Kuchyně s jídelním koutem

[fatamorgana]

musí se usmát a dokonce malinko zčervaná a sklopí očí, než je zvedne a s úsměvem, který nemůže potlačit, odpoví: hádej. nechtěla jsem mít proužky... směje se a zase se podívá jinam.
no, když jsme se poprvé setkali - jako fata a Tony, tak jsem to vědělat. dívá se raději na svou sklenku vína, s níž si nepřestává hrát. když jsme se viděli úplně poprvé, byl jsi jenom nějaký klient... zase k němu zvedne oči. ... mimochodem dost nepříjemný. ale už vím, že umíš být i moc milý... a zábavný. zasměje se: je fakt, že tehdy sis mohl všimnout leda toho, že mám chuť tě kopnout pod koleno. raději jsem si z tebe utahovala... a pak zase uhne pohledem. a tvůj postřeh se zlepšoval velmi pomalu ovšem...

[Tony Dolohov]

Takže ses opalovala nahá? +ušklíbne se+ Hmm... +s významným zabručením se opět opře do židle+ Jaká škoda, že jsem u toho nebyl +rychle smočí rty ve vínu, aby skryl pobavený úsměv+ Vypadáš rozkošně, když jsi v rozpacích +zkoumavě ji sleduje, ten její ostych a nervozita mu k ní moc nepasuje, je to holt nedůvěřivý smrtijed, no:)+ Já a milý? +rozesměje se upřímným smíchem+ Falešné zdání, krásko. I když bych ti to ve vlastním zájmu neměl říkat. Jsem Smrtijed a ti milí nebývají +v očích mu skutečně blýskne něco zlého+ Jsem jen galantní a mám slabost pro krásné ženy. Ovlivní to tvůj názor na mne? +zkoumavě si ji prohlíží+

[fatamorgana]

taky si myslím, mohls mi nosti pití. podívá se schválně jako, co jiného by v té situaci mohl dělat, že. (a úsměvy a odvracení zraku jsou hlavně proto, že má spoustu věcí na jazyku, ale tak daleko s Tonym ještě nejsou.) když to říkáš... škoda. no, možná to bylo čistě účelové, ale zabralo to. pokrčí rameny a dopije sklenku. odloží ji na stůl a oplácí mu pohled. jestli mě ovlivňuje tvá galantost? jistě, že ano. a taky jsem zvědavá na všechny tvé slabosti. zalesknou se jí oči a úsměv je trochu vyzývavý. a chtěla jsem tě poprosit - mohl by tu se mnou dnes večer být Tony a smrtijed někam zmizet? taky jsem nechala svou profesi doma. to je jedn z výsledků mého nedávného přemýšlení... myslím, že ti dva spolu moc nevycházejí. skutečně se tváří prosebně.

[Tony Dolohov]

Nosit pití? +zamračí se+ Vlastně proč ne? +dolije víno do sklenek, vstane, obejde stůl a podá jí jednu sklenici+ Takhle nějak sis to představovala? +trochu se pousměje, protože tím ovlivněním nemyslel svou galantnost, ale přiznání, že nemá ve zvyku být milý+ Tak slečna je zvědavá na mé slabosti? +zasměje se+ Mám jich dost +přizná+ ale nepočítej s tím, že ti je prozradím. Mohla bys je totiž proti mně lehce zneužít +zažertuje+ To nemohu slíbit. Tony a smrtijed patří neoddělitelně k sobě. Jsou jedno tělo, jedna duše. Ale když tak pěkně prosíš +usměje se lišácky a místností se rozezněje tichá hudba+ pro dnešní večer bych mohl.. čistě jenom kvůli tobě.. dát větší prostor své lepší stránce +mrkne očkem a podá jí ruku+ Smim prosit, madam?

[fatamorgana]

fata samozřejmě tuší, co chtěl, co myslel. jenom ho trošku provokuje a trošku by to téma kolidovalo s jejím předsevzetím, které si dala na cestách po zkušenosti, jak reagovala na Tonyho při minulém setkání. kývne jako poděkování za víno, ale sklenku odloží. vážně si myslíš, že bych toho zneužila? využít - to ano... usměje se vypočítavě. položí svou dlaň do jeho a vstane. smíte, pane. vaše prošení mi dělá dobře... zatváří se ještě o něco vypočítavěji, tak že je z toho přehánění poznat, že je to legrace. a když se k němu přiblíž a zaujmou taneční držení, podívá se mu do očí zase skoro vážně. líbí se mi, když děláš něco čistě jenom kvůli mě... možná, že ti to oplatím...

