Kuchyň

[Fabien]

Tir: +Drží ji, tikne ji, dívá se na ní s láskou a když se její tělo začne zvolna uklidňovat, vstoupí do ní, aby v ní i v sobě proudil další pocity a zážitky.+

[Tirage]

Fab: je celá ještě trochu mimo, ale přijme ho v sobě velice pohostinně. drží si ho v náručí, neb jí připadá, že to je to nejlepší místo, kde by měl teď Fabien být. hladí ho dlaněmi a moc ho něžní, uvědomuje si, jak moc ho miluje.

[Fabien]

Tir: +Je jako v mrákotách. Šťstný, milovaný, milující. Má takovou radost, že ji vyjadřuje poměrně razantními pohyby, aby ji vyventiloval.+

[Tirage]

Fab: jeho pohybem vyjádřená radost jí vyráží dech a zase ji zbavuje příčetnosti. ale statečně se drží a vychází mu vstříct. a mumlá něco jako: lásko... ty jsi neúnavný....neskutečný...

[Fabien]

Tir: To ty...jsi...neskutečná...moje...+též se projevuje dost nesouvisle, soustředí se na to, co oba prožívají. Vnímá jejich energie spojené v jednu. Je tím tak fascinován, že na chvíli ustane v pohybech a užije si několik vteřin toho absolutního souznění.+

[Tirage]

Fab: ale právě v té chvíli se Tir znovu udělá. stahy a záchvěvy se jí šíří celým tělem a ona jenom kňourá a chytá se Fabiena za ruku.

[Fabien]

Tir: +Hrozně ho to překvapí, je z toho tak vykolejený, že ačkoliv zrovna nevykonává žádné pohyby, přijde na něj orgasmus taky, takže se třikrát čtyřikrát proti ní zhoupne a s funěním se přidá třasavkou k ní.+

[Tirage]

Fab: tápe po něm rukama prosí. drž mě...

[Fabien]

Tir: +Sám se celý třese, lapá po dechu, hledá její ruku, pak ji chytí a pevně drží. Je to jako kotva, divoká bouře ho nemůže nikam od ní odnést.+

[Tirage]

Fab: přitáhne si ho k sobě a sebe k němu a taky se drží, co může. a chytá dech. chvíli jen tak leží a choulí se k němu. po chvíli bez souvislosti řekne. myslím, že usnu, jak prší, strašně to uspává. drž mě pořád, jo?