Ložnice

[Tony Dolohov]

Já na tebe myslím neustále, to přec víš +skoro si povzdechne+ Jistěže mám. Bylo by to nějaké rodiné ženské jméno, pokud by to byla holčička. Třeba jméno mé matky nebo babičky. A chlapec by se jmenoval po mě +trochu se usměje, je to až zasněné, jakoby někde v budoucnosti opravdu viděl dítě+ Cizí dítě by nepříjal, to moje by nenáviděl +dotkne se vlastní tváře, promne jí+ Máš pravdu +souhlasí už naprosto normální, možná malinko odměřenějším hlasem než sní obvikle mluví. Je mu jasné že se snaží odvést pozornost od předešlého tématu+ Neholil jsem se už kdoví jak dlouho, musím vypadat jako Yety.

[Styx]

+zkoumavě mu hledí do tváře a poslouchá jeho plány, jeho náhlou zapálenost pro rodinu a chvilku je jí téměř líto, že mu to nemůže pomoct uskutečnit+ Tony, já tě opravdu nepoznávám. Níkdy jsi o založení rodiny nemluvil. Ty by ses vážně chtěl konečně usadit? Co tvá práce? Tvé cíle? Nikdy jsi nebyl rodinný typ +nějak jí to hlava nebere+ Nediv se mu, na jeho místě bys mě taky odvrhl i s cizím dítětem +vymaní se z jeho rukou a narovná se+ Dovolíš mi, abych tě oholila? +vyzve ho+ Budu dávat dobrý pozor.

[Tony Dolohov]

Já tu nemluvím o životě tatínka co bude chodi s dítětem plácat bábovičky. Nehledě na to že moje dítě bábovičky plácat nebude +objasní jí přísným, chladným hlasem+ Nehodlám se vzdávat žádných svích cílů, natožpak cti být služebníkem Pána zla +obličej má klidný, už na něm nejsou žádné s předešlích citů+ Jen chci pokračovatele rodu, nositele jména a dalšího hrdého Smrtijeda +mírně na ni kývne+ Kdybys byla moje žena a otěhotněla z jiným možná bych tě zabil, nebo alespoň to dítě +ušklíbne se+ Dovolím a dám ti čanci mě podříznou, čímž se zbavíš svého velkého dilema +řekne z hořkou ironii, uvolní se, sklouzne trochu víc do vany a položí si ruce na okraje+ Do toho +vyzve jí, zavírajíc oči+

[Styx]

Ani si tě jako hodného tatínka a manžílka neumím jaksi představit. A ani nechci. Ta role by ti neseděla +nakrčí čelo+ Líbíš se mi víc jako drsný smrtijed. Ty prostě nejseš domácí typ. Kromě toho, umím si představit, s jakou rozkoší bys svého syna učil zabíjet mudly už v předškolním věku +zachechtá se+ A černou magii bys mu předčítal místo pohádky na dobrou noc +náhle se zarazí a zkoumavě na něj pohlédne+ Ty bys mě byl schopen zabít? Proč? +zachvěje se a chvíli jí trvá, než se oklepe+ Tos tedy neměl, dát mi do rukou tolik moci. Co když to doopravdy využiju? +ladným pohybem otevře rameno břitvy, přejede prstem po čepeli a přiblíží se k němu, v očích jí hrají pekelné plamínky+

[Tony Dolohov]

+Slyší jak Styx otevírá břitvu, přesto se nepohne+ V první řadě bych ho naučil být mužem. Vštípil bych mu čest. Úcty k těm správným utoritám +pozoruje jí spoza přivřených víček+ Nemyslím že bych dokázal snést hambu kterou by si na mě tím uvalila. A hamba se nejlépa smívá krví a pomstou +objasní jí důvody proč uvažoval o její smrti+ Vždycky si nademnou měla moc pramenící s tichého vemlouvání skrz mé srdce. Už jsem se stím smířil. Teď ti jí svěřuji do rukou přímo.

[Styx]

Uděláš z něj nejlepšího smrtijeda, stejně dokonalého, jako jeho otec +olízne si mimoděk rty+ Šťastná to žena, která bude jeho matkou +říká tiše a dívá se mu do očí, svá slova myslí naprosto vážně+ Bude taky stejně krutý jako ty? Radši bys mě zabil, než bys dokázal snést tu hanbu? +čelo se jí nakrčí zlostí, jak to všechno zkazil+ A to mi chceš pořád tvrdit, že mě miluješ? +zasyčí mu do tváře+ Nevěřím ti to +naplácá mu vztekle na tvář bílou pěnu, nebere ohledy na jeho šrámy+ Tos mi neměl říkat. Ne teď +vezme do ruky otevřenou břitvu, třpytící se jako slunce+ To mi tak důvěřuješ, že se ani nehneš? +zašeptá, olízne čepel po tupé straně a přiloží mu její ostří na krk+

