Vstup do vlkodlačího doupěte a obývací pokoj

[Remus Lupin]

To si myslím, že mi k tobě moc nejde...*uculí se* hm..to vidím...*pohladí ji po tváři a sesune se s ní na pohovku* povídej, jaké to bylo?*ptá se ze zájmem, nic netuše*

[Styx]

+přivine se k němu, po tak náročné výpravě touží po bezpečí Remusovy náruče+ No... bylo to trochu nebezpečné... trochu dobrodružné... a hodně zajímavé... a to jsem ani nevytáhla paty z panství Eagle Rock. Netušila jsem, jací všemožní kouzelní tvorové se prohánějí na mých pozemcích +zasměje se, nerozebírá to detailně, aby Remuse z toho nekleplo, kdyby věděl, v jakém byla ne jednou velkém nebezpečí+ Mohyly jsme nakonec našli. V Temném lese +blýskne po něm pohledem, očekávaje, co jí na to řekne+

[Remus Lupin]

*pevně ji obejme a poslouchá* To se nezdá, co všechno můžeš zažít na vlastním pozemku...i když ty tvé jsou docela rozsáhlé....Temný les?*povytáhne obočí* to je zvláštní místo pro...hroby. To nemohlo být jen tak, vzhledem k tomu, co všechno v tom lese pobíhá...

[Styx]

Právě Temný les je přímo ideální místo, které se může stát člověku hrobem +střelí po něm očima, ale hned zase uhne pohledem, aby to náhodou nechtěl vysvětlit+ Měl by mít ale sebou někoho, kdo pohřbí jeho mrtvolu, než ji Temný les ohlodá na kost +pomalu sbírá odvahu k tomu, proč sem přišla, nechce to zbytečně odkládat+ Remusi... +začne nakonec opatrně+ ...slyšel jsi už určitě o kouzlu, které dočasně promění do původní lidské podoby například zvěromága ve zvířecí formě, nebo kouzelníka pod vlivem mnoholičného lektvaru +na chvíli se odmlčí, jak hledá slova, která by aspoň trochu zmírnila děsivost jejích dalších slov+ Stala se mi taková... nehoda. O úplňkové noci zaútočil na mně v Temném lese vlkodlak +neodváží se mu podívat do očí+ Stihla jsem ho ještě proměnit v člověka, než mě... pokousal +poslední slovo téměř zašeptá+ Ale neboj se, jsem v pořádku +rychle ho ujistí, ale sama si tím není jistá+

[Remus Lupin]

*jak ji tak poslouchá, tak se mu mezi obočím dělá ustaraná vráska*jo, o tom kouzlu vím...*přikývne a v duchu už si říká, co to bude, ale to, co nakonec uslyší, by ho nenapadlo ani v té nejhorší noční můře* Cože?*vydechne a chvíli není mocný slova* To přece..ne, řekni, že si ze mě děláš jen nehezkou legraci...*podívá se na ni ostře, ale když vidí její tvář, tak mu dojde, že to, co mu říká je pravda* no to ne...to ne!*vyskočí ze sofa, jako by jeho samotného něco kouslo do nohy* Jak je tohle možné?! Nehoda...to určitě...to není nehoda, když tě napadne...to je prostě útok....Vždyt jsi tam nešla sama...*to už si nadává, že měl jít s ní, pak mu dojde, že by jí byl platný, při úplňku, při tom mu dojde ještě jedna věc* proč jsi nepřišla hned? Existují lektvary, které by alespon zmenšily šanci, že-*radši to ani nevysloví nahlas, opře se o parapet okna* Jestli se mi ten vlkodlak dostane pod ruku...*zavrčí si pro sebe a promne si spánky, pak se nadechne, ztichne na chvíli, vrátí se k ní a klekne si před ní a v kleku ji obejme* to nemůžeš vědět...bohužel, je sice skvělé, že se ti povedlo ho na chvíli proměnit, ale my vlkodlaci...o úplňku jsme prostě nakažliví. Strašně rád bych ti řekl, že to bude v pořádku, že se ti nic nemůže stát...kdybych věděl cokoliv, co by ti ted mohlo pomoct, tak to udělám, ale...nic takového není*dívá se na ni smutně, ve výrazu obličeje zkroušenou bezmoc* řekni mi aspon, jak se to stalo...pokousal tě do krve? Kde?*sjede si ju pohledem, ve snaze vymyslet aspon něco, čím by tu katastrofu mohl odvrátit* je tady šance, že pokud opravdu byl v té době plně člověkem, tak opravdu budeš v pořádku...*snaží se o nějaký optimismus*

[Styx]

(prý: v duchu už si říká, co to bude... jak už chudák automaticky čeká nějaký průser )

