Město

Moderátoři: Manori, Rebecca Altamirano, Zbrojíř

Re: Město

Příspěvekod Dean » 30 dub 2018 23:31

ale ty jseš přece pořád- +namítne, ale ona mluví dál, tak zmlkne, a poslouchá ji. Vlastně ho vztek částečně opustí, a cítí jenom takovou zvláštní úzkost, má z toho pocit, že míč je na jeho straně, ale naprosto netuší, co si s tím počít+ Pro tebe je totiž všechno jednoduchý. +odsekne jenom, a sleduje ji, jak odchází+ doprdele. +zakleje poněkud zoufale+ doprdele! +zařve, nakopne jeden z okrasnejch květináčů, až se převrátí, a k jeho bezmoci ještě přibude ukopnutej palec. Rozhlídne se, v hlavě mu pořád víří její slova, a má pocit, že se každou chvíli rozsype. Ruce se mu ještě trochu třesou, když se odtamtud přemístí zpátky domů+
Uživatelský avatar
Dean
 
Příspěvky: 507
Registrován: 14 bře 2016 19:33

Re: Město

Příspěvekod Payne » 30 dub 2018 23:50

+slyší, co říká, ale už nemá sílu, aby se proti tomu nějak ohrazovala. Nejde moc daleko, vlastně se ve tmě toho tunelu opře o studenou, vlhkou zeď a sesune se po ní dolů. Je dost blízko, aby tlumeně slyšela jeho zaklení i to, jak se přemístí a to je ta chvíle, kdy ji to všechno semele. Obejme si rukama skrčené nohy, čelem se opře o kolena a rozbrečí se jako malý děcko. Tiše, tlumeně vzlyká do rukávu mikiny, cítí se prázdá a tak osamělá, jako ještě nikdy. Uvědomí si, že nemá nikoho, ke komu by mohla jít a vybrečet se mu na rameni, nikoho, kdo by ji pochopil. Možná Bí...ale teď to nezvládne, nedokáže teď jít a přiznat s jí. Je to asi zbabělý, ale rozhodne se, že dnes bude prostě zbabělec. Neví, jak dlouho tam seděla, možná pět minut, možná hodinu, ale nakonec i slzy vyschnou, ale ani pak se necítí o nic líp. Pomalu vstane a musí se opřít o stěnu, protože má úplně zmrtvělé nohy. Když se jí trochu obnoví krevní oběh, natáhne si přes hlavu kapucu a zamíří z parku pryč. Všude už je tma a sem tam těch pár lamp, které náhodou svítí, tu hustou tmu kolem projasní jen těžko. Nemá strach, ale přesto se jí uleví, když vyjde z parku do pouličních světel a neonů a troubících aut. Zamíří na metro a pak už jen pár minut, než je u Guns. Naklape všechny kódy, jako robot, aniž by si to zcela uvědomovala, vyjede výtahem nahoru a odkóduje i poslední dveře. Zabouchne dveře a je ráda, že Bí není doma, opravdu moc ráda. Vejde rovnou do svého pokoje a má v plánu prostě si lehnout do postele a v klidu umřít...+
I'm not a victim. I'm a survivor.
Uživatelský avatar
Payne
 
