Královský dvůr - nádvoří

[Samuel Antares]

Sice se usmívá, aby jí uklidnil, ale sám si není jistý. Zkusí se posadit. Když je skoro narovnaný, křupne mu v páteři tak silně, že to musí být slyšet. Myslím, že to bude v pohodě. úsměv mu trošku pohasne, ale stále je vidět, že má dobrou náladu. Málokdo má to štěstí, že jej v královském parku srazí víla v modrém. Chytne se rukou za záda a nehýbe se, trochu ho to bolí, tak čeká, až to povolí, než se pokusí zvednout. No a co se týká odměny, nechám to plně v tvé režii.

[Neferet]

+neunikne jí, jak mu křupne v zádech, takže si v duchu pořádně zanadává+ Jenže víly jsou tak těžký. +poznamená s úsměvem+ Ukaž to. +vyzve ho a anižby čekala na odpověď, přesune se mu za záda, vklouzne mu rukou pod vrchní oblečení a zastaví na košili zastrčené v kalhotách+ Kde tě to bolí? +zeptá se a místo najde po hmatu a začne ho jemně třít palci, aby se svaly uvolnily a přestaly bolet+ Tak to budu muset něco vymyslet. +pousměje se+

[Samuel Antares]

Když ho začne masírovat, cítí, jak bolest pomalu ustupuje. Sundá si kabát i vestu a sedí jen v košili. To si pěkně vymýšlíš. Víly jsou bytosti, které skoro nic neváží. To jen ten nešikovný člověk si nedává pozor a proto dopadne, jak dopadne. Když při masáži dojde k naražené části, trošku sykne a propne se. Začni s vymýšlením. Dávám ti maximálně den. Nejpozději zítra touhle dobou chci alespoň vědět, co ta odměna bude nebo si něco vymyslím sám a to by se ti nelíbilo. zasměje se

[Neferet]

+zasměje se a zakroutí nad tím hlavou+ Rozkaz, okamžitě začnu s jejím vymýšlením. +zasměje se+ Tak co? Lepší? +zajímá se po chvíli, takže se natáhne a vystrčí hlavu zpoza jeho ramene+

[Samuel Antares]

Ačkoliv stále cítí pnutí, pousměje se a kývne, že je všechno v pořádku. Růže? zeptá se zničeho nic, zatímco se jí dívá do očí. Má pocit, že právě růže jsou základem jejího parfému

[Neferet]

+překvapeně zamrká, když se jí tak zničeho nic ptá+ Růže? +zopakuje pomaleji+ No... já... mám je ráda. +vysouká ze sebe stále překvapeně+ Proč? Chceš mi natrhat kytici. +zvedne lehce obočí a pousměje+ Ale pozor na trny. +doporučí mu s úsměvem a sklopí oči+ Měli bychom se hnout, na tý zemi začíná být zima.

[Samuel Antares]

Pomalu se zvedne a pak pomůže nahoru i Nef. Měl jsem na mysli tvůj parfém. Ale je-li tvé přání dostat kytici růží, bude ti splněno. tajuplně se pousměje a pak ji vezme do náručí a pomalým krokem ji nese k místu, kde si sundala boty.

[Neferet]

Ah... tak. +usměje se, když pochopí+ Mě to tedy připomíná jahody, ale nejspíš máš pravdu. +přikývne po chvíli+ Počkej. Co to vyvádíš? +vyjekne, když jí zničeho nic vezme do náručí, musí se ho chytnout kolem krku+ Samueli neblázni. Jsem těžká a ještě tě musel bolet záda. +vymlouvá mu to+

[Samuel Antares]

Nedbá na její slova a jde pomalu dál. Proč si všechny ženy na světě myslí, že jsou těžké? zeptá se řečnickou otázkou a schválně použije stejný termín jako Nef. Říkala jsi, že je ti zima, ne? dodá absolutně klidně. Navíc, záda potřebují rozhýbat. A nemysli si, že tě ponesu až do pokoje. Tam si hezky dojdeš sama, jen co si nazuješ své boty, které doufám lehce najdeme. usmívá se

[Neferet]

+protočí oči+ Třeba proto, že je to pravda? +odpoví, i když jí je jasné, že to byla jen řečnická otázka+ To ano, ale ujištuji tě, že si pro ně dokážu dojít sama. +zašklebí se na něj+ Ale fajn, jestli si je chceš ještě víc namoct, tak támhle tudy. +ukáže směr kudy jí má nést, jen si udělá poznámku, že bude muset dát šaty co nejdříve vyprat, kdyby z nich kluci cítili někoho cizího mohlo by být zle+