+zavrtí smutně hlavou+ Nikdy bych si z tebe neudělala takhle drsnou legraci +čímž potvrdí, že se to skutečně stalo+ Můj společník dělal co mohl. Odehnal vlkodlaka a ošetřil mi ránu nějakými bylinkami. Netuším, co toho vlkodlaka proti mně tak popudilo +aby si nemyslel, že ho nějak schválně dráždila+ Přišla jsem hned, jak to bylo možné. Stalo se to teprve včera a tys byl přece těsně po proměně +vysvětlí mu, proč až dnes a pak ho už jen provinile pozoruje jak ho to vzalo a sedí tiše jako pěna, ani nedutá. Když si k ní Remus klekne, obejme ho a opře čelo o jeho rameno+ Promiň... promiň... přidělávám ti jen starosti +šeptá mu do ucha omluvu a je jí hrozně. Hůř tím, že ho do toho zatáhla, než co se jí vlastně stalo+ Jak se to stalo? Prostě se najednou na louce, nedlouho před svítáním, vynořil za mými zády. Chvíli mě jen pozoroval a zlověstně vrčel. Pak najednou... skočil +přestože to bere statečně, zachvěje se mu v objetí při vzpomínce, jak stála tváří v tvář tomu monstru+ Stačila jsem ho ještě proměnit, než mě kousl +vymaní se jemně z jeho náruče, vyhrne si rukáv a odhalí ovázanou ránu+ Bohužel... do krve +špitne téměř omluvně, sundá obvaz a ukáže mu čerstvou ránu na levém rameni+ To víš, že budu v pořádku +pohladí ho povzbudivě po tváři+

[Remus Lupin]

(no jo, už je zvyklý, chudák )

Bylinkami? Jakými bylinkami, to je ten tvůj známý lékouzelník nebo tak?*zamyslí se, zatímco si prohlíží ránu, čelisti pevně stisknuté, takže mu z tváře vystupují kosti* každopádně očištěním nemohl nic pokazit...*povzdychne si* tady přece vůbec nejde o mě...sama si viděla, jak to vypadá, být vlkodlakem.*zavrtí hlavou* museli jste mu vejít na území, ve kterém se normálně pohybuje...a viděl ve vás hrozbu, což v podstatě je jen malý díl...bez lektvaru to znamená být krvelačná bestie bez myšlení, vědomí toho, co děláš...nepotřeboval nějaké extra důvody. *jemně ji pohladí po zraněné ruce a znovu ji jí zaváže* přesně kvůli tomu jsem nikdy nechtěl, abys byla u mé přeměny...z obavy, že bych ti mohl omylem ublížit. Ani lektvar není stoprocentní. A stejně...taky doufám, že to bude v pořádku, ale je třeba si připustit i tu druhou možnost. A jak to bude, zjistíme až další měsíc. Teprv další úplněk ukáže, jestli to kouzlo stačilo, nebo ne.*sedne si zase vedle ní a podívá se jí do tváře* Bylo by dobré, kdybys o úplňku byla pod dohledem...kdyby mělo dojít na nejhorší, a že první proměna je nejhorší, bude lépe, když nebudeš moct se volně pohybovat... Když k ní nedojde, bude to pro tebe znamenat jen jednu nepříjemnou noc pod zámkem...jestli ano, může to zachránit několik životů.

[Styx]

+dívá se mu zkoumavě do tváře, zatímco on si prohlíží její zranění a cítí vůči němu výčitky+ Než jsi mě poznal, musel jsi mít docela nudný život, že? +usměje se posmutněle, aby to trošku zlehčila+ Drželi jsme se mimo les - kdo by taky měl odvahu o úplňku vstoupit do lesa – ale jeho teritorium asi zahrnovalo větší rozlohu. Vůbec mě nenapadlo, že by nám něco hrozilo mimo les +pokrčí rameny, to má poučení pro příště+ To bude hodně dlouhé čekání... na ten další úplněk +povzdechne si a pak si se zavřenýma očima vyslechne jeho návrh. Ve tváři se jí zračí, jaký vnitřní boj svádí. Jakoby si až teď naplno uvědomovala, co jí hrozí. Přesto to nese statečně+ Jak to myslíš... pod zámkem... chci to vědět... potřebuji to vědět +pohlédne na něj a oči se jí lesknou+ První proměna že je nejhorší? +trhavě se nadechne+ Budeš se mnou, kdyby...

[Remus Lupin]

Ani ne...dobrodrůžo si mě vyhledává i proti mé vůli...asi to mám souzené..*pousměje se* myslím tím, že bychom využili podzemní cely v Beastu. Sám tam občas...zůstávám, když mě úplněk chytne na Příčné. Jsou dělané tak, aby z nich nic nadpřirozeného nemohlo odejít. *důrazně se na ni podívá*ani na okamžik nemysli, že bys tomu čelila sama někde...budu tam s tebou, nenechal bych tě někde v podzemí samotnou. *stiskne ji ruku* ano..hlavně proto, že nevíš do čeho jdeš.

[Styx]

Celu... +opakuje zamyšleně a představuje si sebe zamčenou v nějaké kleci, její nejhorší noční můra+ Dobře +přikývne nakonec souhlasně+ Udělám všechno, co mi řekneš. Věřím ti. Ty musíš nejlíp vědět, jak se chovat, když to... přijde +obejme ho kolem krku+ Jsem ráda, že budeš v tu chvíli se mnou +šeptne vděčně+ I když nevím, jestli tě budu vůbec vnímat, pokud se skutečně... proměním +zvedne hlavu a podívá se mu do očí+ Bolí to moc? +potřebuje to vědět, aby se mohla na to připravit. Pak se jí oči rozšíří zděšením+ A co když zůstanu v lidské podobě? Uvidím tě při proměně... +hlas se jí zadrhne v krku+ Nesnesu pohled na to, jak trpíš.