti. Těšilo mě popovídat si s tebou, krásko. Můžeme to zase někdy zopakovat +ukloní se jí lehce+

[Rebecca Altamirano]

Tony: Pokrčí trochu odevzdaně rameny. Nevím, čím to je. Možná je mi prostě souzeno, být sama. Stejně by to tak jednou dopadlo. Vzhledem k tomu čím jsem. A to je nejspíš i důvod toho, že pro mě není moc snadné někoho najít. Jistě, svodných chlapů je tu hodně, ale málokterý chlap by chtěl a hlavně dokázal chodit s upírkou. V očích se jí objeví tvrdý lesk a hrdě zvedne hlavu. Ale je mi to fuk, jsem na samotu zvyklá. Samozřejmě kecá, jak rádio, ale nahlas by prostě nikdy nepřiznala, že samotu nesnáší a děsí ji. Samozřejmě, nebudu tě zdržovat. Usměje se na něj. Taky jsem tě ráda zase viděla. Přistoupí k němu, stoupne si trošku na špičky a políbí ho na tvář. Určitě můžem, budu moc ráda. Usměje se a odstoupí od něj.