Dhoul

[Styx]

Dhoul (Cuon alpinus)

Říše: Živočichové (Animalia)
Kmen: Strunatci (Chordata)
Třída: Savci (Mammalia)
Řád: Šelmy (Carnivora)
Čeleď: Psovité (Canidae)
Rod: Dhoul (Cuon)
Druh: Dhoul (C. alpinus)

[Styx]

Popis: Délka těla: 88 - 113 cm, hmotnost: 10 - 25 kg, výška v kohoutku: 42 - 55 cm. Zbarvení srsti osciluje od rudé, rudohnědé či ryšavé na hřbetu a bocích po béžové až žlutobílé na břiše a hrdle. Spodní část těla je obvykle světlejší, ale není to vždy pravidlem. Ocas je sytěji zbarvený a na svém konci může být až tmavě hnědý. Dhoulové mají vůči tělu relativně kratší nohy, ale přesto dokáží výborně skákat jak do dálky, tak do výšky.

Rozšíření: Je rozšířen v jižní, východní a jihovýchodní Asii. V současné době je dhoul veden jako ohrožený druh a odhaduje se, že ve volné přírodě žije pouhých 2 500 dospělých jedinců. Biotop dhoulů je poměrně různorodý. Osciluje od tropických deštných lesů, přes střídavě vlhké lesy, stepi, polopouště, horské oblasti až po opadavé lesy mírného pásu. Přes schopnost žít v různých podmínkách preferují tyto šelmy spíše zalesněný terén před čistě travnatým.

Chování: Dhoulové jsou více společenští než vlci, ale mají méně hierarchické členění skupiny. Sociální strukturou se nejvíce podobají psům hyenovitým. Dominantní dhoulové jsou těžko identifikovatelní, neboť nedávají najevo ostatním členům svou převahu. Ti jim nicméně občas prokazují své submisivní postavení. Žijí spíše v klanech, než ve smečkách. Tyto klany tvoří několik skupin po 3-5 zvířatech, které především v jarním období žijí a loví osamoceně. Během ostatních ročních období se tyto skupiny sdružují do klanů, které čítají obvykle 5-12, ale někdy až 40 zvířat. Dhoulové nejsou příliš teritoriálními šelmami a neexistuje důkaz, že by používali moč, či drápali zem při značkování svého území, jako to dělají jiní psovití.

Rozmnožování: U indických dhoulů spadá páření do období mezi říjnem a lednem. Na rozdíl od vlčích smeček, může u dhoulích klanů zabřeznout více než jedna samice. Březost trvá 60-63 dnů a vrh čítá obvykle 4-6 mláďat. Štěňata rostou rychleji než vlčata a sají mléko nejméně 58 dní. Během té doby klan krmí samici v doupěti, či v jeho blízkosti. I po odstavení štěňat zůstává alespoň jeden dospělý člen klanu u doupěte, když jsou ostatní na lovu. Ve věku 6 měsíců se mláďata přidávají k loveckým výpravám dospělých, přičemž asi od 8 měsíců věku se podílejí na zabíjení větší kořisti.

[Styx]

Potrava: Živí se středně velkými kopytníky, menšími živočichy a ovocem. Dhoul loví velké množství různých zvířat, především jeleny. Nejsou známy případy, že by dhoulové napadli člověka. Jako doplněk stravy jedí ovoce a to v míře větší, než jiní psovití. V pohoří Ťan-šan byli pozorováni, jak konzumují velké množství rebarbory. V zajetí se rovněž rádi živí trávou či různými rostlinami. Dhoulové loví dobytek v podstatně menší míře než například vlci.

Lov: Předtím, než se klan vydá na lov, dochází k předloveckým sociálním rituálům, jež zahrnují tulení, tření těl a napodobování sexuálního aktu. Dhoulové jsou především denními lovci, spoléhají se převážně na zrak a loví nejčastěji v brzkých ranních hodinách. Nejsou sice tak rychlí jako jiné psovité šelmy, ale na druhou stranu dokáží svou kořist pronásledovat mnoho hodin. Během nahánění a útočení na kořist se jednotliví členové klanu střídají v aktivitě. Většina štvanic je krátká, končí do 500 metrů. Dhoulové často zaženou pronásledované zvíře do vody a tím ho výrazně zpomalí. Pokud větší kořist doženou, jeden dhoul chytne zvíře za čumák a ostatní psi, kteří ho drží za slabiny a zadní nohy, ho strhnou na zem. Nezabíjejí prokousnutím hrdla. Občas oslepí svou kořist prokousnutím očí. Psi rozpářou kopytníkům slabiny a břicho a sežerou vnitřnosti, kromě žaludku, který obvykle nekonzumují. První nechají nažrat mláďata, když jsou nablízku. Větší úlovek si jednotliví psi roztrhají a žerou v ústraní. Mrchožrouti dhoulům u kořisti většinou nevadí. Serau je zřejmě jediný kopytník, který se dhoulům dokáže účinně bránit - má silnou kůži a krátké ostré rohy, jimiž může psy snadno probodnout.

Vztahy s ostatními predátory: V některých oblastech žijí dhoulové společně s tygry a levharty. Soupeření mezi těmito šelmami je zčásti eliminováno jiným výběrem kořisti, ačkoli k jistému překrývání dochází. Dhoulové a levharti napadají téměř výhradně kořist maximálně 175 kg těžkou, zatímco tygři dokáží útočit na zvířata těžší než 176 kg. Každý z těchto predátorů navíc upřednostňuje jiné druhy a někdy i pohlaví v rámci jednoho druhu, což omezuje vzájemnou konkurenci. Ve zcela vzácných případech dhoulové napadají tygry. Pokud k tomu dojde, tygři se většinou brání tak, že zadní část těla drží u stromu či křoví a odráží útoky psů. Pokud se rozhodnou tuto výhodnou obranou pozici opustit a pokusí se utéct, jsou obvykle dhouly zabiti. V opačném případě většinou přežijí. Za zabití tygra psi v mnoha případech platí značnými ztrátami, neboť tygr dokáže dhoula zabít jediným úderem tlapy. Leopardi loví dhouly, pokud k tomu mají příležitost (mláďata, osamocení jedinci) a naopak smečky dhoulů se snaží napadat levharty a odhánět je od kořisti, kdykoli můžou. Dhoulí klany příležitostně napadají černé medvědy himálajské a medvědy pyskaté, přičemž se jim snaží zabránit, aby našli útočiště v jeskyni.
Často se zdůrazňuje nepřátelství dhoulů vůči vlkům. Tuto animositu popsal například Rudyard Kipling v Knize džunglí, kde boj obou skupin zvířat vylíčil téměř jako nenávistnou vyhlazovací válku. Vzájemná konkurence mezi nimi určitě panuje, nicméně v mnoha případech dokáží tyto dvě psovité šelmy lovit a živit se jedna vedle druhé. Dhoulové výjímečně vytvářejí smíšené skupiny s šakaly obecnými.

[Styx]