[Tony Dolohov]

Já nejsem krutý +odporuje mírně. Nehýbá se, ale zároveň to nevypadá že by mu břitva u krku dělala starosti+ Znám taková co jsou krutější než já +dlouze na ni pohlédne+ Muž který si váži své cti zabije i milovanou ženu. Naše i mudlovská historie je těchle případů plná. Proč si myslíš že se doba tak změnila aby pominulo i toto? My máme demokraci, ministerstvo, už nevládnou mocné starobilé rody jak tomu bylo dříve, přesto mnozí znás touží po starý časech. Je to naše čest a láska k vlastnímu Rodu co nás drží na nohou +jemně jí sevře zápěstí ruky kterou mu drží u hrdla břitvu. Vypadá to že se jí pokusí násilím odtáhnout, alepak jí naopak přitiskne ke svému hrdlu víc. Natolik že ostrá hrana protne jeho kůži pouhým tlakem a rudá krůpěj krva mu sklouzne po hrdle do pěny na vodě+ Zabij mě, pokud ti přijde čestné a správné zabít zraněného a nahého muže ve vaně. Já bych ti dal alespoň šanci se bránit.

[Styx]

Pche.. tak čest je u tebe víc, než láska? Tak to jsem udělala správné rozhodnutí, že jsem tě opustila +odfrkne si+ Nechci si totiž ani představit, co bys mi dokázal udělat za nevěru. Byl bys vůbec schopný mi ji odpustit? +ohrne povýšeně rty+ Ty chceš, abych ti ubližovala... že ano... +řekne tiše, když si Tony úmyslně přitiskne ostří ke kůži+ Nezamýšlela jsem tě říznout, ale evidentně se ti po našich divokých hrátkách stýská, že, ty mizero? +uculí se pobaveně, položí břitvu na kraj vany a skloní hlavu k jeho krku+ Mně taky +slízne kapičku krve, vytékající mu z ranky. Ruka, kterou se přidržuje hrany vany jí na hladkém mokrém povrchu uklouzne a Styx pěkně po hlavě slítne do vody a strhne sebou i Tonyho+ Sakra! +zakleje, když se vynoří nad hladinu, celá mokrá+ Neublížila jsem ti? Co žebra, vydržela? +otře si rychle obličej a tváří se trochu vyděšeně, ale když vidí, že Tony nemá žádné nové zranění, začnou jí cukat koutky, zvlní rty do zadržovaného úsměvu a nakonec se už neudrží a na celé kolo se rozesměje nakažlivým zvonivým smíchem+

[Tony Dolohov]

+Styxin pád do vody ho málem potopí. Tvrdě se o hranu praští do žeber, ale bolestný výkřík který se mu dere z hrdla ztlumí stištěnými zuby, takže je s toho jen zaskřípání skloviny o sklovinu. Při jejím dotazu zakroutí hlavou jako že mu nic není, ale musí to rozdýchat. Naštěstí se Styx začne smát, což mu dá chvíli času. Fascinovaně si jí prohlíží. Zejména její křivky které jsou teď pod mokrým oblečením nádherně patrné. Natáhne se po ní a přitáhne si jí prudce do náručí. Jelikož ho víborně krmí a dobře se o něj stará jeho síla se mu vrátila bleskovou rychlostí+ Odpustil bych ti cokoliv Lilie +zašeptá jí do ucha, což jde snadno protože jí má přitištěnou zády k tělu+ a láska k tobě je pro mě vším +pohladí jí hřbetem ruku po skráních, takže jí zároveň odhrne mokré vlasy+

[Styx]

Počkej... počkej +vymaní se z jeho náruče+ Tvoje žebra +upozorní ho na zranění, ve skutečnosti se ale odtáhla schválně, zdravý rozum jí totiž napovídá, že pokud by spolu ještě chvíli takhle laškovali, nemuselo by to dopadnout dobře a to ona nechce+ Už jsem stejně celá mokrá, tak tady zůstanu +otočí se k němu tváří a sáhne po břitvě+ Pokračujeme +usměje se a tentokrát mu velice opatrně, aby ho neřízla, přejede ostřím po tváři+ Já to věděla, že bys mi dokázal odpustit úplně všechno +ušklíbne se spokojeně+ A dokonce vím i to, že jsem pro tebe vším. Znám tě totiž až moc dobře a až moc dlouho, abych to vycítila +povídá tiše, pečlivě mu holí vousy a stírá pěnu, kouše se přitom soustředěně do rtů a občas mu pohlédne do temněmodrých očí+ Škoda...