Cizí země

[Wenai Lafayette]

+drží se ho za ruce, poněkud křečovitě a Tony zjistí, že jak Wenai nedýchá, tak mu se taky nedostává vzduchu, z jakýchsi neznámých důvodů, a Wenai vypadá, že ji nedostatek vzduchu nijak nezneklidňuje, ve chvíli, kdy se jí začne motat hlava se motá i jemu a pak... černo, nic, tma. Ale konečně čerstvý vzduch. Leží na trávě, dost chudé. pomalu se jí rozjasňuje pohled, posadí se a rozhlídne se kolem+ No... +zhodnotí, když se rozhlídne kolem a prožene se kolem nich vítr+ Mohlo to dopadnout hůř...



(tady má být obrázek a já si nejsem moc jistá, jestli se zobrazí)
(bez toho člověka)

[Tony Dolohov]

+přemístí je to v prostoru kamsi do neznáma a Tony zhluboka nabere do plic čerstvý vzduch+ Kde to jsme? +posadí se a taky se rozkouká po nejbližším okolí+ Hm, tady jsem nikdy nebyl +ušklíbne se a uvědomí si, že pořád svírá Wenai ruku, tak ji s omluvným úsměvem pustí, postaví se, aby měl lepší výhled a zahledí se do dálky+ No páni... vypadá to, že nás to přeneslo někam hodně daleko mimo civilizovaný svět. Krásné, ale poněkud skličující. Pojď se podívat... a nelekni se +usměje se a podá jí ruku, aby jí pomohl vstát+

[Wenai Lafayette]

+vyškrábe se s jeho pomocí na nohy a rozhlídne se kolem+ No super... +povzdechne si+ A já nemám žádný cigára. +rozhlíží se kolem, jako by něco hledala+ Mohli by jsme se pokusit sejít někam do nížiny.

[Tony Dolohov]

Pokud ti nebudou vadit doutníky... +poklepe si na kapsu na hrudi+ ...rád se s tebou rozdělím, až ti bude nejhůř. Nosím je pořád sebou, člověk nikdy neví, jak se kde dlouho zdrží +pohlédne do údolí+ Tak pojďme +mávne na ni a seběhne po úbočí dolů k řece+

[Wenai Lafayette]

Neboj i na tvoje doutníky dojde. +usměje se na něj, úsměvem závisláka a pustí se s njím do údolí k řece, skáče z kamene na kámen a pohybuje se docela rychle, pak si klekne k vodě, nabere ji do dlaně a čichne k ní+ Jo... to by šlo. +přikývne+

[Tony Dolohov]

+pozoruje ji s úsměvem, jak tam skáče jako laňka:)+ Máš představu, kde to jsme? Někde vysoko v horách... široko daleko ani živáčka. Nebojíš se? +uculí se na ni potměšile+ Pitná, ne? Tady v horách ji ani nemá co znečistit... naštěstí +kývne k vodě a taky ji ochutná+ Byla jsi tady někdy? +zajímá se, jak mu předtím napověděla, že se odněkud vracívá+

[Wenai Lafayette]

+a nohy má taky tak křivý a chlupatý + Nemám nejmenší tušení. +ohlídne se na něj a usměje se+ Čeho bych se měla bát? Tebe? +odpoví mu stejně potměšile a pak se zvedne+ Nikdy jsem tu nebyla. +kouká na něj, co mu udělá ta voda, jestli je pitná +

[Tony Dolohov]

+tak nohy jí nevidí, počítám, že Wenai má kalhoty, ale předpokládám, že se holí + No... mne možná taky... +culí se+ ...ale taky toho, že jsme nejspíš někde na konci světa. Přemýšlela jsi nad tím, jak se dostaneme zpátky? +pohlédne na ni zkoumavě, možná má sám nějaký nápad, ale nechává si jej pro sebe. Pak se mu obličej stáhne do zhnusené grimasy a vyplivne zbytek vody+ Pfuj... páchne rybinou.

[Wenai Lafayette]

+vydá se podél vody+ Já jsem ti říkala, že nevím, jak se dostaneme zpátky. Nějak to určitě půjde. Nejspíš. Možná. Ale jsme tu teprv chvilku, to už tě to tu omrzelo? +koukne na něj s úsměvem+ Kvůli něčemu sem šla, takže tu něco zajímavého být musí.

[Tony Dolohov]

Omrzelo? Kdepak... jsem nadšený, že se nám to povedlo a taky zvědav, co nás tady čeká. Ale kamkoli přijdu, zjišťuji si nejdřív únikovou cestu, než se pustím do práce. Je to profesionální deformace. Ale díky tomu jsem se odevšud vždycky vrátil živý +přikývne Wenai na souhlas+ Máš pravdu, tvá prateta musela mít nějaký opravdu dobrý důvod sem jít. Měli bychom se vydat v jejích stopách +rozhlíží se zamyšleně kolem+ Pochybuji, že šla dolů, za civilizací. Já bych spíše vyrazil proti proudu řeky výš do hor. Je to obtížnější cesta a tudíž nejspíš správná +koukne na ni, jaký má ona na to názor+