kutloch pro zaměstnance

[Patrik Pontus]

+Jde za ní směr kutloch a cestou se zaujatě rozhlíží a říká si, že to tam mají moc pěkné. Když Katty mluví s Fabienem, jen tam tak nejistě postává a naslouchá. Když mu Katty udělá místo, vejde obezřetně dovnitř a Fabiena slušně pozdraví.+ Dobrý den, pane doktore. Doslechl jsem se, že hledáte nové zaměstnance.

[Fabien]

Patrik: +Prohlíží si příchozího a na první pohled ho potěší, že má někdo ještě děsnější vkus než on sám. + Dobrý den! Jdete jako na zavolanou. Ano...velmi urgentně hledám nového lékaře...+pokročí k němu a podá mu ruku.+ Fabien Bariuex - vrchní léčitel. Pojďte dál!+ Ukáže mu k rozbordelenému stolku a na křeslo.+

[Patrik Pontus]

Fabien: +Stiskne mu chlapsky, silně pravici a usměje se. Jak se Katty vytratí, jakoby se mu vrátila sebejistota.+ Patrik Pontus. +představí se a přijme nabízené místo.+ Tady je to jak u mě doma. +zasměje se malinko, no pak mu dojde, že by se snad mohl Fabien urazit, tak na něj tak nejistě koukne.+

[Fabien]

Patrik:+Zakření se na něj.+ U mě je to doma eště horší. Tady se dá zatím občas i něco najít...+Mrkne. + Tak vy máte o to místo zájem? To je super! Povězte mi něco o sobě...+Uvelebí se naproti němu do křesla, zapálí si a nabídne mu taky cigaretu.+ Kouříte?

[Patrik Pontus]

Já... totiž.... přestal jsem.... vlastně, ano, kouřím. +přikývne nakonec a vezme si jednu cigaretu.+ Děkuju. +zapálí si a také se uvelebí v křesle.+ Já.... +začne.+ ...studoval jsem v Bradavicích v Mrzimoru a pak jsem šel na Vyšší odornou lékokouzelníckou školu do Londýna. Chvíli jsem pracoval ve Francii, ve Švédsku a pak jsem šel s červenou hůlkou (=červený kříž) na tři roky do střední Afriky. +skončí vyprávění a koukne na Fabiena, jestli to stačí... ale po chvilce se vzpamatuje.+ Já... vlastně, přinesl jsem vám můj životopis. +otevře aktovku a vytáhne odsud svitek pergamen a podá mu ho.+

[Fabien]

Patrik: +Napjatě ho poslouchá, překvapeně mrká a pak od něj vezme pergamen, rozvine ho a ještě jednou projede všechny informace.+ No páni...klaním se. Můj obdiv.+ Hvízdne.+ Co jste dělal v Africe a proč? A proč sem? +-po tváři se mu šíří úsměv. Přesně někoho takového hledal. +

[Patrik Pontus]

+Skromně se usměje.+ Ale jděte. Nic tak významného jsem nevykonal. +když se zeptá na Afriku, tak trochu znejistí a začne si žmolit konec saka.+ Aaale, znáte to. Chtěj jsem pomoct. Zachraňovat životy v terénu a tak. Oni tam moc kvalitní vybavení nemají, víte? +mávne ledabyle rukou.+ Sem? +zamyslí se.+ Řekl jsem si, že cestování bylo dost a je na čase se usadit. Tak jsem se vrátil do Anglie a Mungo byla vždy velice prestižní nemocnice. +usměje se.+

[Fabien]

Patrik: Jste příliš skromný, pane Pontusi...ehm..Patriku + Je opravdu zaujatý tímhle skromným člověkem a se zájmem si ho prohlíží.+ S červenou hůlkou většinou vyjíždí do terénu největší dobrodruzi. Sám jsem byl na misi v Himaláji - tedy jen krátké a nic všedního na tom neshledávám...+A uculí se.+ Díky - naše nemocnice je opravdu..no, dobrá. Bude mi potěšením vás v ní přivítat jako nového zaměstnance!

[Patrik Pontus]

To já jsem velice rád, že mi dáváte šanci pane Baurx... ehm... Fabiene? +koukne na něj nejistě, jestli ho může volat jménem.+ Kdy mohu nastoupit? A jaký zde vůbec panuje systém? +zeptá se.+

[Fabien]

Patrik: No..já myslím, že bysme si mohli tykat, ne? Asi nám bude přibližně stejně..+koukne do životopisu+..jo...a my si tu všichni tykáme.+ Natáhne se za sebe do baru pro lahev whisky a dvě relativně čisté sklenky a naleje jim.+ Tak na spolupráci, kolego! Nástup možný ihned..už včera bylo pozdě!!!+ Pozvedne sklenku.+ Systém..no, systém...Střídáme se tu s tebou momentálně čtyři lékaři. Kromě mě kolegyně Memory Aeterna (doufám, že to píšu dobře.. ) a Molly Ztassi. Memory je skvělý internista a Molly je naše vrchní lektvaristka. Obě ti představím. Bydlíme tady. Máš kde bydlet nebo využiješ služební byt? A sám nebo s rodinou?