Příspěvky: 658
Registrován: 14 bře 2016 20:35
Bydliště: New York city

Re: Město

Příspěvekod Rebecca Altamirano » 02 kvě 2018 20:10

+posledních pár týdnů pracovala na přípravě na akci, na kterou chce vzít s sebou Payne. Nemělo to být nic složitýho a víceméně ani nebezpečnýho, ale má dost zkušeností na to, aby věděla, že i ta nejbanálnější akce se může během vteřiny totálně podělat, takže nic nechce nechat náhodě. Jenže když jí Payne odmítla říct, co se stalo, donutilo ji to zabrzdit a trochu se zamyslet nad tím, jestli jí náhodou něco neuniklo. Proto krátce před svítáním nasedne do Challengera a vyrazí do města nasbírat trochu informací, jak se tak říká "z první ruky". Zastaví kousek od hospody, o které ví, že si ji oblíbili poldové z různých oddělení a před tím, než se odeberou do svých často osmělých domovů, pokusí se tady utopit svoji frustraci a deprese. Občas sem zajde, protože noviny většinou nestíhá sledovat i když na ty zásadnější události má v notebooku speciální filtrovací systém. Sedne si na kraji u baru, poručí si dvojitýho Jacka a zaposlouchá se do útrržků hovoru kolem+
"Minulej tejden jste prý našli dalšího." +ptá se polda v unifromě pochůzkáře, kolegy v civilu, nejspíš detektiva+
"Jo." +přikývne a napije se své skotské+ "Myslím, že už je úplně všem jasný, že máme ve městě sériovýho vraha. A je to kurevsky na hovno, protože co nevidět máme na krku federály, jenže za prvé nemáme tu sebemenší stopu, kdo by to mohl být." +potřese frustrovaně hlavou a pak chvilku mlčky zírá do skleničky+ "Ale víš co je úplně nejvíc na hovno?" +podívá se na něj pak a jeho výraz je zvláštní kombinací frustrace a souhlasu+ "Že jediný, na co dokážu myslet, když jedeme k dalšímu tělu mrtvýho pedofila, je Ať už to dělá kdokoliv, jen tak dál." +potřese nad sebou nevěřícně hlavou a dopije skleničku.+
"Všichni byli už skoro usvědčený, ale díky kravině proklouzli, že jo?" +zeptá se pochůzkář+
"Jo. Je to profík, Jeffe. O tom není pochyb. Uklidí po sobě. A víš ty co?" +zadívá se na něj s úplnou jistotou+ "Mám tušení, vlastně ne, dal bych svoji pravou ruku na špalek za to, že ty dvě sebevraždy, nebyly sebevraždy." +krátce kývne, jakoby to chtěl potvrdit sám sobě a mávne si o další skleničku+
"Ať je to jakkoliv, není mi těch šmejdů líto." +prohlásí pak tvrdě a sám pro sebe si pomyslí, že poprvé v životě doufá, že federálové selžou ne proto, aby jim splaskly ty jejich nabubřelý ega, ale proto, že nechce, aby toho dotyčnýho někdy chytili. Nebo minimálně dokud bude zabíjet tuhle špínu."
"Tak se měj, Denny. Jdu se trochu vyspat." +mávne mu, hodí na bar několik pomačkaných bankovek a vyjde ven+

+sedí na baru a dál popíjí a přemýšlí o tom, jestli je ta teorie, která ji napadla, správná. Jestli jo...no, je třeba být k sobě upřímná, nepřekvapilo by ji to. Má jí ale říct, že to ví? A že to nebyl úplně nejlepší nápad? Přivře oči a zakrouží zlatou tekutinou ve sklence, zamyšleně pozorujíc odlesky světla. Ne. Bude dál dělat, že nic neví. Dá jí možnost kápnout božskou. Ale rozhodně si najde ty vraždy, kterých se to týká; chce vidět práci své chráněnky. A nejen chráněnky, už dávno ji nebere jenom tak, to si už taky přiznala. Ještě chvilku tam zůstane a poslouchá další útržky hovorů a neujde jí, že určitá zvláštní povznesená nálada se tam nese vesměs od všech poldů. Jo. Pedofilové jsou skvělej cíl. Ty nemá nikdo rád a i většina poldů by je sama ochotně likvidovala, kdyby mohli. Sami mají rodiny, dcery, mnozí i vnoučata. Takže je prostě těžké chtít dopadnout někoho, s jehož činy tajně, v nejskrytějším koutku duše souhlasíte. Nakonec dopije, položí na bar bankovku a vyjde ven. Ještě ale nejede domů. Dnes má ještě jeden cíl, protože ani to už nesnese odklad...+
I become one with my demon
My dark side keeps me alive
Become one with my demon
Let the beast outside of my mind
There are two sides to everyone
I have become one
With my demon
When I’m bleeding
The pain lets me know
Just how much I need it
Uživatelský avatar
Rebecca Altamirano
VIP Member
 
