Cafeteria

[mollyz]

Patrik: No, já to cestování mezi světy taky nikdy moc nechápala, ale asi dvakrát jsem s ním na takové cestě byla. Ale nedokážu ti to nijak vysvětlit. Prostě jsem vešla do skříně v pokoji a vyšla u moře...asi tak...+Zapálí si další cigaretku.+ No jo...já jsem byla velká šprtka, i když na to nevypadám..+dá tu ten jeho přeřek trochu sežrat +...ale myslím ty změny, že dnes, když se něco nového učím, beru to ve velké pohodě, vlastně se tím už skoro nestresuju a k mému překvapení mi to i víc jde. Myslím třeba takové ty změny, že před deseti lety bych se asi styděla sedět se skoro cizím mužem v kavárně a bez zábran si s ním povídat a dnes...+usměje se na něj+...dnes jsem moc ráda, že jsem tady. Asi se tě pořád nedokážu třeba zeptat, jaký typ děvčete se ti líbí nebo třeba co nejradši děláš večer..+a pak se rozesměje+...a už jsem se na to zeptala? Neber mě vážně...

[Patrik Pontus]

+Poslouchá ji zaujatě.+ A jaké světy si tedy navštívila? Byl to rozdíl proti tomu našemu? +vyzvídá.
Na chvíli se zamyslí, pak jenom pokrčí rameny.+ Já nevím.... já moc pocit, že jsem se ani tak moc nezměnil. +jak Moll pokračuje, tak opět trochu zrudne, ale aby to zamaskoval, napije se minerálky ve chvíli, když se Molly zeptá na typ děvčete. Voda mu najednou zaskočí v hrdle a on se začne dusit.+

[mollyz]

Patrik: +Vyděsí se, vyskočí od stolu, ve vteřince je u Patrika a tluče ho do zad.+ No, tak..snad jsem toho neřekla zas tolik...+ujišťuje ho, když Patrik zase začne dýchat. Molly to na vteřinu vyděsilo, ale pak se rozsměje, hlavu opřenou o jeho rameno.+ Nezlob se...ty ze mě budeš mít ještě smrt...

[Patrik Pontus]

Ech, ech.... co... ne... ech... promiňte... promiň. +omlouvá se ještě polokašlem a opět je mírně rudý. Jednak z toho kašle, jednak z toho, že se asi hezky ztrapnil.+ Já se jenom nějak blbě napil... +snaží se zachránit situaci. Ale její hlavy na svým rameně se jednoznačně zbavit nechce, jenom neví, co má dělat s rukama a je z toho celej takovej nesvůj. Nakonec jí tak trochu pohladí, poplácá po rameně a řekne.+ Ne, to si nemyslím. +načež se tak plaše, ale hezky usměje.+ Ehmmm... možná... bychom měli už jít. Fabien se po nás už bude asi shánět. +jak si najednou vzpomene že tam šéfa nechali něco hledat (flašku? už teda akosi neviem, čo to bolo).+

[mollyz]

Patrik: I jí je to moc příjemné, jen se nějak v tom nemůže vyznat. Sama v duchu zmatkuje, co to vyvádí..+Ano...měli bychom za Fabem...asi se opil bez nás. Slíbils, že nás přemístíš..+začne hledat v kabelce peníze a je taky trochu zrůžovělá.+

[Patrik Pontus]

(Asi už nie je oňho opretá, keď prehľadáva kabelku, že )

To snad ne. +usměje se a když se Molly odtáhne, tak se narovná, protože až teď si uvědomí, že byl tak trochu přikrčený.+ Jo, jo... slíbil. +přikyvuje, jak se trochu vzpamatuje a postaví se. Pak na Molly tázavě koukne.+ Ehm... to co děláš? +kývne ke kabelce, ve které se Molly prohrabuje.+

[mollyz]

Patrik: Hledám peníze...+koukne na něj překvapeně.+ Obvykle neprchám z ksváren bez placení...+ Jak byla o něj opřená, na tváři jí to ještě hřeje. Instinktivně si po tom místě přejede dlaní.+

[Patrik Pontus]

Snad si nemyslíš, že tě nechám zaplatit! +koukne na ni napůl překvapeně, napůl rozhodně a v okamžiku už loví v kapse od saka peněženku, volá k sobě číšníka a platí, dokud se Molly vůbec stihne vzpamatovat.+ Tak... +řekne a je na něm vidět, že je spokojený.+ ... můžeme jít. Madame.... +nabídne jí rameno a i když se malinko zardí, na tváři má výraz pravého gentlemana.+

[mollyz]

Patrik: +Ta změna jeho chování jí zaskočí a potěší zároveň. Přestane šátrat v kabelce a zavěsí se do něho.+ Veďte mě, pane...ráda vás budu následovat.. + směje se, ale ráda se přitiskne k jeho ruce.+

[Patrik Pontus]

Ehm.... +na víc se chudák nezmůže, ale hrdinsky zachovává vážnou tvář a potlačuje červeň, co se mu hrne do tváře. No nepodaří se mu potlačit malinký, spokojený úsměv koutky úst, když tak spolu vycházejí ven.+ Připravená? +zeptá se, tentokrát už s vážnou tváří.+ Na tři, souhlasíš? Raz... dva.... tři... +přemístí je před Munga.+