Putyka

[Ares]

Jak ho sjede pohledem a pak klesne na kolena a zadívá se mu do očí, úsměv mu trochu přimrzne na rtech, ale hned jak si to uvědomí, tak svůj výraz uvolní. Položí flašku na stůl, opře se rukama vedle Becciných kolen a taky se jí zadívá hluboce do očí, tvář jenom kousek od té její. V hloubce těch jeho zasvítí žádostivé plamínky. Nemůže si pomoct, zvlášť, když je Becca tak blízko. To bych se tě měl možná zeptat já. zašeptá jí téměř do rtů.

[Rebecca Altamirano]

Na rtech jí vykvete slabý úsměv. Hmmm, myslím, že jo...Pro dnešek... Vydechne těsně u jeho rtů, ale bleskově se stáhne zpět. Pomalu vstane a stále ho propaluje pohledem. Začne tančit a v jejich pohybech je vidět síla, ale i elegance dravce a zároveň křehkost a vyzývavá exotika tanečnic z dávných harémů. Otočí se zády k němu a zakroutí boky, ohlédne se přes rameno a podívá se mu do očí. V těch jejích se třpytí vzrušení z tance i z houstnoucí atmosféry, kterou cítí kolem nich.

[Ares]

V očích se mu na chvilku mihne zklamání, když se Becca tak náhle odtáhne, ale to je vzápětí vystřídáno překvapením, pak ohromením a nakonec vzrušením, když začne tančit. Nespouští z ní oči a pozorně sleduje každý její pohyb. Její oči ho přitahují jako můru světlo a nemůže od ní odvrátit zrak. Pořád však stojí opřený o stůl bez pohybu, i když by se ji nejradši dotkl. Jsou to ale sladká muka.
On však není jediný, kterého pozornost na sebe Becca strhla. Opilí místní v nedalekém rohu na ni také zírají a po chvíli se začnou nepokrytě dožadovat soukromého tanečku. Jeden se dokonce odváží vrávoravým krokem přijít k jejich stolu s jasným úmyslem chytit se ji. No než vůbec stihne natáhnout ruku, v okamžiku mu nepřirozeně visí v loketním kloubu a v okamžiku druhém letí ten chlap vzduchem na druhou stranu putyky. Ares stojí mezi Beccou a místem, kde před chvíli stál a tváří se hodně nasraně. V tom okamžiku se zdá, že všichni v hospodě mají zbraně.

[Rebecca Altamirano]

Díky notné dávce alkoholu v krvi je jí vcelku jedno, že má pozornost většiny hospody. Ví, že s touhle chátrou by moc práce neměla, avšak než stačí hnout prstem na svoji obranu, příliš odvážný štamgast málem dostal jako dárek svou vlastní ruku, včetně lekce v létání a Ares je evidentně připraven odeslat ostatní přímo do pekla. A protože nemyslí, že je to nutné, klekne si na stůl a nakloní se k němu. Nesmírně si vážím toho, že bráníš mou čest... Zašeptá mu do ucha a dokonce to ani nezní sarkasticky. Asi proto, že to myslí vážně, což na chvíli překvapí i ji. ...ale nemyslím, že by to bylo nutné. Vždyť se nic nestalo, ne? Usměje se mile a smířlivě i na napružené chlápky na druhé straně barikády. Ani vy jistě nechcete žádné problémy, nebo snad ano? Stále se sladce usmívá, ale v očích, kousek za tou hodnou, civilizovanou Beccy, číhá její horší Já, to které se probudilo teprve nedávno a o kterém ví, že pouštět ho na svobodu není dobrý nápad.

[Ares]

Ještě chvíli propaluje nepřátelským pohledem chlápky na druhé straně, ale když se k němu Becca nakloní a její dech se mu otře o rameno, otočí k ní hlavu a po chvilce slabě přikývne. Zdá se, že i místní si to jaksi rozmysleli. Asi zhlédli Rebecčin výraz.
Otočí se k ní a podá jí ruku, aby ji pomohl ze stolu. Myslím, že na dnešek jsme tu strávili dost času, co říkáš? Nechce si to přiznat ani před sebou, ale vadí mu, když Beccu okukují jiní muži a dělají jí návrhy.

