Ložnice pro hosty

[André Bourson]

„Kočičky rády vystrkují drápky, musím být ve střehu,“ uculí se a chytne ji za zadeček, jak se na něj posadí a přejede pomalu dlaněmi po jejích bocích nahoru. Vrní si blahem, až do doby, dokud ho neosloví jeho přezdívkou. Chytne ji kolem pasu a nečekaným chvatem ji přetočí na záda a teď si sedne on na ni. Ruce jí přiková za hlavou do matrace. „Odkud znáš mé tajné jméno?“ Zavrčí a zesílí stisk kolem jejího zápěstí. „Kdo ti jej prozradil?“ Hledí na ni temným pohledem, v očích mu blýská. Uvolní si jednu ruku a přesune ji na její hruď. „Prozraď mi to, nebo tě budu mučit,“ Sykne. Z jeho výrazu se nedá poznat, jestli je naštvaný, nebo je to součást hry.

(jsem zvědavá, co si Mem teď vymyslí, protože je to jeho tajné templářské jméno, které zná jen úzký okruh lidí, kteří mají s rytíři co do činění:D)

[Memory]

(a jeje...to som sa do toho pekne zamotala, ale pre dnešok som už mierne vygumovaná. Budem nad tým premýšľať )

[Memory]

Pomaly ani nestihne zaregistrovať ako, len sa náhle ocitne pod Morsom. Jej prekvapený výraz razom vystrieda vystrašený, pri pohľade na jeho tvár a hlavne do jeho náhle potemnelých očí. I keď by sa to dalo považovať za súčasť hry, akosi vnútorne tuší, že to teraz poriadne prepískla. "J-ja n-neviem." dostane zo seba po chvíli roztraseným hlasom. Stisk na jej zápästiach už začína byť dosť bolestivý. "Asi si mi ho povedal." takmer šepká a hruď sa jej rýchlo dvíhla a klesá.

[André Bourson]

Povolí stisk tak, že kdyby chtěla, lehce by se vysvobodila. "Nemohl jsem ti jej říct. Nikdy jej nikomu neprozrazuji, ví to jenom Styx." Oči mu planou a ten hodný André se kamsi vypařil. "Ani netušíš, s čím si teď zahráváš. Všichni, co o mě něco zjistili, se už smaží v pekle." Skloní se k jejímu krku a zašeptá jí do ucha. "Budeš se muset hodně snažit, abych tě nechal naživu." Sklouzne rukou po jejím hrdle a zastaví se na jednom ňadru. Jemně ho mně, téměř něžně, o to víc divokosti vloží do polibku, kterým zahltí její rty.

[Memory]

Situácia, do ktorej sa dostala sa jej prestáva páčiť, ale zo strnulosti ju preberie až Andrého posledná veta. V okamihu v nej vzkypí hnev, ktorý sa zmieša so strachom a ona bez toho, aby nad tým premýšľala, má na sebe svoj čierny mačací kožúšok a trieli z postele preč, čo najdelej do bezpečia. Andrému zrejme ostalo v ústach zopár mačacích chlpov.
Zastaví sa až pri svojích veciach. Otočí sa a zasyčí naňho. V tej chvíli sa premení naspäť. Ešte stále má vycerené zuby v očiach strach a hnev a v ruke prútik, ktorým naňho mieri. Myseľ sa jej odrazu naplní spomienkami, ktoré sa tak dlho snažila vymazať z pamäti. "Nikto, nikto sa mi nebude vyhrážať smrťou!" zasyčí potichu a z jej výrazu musí byť jasné, že to myslí smrteľne vážne.

[André Bourson]

Překvapeně mrkne, jak se mu Mem vysmekla. Otočí se za ní a vidí, jak je vylekaná. Zarazí ho to a zároveň i zamrzí, že nepochopila jeho hru. Stoupne si a pomalým krokem k ní přistoupí.„Omlouvám se, to jsem nechtěl. Sice nechápu, o co jde, ale neměl jsem v úmyslu tě vystrašit. Měl jsem dojem, že máš radši drsnější muže. Spletl jsem se.“ pokrčí rameny. Stojí u ní, ale blíž nejde. Ne, že by se bál. Kdyby chtěl, smetl by ji sílou svého prstenu, ale nechce. Nemá důvod, přestože Mem na něj míří húlkou, nepovažuje ji za svého nepřítele. Jen čeká, jestli Memory přijme jeho omluvu a pochopí, že to byla hra.

(žádná nuda s těmi dvěma:))

[Memory]

(to teda neni;))

Ustúpi o krok vzad, keď sa k nej André priblíži. Po jeho ospravedlnení naňho ešte chvíľu zamračene hľadí a zvažuje pravdivosť jeho slov. Mohla by použiť nitrozpyt, ale v skutočnosti nechce vyvolať medzi nimi žiadnu bitku. O Andrého schopnostiach toho veľa nevie a nerada by to zisťovala na vlastnej koži. Stojí pred ním polonahá a prútikom mu mieri na hruď, no dojde jej to až po chvíli. "Nemám nič proti občasnému drsnejšiemu sexu, ale...." dych sa jej pomaly spomaľuje a hnev so strachom sa mení na obozretnosť. "....ale nikdy sa mi nevyhrážaj smrťou." ešte raz sa mu zahľadí do očí, potom ruku s prútikom spustí povedľa tela. "Vystrašil si ma." v jej hlase zaznie výčitka, no ospravedlnenie prijíma.

[André Bourson]

Zarazí se v půli cesty, když Mem ucouvne, jako by se ho bála. Zůstane stát a objetí si radši rozmyslí, nechce ji ještě víc vystrašit svou blízkostí. „Byl to žert,“ vysvětlí, „ne výhrůžka. Nepovedený,“ pokrčí rameny. Chvilku se dívá na ni, jeho oči jsou něžné, i smutné zároveň. „Chceš odejít? Nebo...“ Natáhne k ní ruku.

[Memory]

Podá mu ľavú ruku, lebo v pravej stále drží prútik, i keď už len tak voľne. Podíde k nemu a telom sa pritisne na jeho hruď. Ruku s prútikom mu obtočí okolo pása a čelo oprie o jeho rameno. "Nechcem odísť a nechcem mať z teba nepriateľa." zašepká do jeho kože. Potom zdvihne hlavu a pozrie mu do očí. "Prisahám, že o tebe neviem nič viac. Aj keď by som chcela." tvári sa stále vážne, no jej hlas je o poznanie nežnejší.

[André Bourson]

Usměje se, když se Mem odváží přijít k němu a ovine paže kolem jejích zad, bradu si opře na temeno její hlavy. "Nechci, aby ses mě bála. Nikdy bych ti neublížil." Schová ji ve svém mužném objetí. "Věřím ti, že nevíš o mně víc, než jen to jméno. Ani nepátrej, prosím. Nejsem žádné neviňátko," varuje ji. "Možná ti jednou o sobě řeknu víc... ale zatím bude pro tebe bezpečnější, když nebudeš vědět nic." Políbí ji do vlasů. "To jméno ti prozradila Styx.. že ano? Pousměje se.
(klidně se na mně vymluv;))