Knihovna

[Angel]

+Zakroutí pomalu hlavou. Ne, něco takového tu nemají, i když nějakou krev by tu jistě našla+ Myslím že nemáme na výběr +souhlasí s tím čekáním. Posadí se, složí ruce do klína a dělá že tam není. Moc mu to nejde, protože má tendenci se nervozně vrtět. Když je ona nablízku tak se nedokáže pořádně soustředit. Pořád na něj tak působí i po tolika letech co jsou odděleni od sebe+ Neměl jsem ti volat. Měl jsem to vyřešit sám, jenže... Stýská se mi +povzdechne si+ Mělo by to být lepší když mám někoho jiného, ale je to horší. Neferet je skvělá, ale chybí jí věci co máš jenom ty.

[Buffy]

Chvilku ho bezeslova pozoruje, jak se tam usadil a tváří se neviditelně. Když začne mluvit, zavře oči a pomalu zavrtí hlavou. Taky se mi stýská, Angele... I kdyby jsme se neviděli sto let, nikdy na tebe nemůžu zapomenout. Prožili jsme toho až příliš na to, abych to dokázala. I kdybych sebevíc chtěla. A že opravdu chtěla. Ach Angele... právě teď bych se tě nejraději zeptala jaké věci může postrádat žena, která dokázala, aby ji milovali dva tak cyničtí upíři jako jsi ty a Spike... ale nechci to vědět, protože....Potřese hlavou a raději se k němu otočí zády, protože dívat se do těch milovaných, hlubokých hnědých očí a vidět tam všechny ty vzpomínky, tak živé, jakoby se staly teprve včera, je víc, než dokáže snést.

[Angel]

Já ji nemiluji! +vymrští se z křesla, snad tak dává svým slovům váhu+ Ne... né jako tebe... prostě jenom... Ona je trochu jako Cordelie, takové, která člověka přijme jakým je. Lidé co to dokážou se nehledají snadno +přejde k ní, ruce jí položí na ramena a přitiskne se k ní tělem. Nos zaboří do jejích blond vlasů. Je mu fuk jestli je to nebezpečné, prostě se jí potřebuje dotýkat+ Spike by se zamiloval i do myši, kdyby měla tu správnou jiskru... Buffy +jednu ruku jí obtočí kolem pasu, potřebuje ji držet v náručí+ Máš moje srdce v dlaních, to je hlavní věc co Neferet chybí.

[Buffy]

Pohlédne na něj, když tak prudce popře své city. Znovu skloní hlavu, připravená vzdorovat všem těm pocitům, které v ní jeho slova probouzí, ale když ji obejme a přitiskne k sobě a ona po tak dlouhé době ucítí jeho pevné tělo na svém, veškeré její sebeovládání se zhroutí jako domeček z karet. Zachvěje se z jeho vůně, z jeho blízkosti se jí téměř podlomí kolena. Položí své dlaně přes jeho ruku na svém břiše a jemně přes ni přejede konečky prstů. Opře se o něj a zavře oči. A ty máš to moje...vždycky to tak bylo... Odvětí tak tiše, že to může slyšet jen on.

[Angel]

+Mírně se pohne, spíše si ji otočí v náručí, podepře jí bradu prsem a pozvedne ji k sobě. Zaváhá jen na malí okamžik, než se otře svými rty o její. Po tolika letech co se jí nemohl dotknou, ochutnat jejích chuť, je to jako by feťák dostal svou vytouženou dávku. Když ji pomalu líbí, jen mírně se pohybující rty, cítí jak z něho veškeré to zlé co v poslední době prožil odplouvá. Je mu najedou docela jedno že ho Neferet podvedla. Je mu víc než fuk že má v hlavě zažrané vize. Dokonce i to že tu není Spike a brunetka se kterou sdílí lože mu teď starosti nedělá. Odtrhne se a obejme ji. Hlavu jí položí na rameno, oči má zavře+ Já vím že nesmíme, ale chtěl bych tě jen držet v náručí +povzdechne si do jejího krku+ Prosím... jako během té krátké doby v Sunnydale +na mysli má to jak se spolu jen tulili v posteli+

[Buffy]

Vzhlédne a dívá se mu do očí a když se svými rty měkkce dotkne těch jejích, tiše mu zavrní do rtů, zavře oči stejně něžně, procítěně a opatrně mu polibek oplácí. Rukama zlehka přejede po jeho zádech vzhůru, jemně přejede nehty po šíji a zaboří mu prsty do vlasů. Opře tvář o jeho hruď, vdechuje jeho tolik známou vůni, zavře oči a trochu ztěžka polkne. Ano...jako tenkrát... Zašeptá a přitiskne se k němu, jakoby měla strach, že se jí rozplyne před očima.

[Angel]

+Najednou se cítí tak strašně unavený jako snad nikdy. Potřeboval by celé dny spát, nejlépe v Buffyině obětí a teď mu snad bleskne jiskřička naděje na několik životadárných okamžiků s ní. Mírně se odtáhne a usměje. Je to úsměv zdrchaného člověka který už se sotva potácí. Bolí ho rány které už se stejně zahojili a hlavně hlava+ Uložíš mě do postele paní doktorko? +pokusí se o vtip. Sevře jí ruku ve své a mírně zatáhne ke dveřím, aby si ji odvedl do své ložnice+

[Buffy]

Úsměv, který se objeví na jeho tváři je tak známý, až se jí bolestně sevře srdce. Ztěžk polkne a jemně ho pohladí po tváři. Když naznačí, že aby ho následovala, na okamžik zaváhá, ale pohled do jeho očí, veškeré rozumné důvody proti umlčí hned v zárodku. Pousměje a následuje ho.

[Neferet]

+v knihovně se zvedne vítr, shazuje knihy z polic a rozhazuje papíry ze stolu na zem. uprostřed se rozevře rudý portál, z kterého vypadnou dvě postavy. není to zrovna měkké přistání, hlavně pro dívku. tvrdě dopadne na zem až předvede hezké kutálení po podlaze. zbraň na zádech jí trošku pořeže na zádech, jak na ni dopadne. jen tak tak mávnutím rukou zabrání Spikeovi aby dopadl stejně tvrdě. obejme ho měkká deka utkaná z magie a uloží ho na zem. druhým mávnutím ruky uzavře portál. chvíli jen tak leží na zemi, než zvedne alespon hlavu. všechno jí bolí a hlava snad nejvíc+ Angele? +zavolá, chvilku čeká než tiše zakleje. jak dlouho byla pryč? dostane strach, že moc dlouho. vyškrábe se na nohy, ze zad sundá zbran a nechá jí dopadnout zpět na zem. krátce si sevře ránu na paži a shlédne na sebe. musí vypadat dost zuboženě. roztrhaná košile, rány na pažích, v boku poněkud hlubší, jak se jí ta potvora snažila prošpikovat, dokonce i víc jak poškrábaná záda a stehno vypadá jakoby ho někdo chtěl naporcovat. všechny rány pulsují teplou bodavou bolestí. tomu všemu korunuje trošku pocuchaný účes. zasykne, když ránu pustí a rychle se vydá ke Spikeovi. je trošku vděčná, že je v bezvědomí, nebude se s ním muset prát. zvedne ho do náručí, jde to snadno, když použije svoji sílu a vydá se s nim rychle do Mariusova pokoje+