Mariusova ložnice

[Neferet]

Speciálně upravý pokoj, kam nepronikne sluneční svit. Světlo zajišťuje speciální osvětlení.

[Marius]

+vejde dovnitř a rozhlédne se, díky tomu kdo je si ani nemusí rozsvěcet, dojde se vypsrchovat a přemýšlí o tom, o čem mluvil s Nef, trochu se mračí a reptá, vleze si do postele a v okamžiku kdy začne vycházet slunce usne+

[Marius]

+přímo vztekle vletí do pokoje a přibouchne za sebou dveře, pokoj je daleko od těch tří, takže dveře nejspíš neslyší. zuřivě začne přecházet po pokoji. nelíbí se mu jak se nef změnila, přítomnost dvou upírů ani to, že jimi nef páchne. čím dýl chodí sem a tam, tím víc je racionálně chladnější a vymýšlí plán jako odsud nef dostat+

[Angel]

+Protáhne se to pod dveřmi, ty pro něj nejsou problém a pomalu se to nese místností. Není vidět, jenom snad cítit jako nepříjemný mraziví pocit v zádech. Po zrcadla se mihne dlouhý šedaví stín, který zase zmizí. Ovšem jakoby se cosi zhmotňovalo v koutě kam nedopadne světlo+

[Marius]

+zastaví se uprostřed kroku a zpozorní. po zádech mu přejede mráz, možná instinkt, možná se skutečně něco děje. otočí se kolem dokola, ale nic nevidí. zamračí se a zatřepe hlavou, ale divný pocit neustává. napne se a začne pátrat po tom, co to způsobuje. očima se zastaví v rohu místnosti, ale nic tam nevidí+

[Angel]

+Pohne se, takže s tím v rohu místnosti už je zase jen stínem. Knihy na poličce se z řachotem zhroutí na zem, stejně tak se roztřískne o podlahu váza která stojí na komodě. Celá postel sebou šoupne, zatřese se a pak to zase ustane. Vypadá to jakoby se nic nestalo a nikde není nikdo vidět+

[Marius]

+trhen sebou směrem ke knihám padajícím z poličky. otočí se prudce po zvuku třístící se vázy a uskočí stranou, když sebou postel šoupne+ Co to sakra je? +zavrčí a oči se mu rudě zalesknou, otáčí se kolem dokola a hledá původce toho všeho+ Kdo to byl? +zavolá, připadá si hloupě, ale za tohle někdo musí být někdo zodpovědný+

[Angel]

+Ozve se smích. Smích malého desetiletého chlapce provádějícího lumpárny. Knihy ze země se zvednou a začnou létat proti Mariusovi. Nezáleží na tom kolik jich odrazí, nebo dokonce rozsekne mečem. Zas a znovu se zvedají a naráží do něj, nutí ho tam couvat někam dozadu ke stěně+

[Marius]

+uhýbá knihám, rozsekává je na kousky a odráží, ale i tak je nucet ustupovat vzad, v hlavě mu zní chlapcův smích, tohle se mu ani trochu nelíbí+ Přestaň! +rozkáže+ Přesťan a řekni mi kdo jsi a co krucinál chceš. +o to že je soupeř v podstatě neviditelný je to pro něj mnohem horší+

[Angel]

+Smích ustane, stejně jako létání knih, ale klid není na dlouho. Skříň se šactvem se zhroutí na zem jakoby to byla jen papírová krabička, až teprve pak je nadobro konec. Vyčerpá svoje zásoby energie, které měl od posledního útoku na Neferet hodně malé a teď už nemá sílu na to dál Mariuse trápit+