[Tony Dolohov]

+když se fata zvedne, políbí jí hřbet ruky a nabídne rámě a na malém plácku uprostřed místnosti ji obejme kolem pasu a začne s ní pomalu tančit+ Další mojí slabostí kromě krásných žen je, když je držím v náručí, ať už jakýmkoliv způsobem. To jim nedokážu odepřít téměř nic +hledí jí do tváře a usmívá se+ Prozradíš, jak mi to chceš oplatit? +v očích mu vesele zablýská+

[fatamorgana]

jemně se k němu přitiskne a nechá se vést v tanci. říkáš, že teď mám šanci získat téměř cokoli? já to uvážím... co bych tak po tobě mohla chtít... dívá se na něj a na rtech jí pohrává úsměv. oplatit? já řekla možná... ale možná, že by tě zajímalo, že jsem si skutečně vzala to černé prádlo - kdybys se přeci jen rozhodl mě ohromit svými dovednostmi neohroženého a všehoschopného muže... skousne si ret, aby se vyloženě nesmála. a pak se přestane smát a zamává řasama. ... v což tak trochu doufám... třeba bys mi mohl vyprávět něco dobrodružného ze svých misí. na oplátku bych ti třeba vyprávěla něco ze svých cest... Vodní říše, Zrcadlový palác... co si vybereš. dokážu být úplná Šeherezáda.

[Tony Dolohov]

+když se k němu fata tak tulí, tak si ji taky trochu víc k sobě přitáhne+ Ano, téměř +zdůrazní a úšklebkem dá jasně najevo, že stejně záleží jen na něm, co si nechá líbit+ Tak černé prádlo... +ohrne triumfálně rty+ Chceš mě svádět, Ohnivá? +zašeptá jí do ucha a nečekaně s ní udělá prudkou otočku a zakloní ji v zádech, až se její vlasy dotýkají země+ Slíbil jsem, že dnes s tebou tady bude mé hodnější já, takže veselé historky ze smrtijedských misí nečekej +v hlubokém předklonu, nakloněn těsně nad ní, jí hledí do očí+ Rád si poslechnu ty tvé pohádky +konečně ji vysvobodí z nepohodlného postoje, aby se náhodou nezlomila v páteři:)+

[fatamorgana]

(záleží to na něm - s tím se počítá. a na ní taky - co ona.)
chtěla jsem tě motivovat k tomu předvádění. uculí se a mrkne na něj. trochu se lekne pohybu, který s ní Tony udělá, pevněji se ho chytí, ale pak zvláční. je taková pružná, tak jí to moc nevadí. podívá se mu do očí a taky se rozhlédne kolem. a když ji zase zvedne, vlasy jí létají všude kolem. uhlazuje si prsty vlasy za uši. vzhůru nohama vypadáš legračně... a celý svět hlavou dolů vypadá tak nějak... ukáží se věci, co normálně nejsou vidět... řekne trochu zmatena ze střídání poloh. nemyslela jsem veselé historky od smrtijedů. ale třeba něco cestopisného... položí mu ruce zpět na ramena. kterou mou pohádku bys rád slyšel? o pánu Zrcadlového paláce, který měl tolik tváří, že zapoměl, která je jeho a když ji chtěl najít, musel rozbít všechna zrcadla, celý palác, na který byl tak pyšný? nebo o princezně Vodní říše, která chtěla tolik poznávat celou říši, až na svých cestách zjistila, že existuje i pevnina a vzdušný prostor, zatoužila je poznat. a když se chtěla vrátit domů, zjistila, že je cizinkou ve vlastní zemi? nebo o Ohnivé, Vzdušné, Vodní a Zemské, těch čtyřech, které jsou kolébkou i hrobem všech světů i vesmírů...

[Tony Dolohov]

Neboj se, já tě nepustím +ujistí ji a pevně ji k sobě přimkne, že fata musí cítit jeho silné paže a objetí, ve kterém ji svírá jako v pevně utaženém korzetu, že nemůže ani dýchat+ Žasnu nad tvým poutavým vyprávěčským uměním +pozorně poslouchá, jak jí ten zobáček švitoří+ A to ses ještě ani nedostala k podstatě příběhu +usmívá se pobaveně+ Co mi říct pohádku třeba... o nás dvou... +zmírní taneční kroky, aby měla fata dech na vyprávění+ Povídej a přeháněj