Putyka

[Byron]

Jo, tak to hrajem taky. +přikývne a pak na ni vykulí oči+ Tohle má být lehčí? Taková zákeřná otázka! +zavrtí nad tím pohoršeně hlavou+ Tak jo, obvykle se jen tak poflakuju po městě, chodím po parku, hraju na kytaru. Nebo čtu. +přišoupne k ní panáka+ Teď já, teď já. Takžéééé. +zamyslí se+ Co je tvůj momentální životní cíl?

[Victoria]

+zatváří se jako andílek a culí se na něj, pokyvuje nad jeho odpovědí+ Já jsem si říkala, že si neumím pořádně představit, že bys někde pracoval osm hodin denně. +zasměje se a podle pravidel si přihne z lahve+ Už to nemá cenu nalejvat, +vysvětlí+
Hm... +přemýšlí nad jeho otázkou+ To je docela složitý +pokýve uznale hlavou+ odstřihnout se definitivně od minulosti, začít tady znova, neopakovat starý chyby a naučit se být šťastná. +zformuluje to nakonec a posune mu láhev+
Kdyby ses mohl vrátit do svý minulosti, jenom jednou, a něco změnit, co bys změnil? +zeptá se po chvilce uvažování+

[Byron]

Tak to pozor! Já jsem to zkoušel! Pracoval jsem v jednom knihkupectví... Dva dny. +zašklebí se vesele+ Ne, fakt to nešlo. +zavrtí hlavou+
Musíš si udělat novou minulost a přítomnoust a všechno. +pokýve hlavou+ To půjde, neboj. Pokud budem pít jak do teď, tak si nebudem pamatovat zachvilku nic. +zazubí se na ni a napije se z flašky+
+povzdechne si a nachvilku přemýšlí+ Eh, už to začíná působit... co bych změnil... asi nic. Ne! už vím. Z toho knihkupectví bych odešel už po dvou hodinách.
Co budeš dělat na Vánoce?

[Victoria]

+směje se představě Byrona za pultíkem, jak obsluhuje zákazníky+ Však se počítá snaha +pochválí ho dobromyslně+ No já doufám, že si pamatuješ cestu do hotelu, protože já s tím budu mít za chvíli problém +zakření se a trošku se na stoličce bez opěradla zakymácí+
Tady je knihkupectví jo? A normální nebo kouzelnický? Budu potřebovat velkou knihovnu +rozmáchne ruce, aby ukázala jak velkou, a málem slítne pozadu ze štokrle+ Hm... +uvažuje a lokne si z lahve+ Já asi nevím. A nesnažím se vyhnout otázce! +brání se, když vidí jeho výraz+ Fakticky nevím. +pokrčí rameny+ Domů určitě nepojedu, takže asi budu v Hotelu pít na men...melancholii +trošku se zasekne na tom slově+
Takže, Byrone... když nepracuješ, z čeho vlastně žiješ? +zajímá se a posune mu láhev+

(Ale časově tu nebude, já jedu na svátky na Zéland, a nevím, jak budu moct k internetu, tak ji asi někam pošlu. )

[Byron]

+přikývne+ No v Dublinu je knihkupectví dost, já jsem teda dělal v Londýně na Trafalfaru. Bylo tam moc lidí. Ale myslím, že i na té vaší Příčné ulici je nějaký knihkupectví. Hele, jo hele. +zamává rukama a ukáže na ni+ My lidi, co nejezdíme na Vánoce za rodičema ať už z toho, nebo onoho důvodu... my jezdíme už pár let za jednou kamarádkou domů. Na Tvrz. Za Wenai. Myslím, že by se ti tam mohlo líbit. O Vánocích bys neměla sedět sama v hotelu. Je nás tam vždycky dost, já dělám svůj slavnej punč, zdobíme stromek, pokoušíme se opít Viktora. No prostě sranda. Přijedeš? +koukne na ni tázavě+
No dovol? Já jsem lord! +píchne ukazováčkem do vzduchu a vypne hruď+ Ze skotstka z Edinburghu. Obří sídlo. Furt malý, abys v něm utekla mý matce.

[Victoria]

Tak to je dobře. +uklidní se+ velká knihovna, pořádný piano, slušná postel a trouba na pečení, to je jediný, co budu potřebovat. +pak se zamyslí a uchichtne+ teda jako elektrická trouba na pečení, ne nějakej trouba, co mi bude péct. +rozesměje sama sebe+ Ty Byrone +napadne ji najednou+ máš doma troubu? Já totiž v hotelu nemám kuchyň a nemůžu ti upéct ten koláč +zvážní+
Nemáchej na mě rukama, však já helím +plácne ho, ať jí nestrká ruce do ksichtu, ale usmívá se+ Hm, a není to divný, když je neznám? +ale jela by ráda, představa proseděnýho štědrýho večera v hotelu je taková smutná+ Ale mohla bych udělat cukroví... +začne o tom hnedka přemýšlet, ale pak vykulí oči a čelist jí div nerozbije bar+ Ty seš... lord? +zařve a dostane takovej záchvat smíchu, že z tý stoličky fakt spadne, ale nějak je j to fuk, leží na zádech na zemi a tlemí se, až brečí+ Tak to je teda pecka +vyráží ze sebe mezi křečema smíchu+