[Okolí]

+chlápci, jejichž přítel teď úpí v koutě s rukou z pantu se podívají na ty dva, na Beccu a Arese, jeden z nich se zvedne a jde k nim, ostatní stojí za ním+
Tak hele, nám je úplně jedno, co ste zač, ale todle ste přehnali. +odplivne si na zem+ Ale to, co ste uďál bylo dost přehnaný. Toďle je naše hospoda a Vencek s tou rukou nemůže vůbec pohnout, takže se mu teďka běžte vomluvit a kupte mu pořádnýho panákana nebo vocaď vysmahněte, dokud máte na čem. +v ruce se mu objeví dlouhá ostrá střepina, nejspíš skla, kterou má na jednom konci omotanou kusem kůže+

[Rebecca Altamirano]

Usměje se, chytne se ho a seskočí ladně ze stolu. Jo taky se mi zdá. Ale přece jen bych sem ještě někdy ráda zašla. Podívá se na něj a pak na vyslance štamgastů. Moc se omlouvám za nepříjemnosti, to jsme opravdu nechtěli. Usměje se smířlivě. Možná bych se mu mohla na tu ruku podívat, co myslíte? Pak pohledem sklouzne na tu střepinu a znovu se podívá na vyslance. Jsem si jistá, že by se to mohlo obejít bez prolití jediné kapky vaší krve. Usměje se mile a zároveň tak nazančí, že by to nebyla její nebo Aresova krev, co by zašpinila podlahu.

(teď bych se zeptala, jak je to tu s kouzlením? já jen jestli dojde na léčení, jestli můžu použít kouzla nebo mu ruku do kloubu nacpat hezky po mudlovsku )

[Okolí]

+chlápek nedá najevo, že by si té výhružky nějak všiml nebo že by ho nějak zajímala+
Jo, vo tom by se dalo mluvit, ale toho panáka bude potřebovat, už jenom kvůlivá nervům. +střep skloní, ale neschová+

(klidně můžeš použít kouzla
ještě bych ráda dodala, nevim, jestli to poznáte, ale v celým lokále je tak 40 hostů a z toho jsou lidi v pravém slova smyslu tak asi dva)

[Rebecca Altamirano]

(ok ok, dejme tomu, že by teda netekla jen jejich krev:D ale nebylo by to rozhodně poprvé v posledních stopadesáti letech, kdy by Becca stála proti několikanásobné přesile:P)

Fajn, tak jdem na to. Vezme ze stolu flašku whisky a vydá se ke zraněnému. Klekne si k němu a nejdřív mu u rtů podrží láhev. Počká až se pořádně napije a pak si prohlédne ruku. Co nejopatrněji ji prohmatává, pak na nejvíce zraněné místo položí ruku a tiše mumlá nějaká zaklínadla. Zpod její ruky se line slabé bílé světlo a trochu to hřeje. Když světlo pohasne, má ruku jako novou. Tohle si vem, jako bolestný. S úsměvem mu podá lahev whisky, vstane a rozhlédne se po ostatních. A na můj účet panáka pro všechny. Vyhlásí s úsměvem. Pokud je to opravdu taková hospoda za jakou ji má, tak tohle všechny spolehlivě uklidní. Takže v pořádku? Přejde k vyslanci se střepinou a podívá se mu přímo do očí.

[Ares]

Podívá se na "vyslance" dost nevěřícně. Kdyby to bylo na něm, tak dotyčný už má tu střepinu nejspíš vraženou v krku. Ale protože Becca viditelně nechce mít problémy, mlčí a nechává mluvit ji. I když musí hodně polykat, aby něco velice milého neřekl, a při tom si myslí, že už ani ty hospody nejsou, co bývaly. Opře se zády o stěnu, ruce založené křížem přes hruď a s pozorně, s lehce přimhouřenýma očima sleduje Beccu i všechny kolem, kdyby si to předci jenom někdo z nich rozmyslel a pokusil se je napadnout. Když Becca nabídne každému v lokále panáka, jenom se zamračí, ale nechá ji…když to chce zaplatit. I když ví, že to byla především jeho vina….ne že by to ale za vinu považoval, že….