Příspěvky: 4871
Registrován: 28 pro 2008 21:42
Bydliště: New York City

Re: Město

Příspěvekod Rebecca Altamirano » 10 kvě 2018 01:23

+z "policajtský hospody" zamíří do jednoho velmi speciálního klubu. Po důkladném průzkumu si ověřila, že tenhle je nejlepší ve městě a ona si na to nejlepší potrpí. A tohle je navíc i v jejím vlastním zájmu. Zaparkuje a vystoupí a překvapí ji jen trošku, když se vzápětí skoro jako duch objeví poslíček, aby převezl auto na soukromé parkoviště.+ To nebude nutné, dnes se nezdržím dlouho. +odmítne ho a ten jen přikývne a stáhne se. Vejde do přítmí klubu a už od prvního pohledu je jasné za prvé to, co je to za klub a za druhé, že je opravdu luxusní. Přistoupí k recepci, kde sedí žena, která vypadá, jak kdyby vypadla z obálky nějakého módního časopisu; vlasy hladce zčesané z tváře do složitého účesu, odhalená šíje, bujný dekolt v na míru šitém korzetu. Jo, reprezentace je důležitá.+ Dobrý večer. Mám schůzku s panem Sternem. +oznámí jí+ Sintra de Pablo. +přidá své nové oblíbené jméno; počká až se proklape počítačem a když k ní vzhlédne a oznámí jí, že je očekávána, přikývne a zamíří zadaným směrem. Cestou nic moc vidět není, ale to je dobré znamení, diskrétnost je v tomhle druhu podniků nezbytným artiklem. Zaklepe na dveře na konci chodby a po vyzvání vejde. Kancelář je luxusně, ale velmi vkusně zařízena, tmavé dřevo, pánský styl v povedené nápodobě pánských klubů z viktoriánské éry. Za stolem sedí pohledný muž a když vejde, zvedne se, obejde stůl a podá jí ruku.+ Rád vás poznávám, slečno de Pablo. +krátce, ale pevně jí ruku stiskne a ukáže na křeslo vedle+ Posaďte se, prosím. +sám si sedne za svůj stůl a zadívá se jí do očí+ Takže...pochopil jsem správně, že máte zájem o členství? +nakloní neptraně hlavu na stranu; ve své práci je zvyklý lidi rychle a přesně odhadovat a zařadit a většinou se snaží nenechat se ovlivnit vzhledem. V tomhle případě si ale vůbec není jistý, koho má vlastně před sebou. Pozná dominanta i submisiva většinou během pár minut, ale teď...prostě neví. Nemohl si nevšimnout zjizvených předloktích, ale nijak se nad tím nepozastavil. Znovu se vrátil pohledem k její tváři a pocítil drobné bodnutí rozpaků, když zjistil, že ho celou dobu s mírným zájmem sleduje.+ Omlouvám se, madam, ale musím přiznat, že jsem z vás...zaskočený. +pousměje se omluvně a ten úsměv mu dodá zvláštně rošťácký vzhled.+ Ale zakládám si na tom, že vždy skoro hned poznám, co je kdo zač. Ale u vás...váhám. +nakloní hlavu na stranu a zadívá se jí do očí+ To je v pořádku. A ano, mám zájem. Chci si zaplatit rovnou roční členství. +oznámí mu a k jeho naznačeným dotazům se nijak nevyjadřuje.+ Samozřejmě, bude nám ctí. +trochu se napřímí a musí si přiznat, že je překvapen podruhý. Netipoval by, že bude až tak bohatá. Ale ne každá žena má potřebu být ověšená diamanty a dávat okázale najevo, jak tučný maj konto v bance.+ Bude nutné vyplnit...+začne, ale ona jen zvedne ruku+ Ano, vím. Všechno už mám s sebou. Sáhne do vnitřní kapsy své kožené bundy a podá mu obálku. Není zalepená, je jí celkem jedno, jestli si to přečte. Pak vyndá šekovou knížku a hned mu vypíše i šek na šestimístnou částku. Podá mu i ten a v duchu se docela baví tím, jak mu skoro viditelně šrotují kolečka v hlavě. Ale nechá ho při té zábavě a zvedne se+ Musím dnes jít, nemám moc času. Všechno, co potřebujete vědět a co pro členství vyžadujete, najdete v obálce. +podívá se na něj+ Jistě, chápu. +přikývne a zvedne se, obálku položí na stůl a znovu jí profesionálně stiskne ruku+ Děkuji. Budeme se těšit na vaši návštěvu. +lehce jí kývne na rozloučenou.+ Já také. +pousměje se prchavě, pak se otočí a bez dalšího slova vyjde ven. Celou dobu ji pozoruje a zůstane stát ještě nějakou dobu po tom, co se za ní zavřely dveře. Přemýšlí a první věc, kterou si je o ní už jistý, je to, že je určitě switch. Koutek se mu zvedne v úsměvu a prsty přejede přes obálku. Možná, že by po dlouhé době zase jednou mohl zavítat i na bar, mezi jejich klienty. Sedne si zpátky do křesle, otevře obálku a začte se do jejího obsahu...+
I become one with my demon
My dark side keeps me alive
Become one with my demon
Let the beast outside of my mind
There are two sides to everyone
I have become one
With my demon
When I’m bleeding
The pain lets me know
Just how much I need it
Uživatelský avatar
Rebecca Altamirano
VIP Member
 