[Byron]

Nemám troubu. Nemám doma. Bydlím v hotelu, jako ty. +koukne na ni+ Ale můžeme si půjčit kuchyň v hotelu. +pokrčí rameny+ Ale mě znáš, ne? To stačí a Wenai jsi už viděla. To klapne. +zasměje se+ Můžeš dělat cukroví, jak chceš. +přikývne+
Ha ha ha ha ha ha ha. +udělá sarkasticky a zašklebí se na ni dolů a vyplázne na ni jazyk+ No tak jsem, jak o bych si mohl vybrat. +napije se rovnou z flašky a zapálí si+

[Victoria]

+Postupně se přestane smát, i když občas jí ještě ramenama zaškube, a začne se sbírat z podlahy+
Promiň +hihňá se ještě trochu+ já jsem se ti nechtěla smát, jen... +vyprskne+ máš takový ty bílý punčocháče? +snaží se to tlumit, ale klepe se smíchy+ Hele nic si z toho nedělej +řekne, když se uklidní+ já jsem taky prominentní dceruška ze vznešený rodiny. Nejsem teda lejdy, ale kouzelníci takový tituly nemají, jinak bych byla taky aristokracie +přizná na oplátku+ I s obřím sídlem. Akorát mě v něm nikdy nikdo nehonil +povzdechne si+ a rozhodně to není něco, co bych si pro sebe vybrala. +pokrčí rameny+ Co máš před jménem nebo za jménem je fuk +poplácá ho smířlivě po rameni+ tak už se na mě nezlob. Slibuju, že ti budu říkat lorde jen když mě hodně naštveš +uculí se+
Jé, ty taky bydlíš v hotelu? To můžeme dělat filmový maratony! +nadchne se hnedka+ To jsme teda oba dobrý vyděděnci +usměje se na něj+ a nesysli si tu tequilu +natáhne se po ní+ někdo nás musí odvézt domů. +připomene+ Hele tak víš co, pojedu s tebou na Tvrz. +souhlasí+ Budem dělat andělíčky ve sněhu a opijem toho chlápka, co jsi říkal. +zazubí se+ A za tuhle zneužitelnou informaci se můžeš zeptat na něco nepříjemnýho +nabídne smířlivě+

(jů asi jsem udělala 15000. příspěvek v Districtu! )

[Byron]

Jo, mám bílý punčocháče. +ušklíbne se+ A sukni, protože jsem skot! +pak se na ni zašklebí+ A mám pod ní trenky. +zasměje se+ A žádný lorde! To je děsně tajný. +vyřvává na hospodu+ Všichni by se mi pak smáli.
Víš co? Uděláme si někdy filmovej maraton Tarantina, ten je boží. +podá jí tequilu+ Já tam trefím, prosím tě, už jsem tam šel kolikrát namazanej jak chleba s máslem. Furt jsem padal dolů tou blbou stranou. +zasměje se+ Ale to jsem fakt zvědav, jestli se ti to podaří. My to všichni zkoušíme už kolik let, ho opít, a furt nic. +koukne na ni+ Ale já se tě nechci ptát na nic nepříjemnýho. Já se ti chce zeptat na něco hezkýho... Třeba co bys chtěla k Vánocům?

[Victoria]

+zakucká se nad tou představou, ale udrží vážnou tvář+ Já myslela, že opravdický skoti chodí naostro +zahýbá na něj obočím+ Tak já to teda nikomu nepovím +culí se+ Lorde básníčku +zkusí si to potichoučku a zahihňá se+
Tak jo, Tarantina můžu. a musíš se mnou vydržet maraton Pána Prstenů +požaduje nadšeně+ Já ti vlastně ani nevím, jestli mám na pokoji televizi +svraští obočí, jak se snaží vzpomenout+ To je dobře, že trefíš, protože bych náš teďka přemisťovala fakticky nerada +kouká na svý ruce a vidí je trošku dvojmo+ Ale dneska sněžilo, tak kdyžtak padnem do měkkýho +směje se+
Přijímám výzvu +mrkne na něj+ opijem ho za každou cenu. budem hrát nějakou hru, aby pořád prohrával. +rozplánovává to+
No já myslela jakože abysme si byli kvit, když ty jsi mi taky řek něco, co je ti nepříjemný +pokrčí ramenama a vykulí oči+ No ať tě ani nenapadne kupovat mi dárek! +vyhrožuje mu+ Já nejsem moc vánoční člověk. +přizná se+ Když jsem ještě bydlela doma, Vánoce nebyly moc šťastný období, protože... +nadechne se a zaváhá+ o Vánocích umřela moje máma +vyklopí to a kouká do stolu+ takže je to takový pitomý výročí +pokračuje+ Tak, tady máš něco nepříjemnýho +rozhodí rukama a trochu se usměje+ a poslední roky v Paříži jsme ani nevěděli, že jsou Vánoce. moc je neslavím. +shrne to a přihne si+ Jestli mermomocí musíš, kup mi něco čokoládovýho. +mrkne na něj a už se zase směje+