Ložnice pro hosty

[André Bourson]

"Jak jsem již řekl, hledal jsem tě. Všude. Zmizela jsi jako duch. Chtěl jsem, abys mi vysvětlila, proč jsi ode mne odešla bez jediného vysvětlení a nedala jsi o sobě vědět tak dlouho." Jeho hlas je klidný, i když je trochu rozrušený a trochu i naštvaný.

[Styx]

Musela jsem ve spěchu odejít z Auvergne. Z Francie. Našli mě +podívá se na něj provinile+ Nebyl čas se čímkoliv zdržovat, nebo cokoliv vysvětlovat. Později, když nebezpečí pominulo.. +udělá dramatickou pauzu+ ... už jsem nepokládala za důležité dát ti vědět, kde jsem a co se se mnou stalo +sklopí zrak+ Omlouvám se. Vím, co jsi asi musel prožívat vzhledem k tomu, kdo jsem.

[André Bourson]

Chvíli ji pozoruje. "Jsi neopatrná. Když jsem tě tady našel já, mohou tě najít i oni." Nehodlá ji už dál mučit výčitkami, tak se jen pousměje. "Nemíním tě už nechat samotnou," chytne ji za ruku a hledí jí do očí. "Tady nejsi v bezpečí. Vrať se se mnou zpátky, řád se o tebe postará," naléhá na ni.

[Styx]

+zavrtí důrazně hlavou+ Ne, ne. Nemohu se vrátit. Nechci +její hlas zní pevně jako skála+ Drží mě tady něco.. někdo.. koho neopustím. Zůstanu zde, i za tu cenu, že mi tady hrozí nebezpečí. Nejsem zbabělec, abych utíkala. Dokážu se o sebe postarat.

[André Bourson]

Vrátí se zpátky z Francie, prohledá celé sídlo a když nenajde Styx, vlítne na skřítka, který mu oznámí, že slečna Styx odešla s panem Lupinem. Zamračí se a vybalí si věci. Chvíli si listuje místními novinami a jen kroutí hlavou nad zdejší morálkou, pak napíše krátký dopis a pošle jej po orlovi - jak mu minule vysvětlovala Styx - k adresátovi.

[André Bourson]

Celé dopoledne se válí v posteli, protože dnes není ve službě a poslouchá nějakou francouzskou hudbu. je docela v klidu, jelikož neustále slyší Styx pobíhat po komnatách, tak si o ni nedělá starosti. Když se u něj Styx celý den neobjeví, po poledni se konečně zvedne z postele a po sprše se rozhodne prolézt rozsáhlou knihovnu.

[André Bourson]

Přemístí se z oslavy Styxiných narozenin do svého pokoje a v objetí drží Memory. Nemá se k tomu, aby ji pustil, i když už není nutné, aby ji držel. "Tak tohle je to můj dočasný azyl," ukáže rukou kolem. "Jak se ti to líbí?"

[Memory]

Užíva si v Morsovom objatí, ani ju nenapadne, že to vlastne už nie je potrebné. Rozhliadne sa dookola. "Veľmi pekné. Styx má veľmi dobrý vkus." pochváli uznanlivo. Vymaní sa z jeho objatia a podíde k najbližšej pohovke. Na ňu odloží vejár, stiahne si rukavičky, odloží aj tie, pomaly, až provokatívne si rozpustí vlasy, pričom je k Morsovi otočená chrbtom, umelá ružička tiež skončí na pohovke. Potom sa konečne otočí s jemným úsmevom na tvári, ktorý prezrádza jej hriešne myšlienky. Podíde k nemu celkom blízko, až môže cítiť jej dych na svojom krku. "Tak kde sme to skončili, monsieur Bourson?"

[André Bourson]

"Taky se mi tady moc líbí. Je to zařízené francouzským stylem, který je mi blízký. Cítím se tady jako doma." Opře se o stůl a se založenýma rukama na prsou s úsměvem sleduje Memory, jak si postupně odkládá části oblečení. Když skončí, přistoupí k ní zezadu a obejme ji kolem pasu. "Proč jsi přestala, hm? Hezky se na to koukalo." Líbne ji na šíji a otočí si ji k sobě. "Mám takový dojem, že jsi mě chtěla naučit nějaké taneční koroky," uculí se.

[Memory]

Oprie sa oňho, so spokojným zavrnením si nechá olíbávat (to slovo sa mi hrozne páči. Slovenksý ekvivalent, ak nejaký je...nie je taký pekný ) krk. "Pretože by som rada pokračovala na tebe." pošepne mu do ucha. Jej prsty mu zablúdia pod košeľu. Pomaly skúmajú jeho telo jemnými dotykmi. Trošku sa od neho odtiahne a postupne mu porozopína jeden gombík za druhým, až sa ukáže tenká cestička jeho kože medzi cípmi látky. Siahne po prútiku, párkrát ním švihne a odrazu sa odnikiaľ ozve príjemná, jemne rytmická melódia. Paže ovinie okolo jeho pásu a s úsmevom na tvári mu pozrie do očí. "Zavri oči a započúvaj sa do hudby." povie potichu a jej hlas sa stratí v melódii.