Příspěvky: 4871
Registrován: 28 pro 2008 21:42
Bydliště: New York City

Re: Město

Příspěvekod Rebecca Altamirano » 12 kvě 2018 02:06

+když se vrátí z klubu, najde Payne ještě vzhůru, jak si čte a oznámí jí, že akce, kterou chystala je připravená a večer vyrazí a že by měla jít spát. Nadšený úsměv a okamžité provedení doporučení jsou skvělým ukazatelem toho, jak se těší. Sama ještě spát nejde, projde si všechny detaily, stáhne data ze štěnic na příslušných místech a když se přesvědčí, že všechno jde podle plánu, dá si rychlou sprchu a zaleze si do postele.+

+kolem šesté večer se obě obléknou a ozbrojí; když podává Payne její první vlastní střelnou zbraň, neodpustí si lehký úšklebek, když vidí jak se jí zalesknou oči. No jo, první bouchačka, na tu se nezapomíná. S uspokojením sleduje, jak ji automaticky prohlédne, přebije, natáhne jeden náboj do komory, zajistí a zastrčí do pouzdra, to vše plynulými, úspornými pohyby svědčícími o tom, že to dělala už stokrát před tím a zvládla by to i poslepu. Nezapomene si vzít ani své oblíbené tlačné dýky na zápěstí, což Beccy neujde; složky s případy mrtvých pedofilů si už našla a tlačné dýky v nejméně dvou umrtích figurovaly. Nedá ale nic najevo, vezme si Five-seveN, armádní dýku na stehno a Firestar jako zálohu. Počká až ozbrojení se dokončí i Payne a pak otevře svůj notebook a natočí ho tak, aby viděla+
Chci, abys mě velmi pozorně poslouchala. O téhle akci jsme už mluvily, i když jsem ti neřekla, že je reálná. +podívá se na ni a stiskne pár kláves. Objeví se záznam z kamery, z přístavu. Je noc a připlouvá loď, ale kolem není obvyklý ruch a i místo vypadá opuštěněji. Když zakotví a přivážou ji v doku, otevře se nákladový prostor a z útrob lodi vyženou hlouček lidí. Může jich být mezi patnácti až dvaceti, většina jsou ženy, pár dětí a asi tři muži, všichni v hrozném stavu. Vypadají že pocházejí nejspíš z Indie, případně z východnějších částí jihovýchodní Asie. Několik chlápků s krátkými samopaly na prsou je nažene do dodávek a rozjedou se pryč. Celou dobu sleduje její výraz a potěší ji, že po krátkém záblesku vzteku v očích se ovládne a jen pozoruje monitor a poslouchá ji+ Jdeme si pro ně. +kývne k monitoru+ Jsi připravená? +podívá se na ni zkoumavě+
Jo. +přikývne bez váhání a podívá se Bí do očí+
Fajn. Tak jdeme na to. +podá jí ruku a když se jí chytí, přemístí je. A chvilku po tom, co zmizí, pípne na Paynine mobilu smska:P+

