Zimmer Nr. 11 - Massagebett Zimmer

[Edward R. Vertuex]

+Prospí neuvěřitelně dlouhou dobu. Ani neví, jak to bylo dlouho. Chvíli si neuvědomuje, kde vlastně je. Jen tak se dívá do stropu a nechá realitu pomaličku přijít. Není mu zrovna veselo, když si vzpomene, jak dlouho sem cestoval, těšil se na staré kamarády, spolužáky – a při setkání z toho vyšla jenom trapná chvíle. Promne si oči a posadí se na posteli. Usnul v šatech a podle toho i vypadají. A taky páchnou. Jak dlouho vlastně spal? Neví.
Svlékne se a rozlámaně vejde do koupelny. Střídání vlažné a horké vody za chvíli zabere. Oholí se a vyčistí zuby. Do zrcadla pohlédne skoro nepřátelsky, pak ale pokrčí rameny. A jde si najít něco na sebe. Prohrabe tašku a udělá, co se dá, aby ho nevyvedli z restaurace. Třeba mu tady i vyperou, pomyslí si. Sebere se a odejde dolů na snídani, ať už je jaká chce denní doba.+

[Edward R. Vertuex]

Najde pokoj uklizený a prádlo, co tam nechal špinavé, je vyprané a vyžehlené. Tak si dá sprchu a oblékne se do čistého. Zabalí si vše a na balíček tří drahých pralinkových bonboniér napíše "Bárbí" a cedulku originální s věnováním šikovně odtrhne, roztrhá a spláchne do hajzlíku. Zavolá ještě do květinářství, aby objednané květiny poslali jinam, na Mýtinku, "pro personál s milým úsměvem a chováním a velkorysým srdcem" - diktuje. Pak najde v kapse minikapesní nožík a zuje si jednu botu. Chvilku se rýpe čepelkou v podrážce, spíš mezi podrážkou a svrškem boty. Vyloví malý kousek snad sklíčka. Prohlédne si ho, zase upraví botu a uklidí nožík. Obuje se a sklíčko vyčistí papírovým kapesníkem. Koukne se skrz do světla a přikývne. Kamínek vsune do náprsní kapsy. Vezme tašku a balíček sladkostí a zase sejde dolů k lokálu a recepci.