+objeví se v jednom z mnoha anonymních, špinavých, prázdných skladišť v okolí přistavu; je tam cítit typciký pach přístavu, sůl, mrtvé ryby, mrtvé krysy, vlhkost drolících se zdí, reznoucích konstrukcí a kdovíčeho ještě. Z předchozího studování téhle akce, když si ještě myslela, že je jen simulovaná, zná dokonale plány skladišť i to, kde ty lidi drží. Díky tomu, že Bí dostala štěnici na jednoho z chlápků, který je hlídali, měly všechno jako z první řady. Potichu přeběhly kolem budovy, využívajíc tmavých stínů, až se dostaly ke dveřím, každá z jedné strany. Krátce na Payne kývla a ta pevněji sevřela pažbu zbraně, skloněnou hlavní k zemi a přikývla. Becca prohodila rozbitým oknem jakou si malou, kulatou věc, která čím dál rychleji pípala, až se rozezněl jeden dlouhý tón a pak se z ní vyvalil bílý plyn, který rychle budovu naplnil. Během pár vteřin se objevil první kašlající a slzící chlápek, kterého Payne sejmula tvrdou ranou pažbou do týla a ten klesnul k zemi dřív, než si stačil uvědomit, co se stalo. Z haly vyběhli další tři, mávali zbraněmi, ale nic neviděli, netušili, kde je nepřítel a ani to neměli zjistit, protože tmou třeskly tři tlumené výstřely následované dutým žuchnutím tří těl. Strážní jsou vyřízení. Teď dojít pro lidi. Becca lehce mávne rukou a zbytek slzného plynu zmizí a vzduch se zase vyčistí. Rychle, ale obezřetně vběhnou dovnitř, nejdřív Bí, pak Payne a bez váhání zamíří do sklepení. Zatuchlý, vlhký a studený vzduch jim okamžitě naplní plíce, ale postupují dál, kryjí si záda a čím blíž jsou klecím, kde drží novodobé otroky, tím je smrad horší a každý, kdo už něco takovýho cítil, ví co to je a nikdy už na ten pach nezapomene. Z šestnácti lidí tam už je jen šest žen, sice zubožené, ale naživu a čtyři děti. Tři muži jsou uvázaní u zdi a nepochybně mrtví už několik dnů, ne-li týdnů. Payne na okamžik ztuhne, oči rozšířené, rty pevně sevřené a zírá na ta částečně rozložená a od krys okousaná těla. Pak se vzpamatuje, dvakrát mrkne a na tvář jí vklouzne ta bezvýrazná maska a v duchu se odebere na to tiché, klidné místo ve své hlavě, které jí už v minulosti pomohlo udržet si příčetnost, zatímco se kolem ní a jí samotné děly hrozné věci. Nepodívá se na Beccu i když ví, že se dívá, pozoruje ji, jak to ustojí. Bezeslova namíří zbraň na zámek a ustřelí ho; otevře jim a naznačí, že můžou vyjít ven. Po chvilce váhaní tak učiní, děti tisknou k sobě a pozoruje je vyděšenýma očima.+
Dobře, zmizíme odtud. +ozve se Becca, když jsou venku a na nosné sloupy haly umístí malé, časované nálože. Nastaví časovač na třicet sekund a vyběhne za Payne a zuboženou skupinkou, kteří už jsou venku. Když jsou v dostatečné vzdálenosti, ozve se mohutný výbuch a zbytek haly se sesype do sebe, jako domeček z karet a začne hořet. Podívá se na ženy a děti, které se choulí k sobě, pak sáhne do bundy a podá ženám jejich doklady. Když si je překvapeně vezmou, tázavě se na ni zadívají+ Doklady, které vám zabavili. +vysvětlí Becca celkem slušnou thajštinou+ Odvezu vás na thajský konzulát a odtamtud už můžete dát vědět vašim rodinám a vrátit se domů. +vysvětlí jim ve zkratce+ Musíme jet, brzo sem někdo přijede. +pobídne je a otevře dveře dodávky stojící kousek bokem. Nastoupí za volant, Payne bezeslova vedle ní a vyrazí. Zastaví v jedné z bočních ulic a otevře jim. Pak se náhle kolem zvedne zvláštní, teplý vítr, zavoní exotické koření a vůně konvalinek a tureckých růží. A Payne si náhle uvědomí, že celá ta zbídačelá skupinka má poněkud prázdné výrazy, zatímco upřeně zírají na Beccu a dojde jí, že jim nepochybně upravuje paměť. Všem-najednou! Na okamžik zapomene údivem zavřít pusu, ale pak se vzpamatuje a honem si srovná výraz, protože Becca vzápětí nechá zmizet i auto, ustoupí ke zdi a stáhne ji s sebou; na kůži ucítí zaštípat magii a uvědomí si, že je skryla zastíracím kouzlem. Sleduje, jak se celá skupinka otočila a zamířila na ulici a na konzulát. Když jsou pryč, vezme ji Becca za ruku a přemístí je domů.+
I become one with my demon
My dark side keeps me alive
Become one with my demon
Let the beast outside of my mind
There are two sides to everyone
I have become one
With my demon
When I’m bleeding
The pain lets me know
Just how much I need it
Uživatelský avatar
Rebecca Altamirano
VIP Member
 
Příspěvky: 4871
Registrován: 28 pro 2008 21:42
Bydliště: New York City

Re: Město

Příspěvekod Payne » 22 črc 2018 01:58

+celou cestu na místo setkání se svou "kořistí" má zvláštní pocit. Není si jistá, proč, jestli za to může fakt, že se přiznala Bí, nebo že napsala Deanovi kam jde, ale jakoby ji chvilkama sevřela žaludek zvláštní nervozita. Možná je to i tím, že dnes nemá sraz na žádném osamoceném místě, ale v baru. Mohlo by se zdát, že je mimo její typ. Jenže on jí řekl, že mu je 18. Ona jemu, že jí je 14. Ale ona věděla, že mu je o čtyřicet let víc...Taky přesně znala jeho postup. Sjednal si s vyhlédnutou obětí schůzku v klubu. Věděl o spoustě takových, kam bez problémů pustí nezletilé. Pak ji sledoval z povzdálí a když se naštvaně zvedla a vyrazila domů, vydal se za ní...Měl na svědomí nejspíš spoustu znásilnění, jenže žádná oběť ho nedokázala popsat. A zabil jen jednou, ale vyvázl z toho pro nedostatek důkazů. A právě proto tady teď byla...+

+vejde do klubu a sedne si k jednomu stolku trochu bokem a objedná si colu. Čas od času se podívá ke dveřím, rozhlédne se a postupně se tváří čím dál naštvaněji. Když dopije, zvedne se, u baru zaplatí a vyjde ven. Zamíří po ulici, která je i teď pořád plná lidí. Všechny instinkty má na maximum, ale přesto naplno vnímá i město kolem sebe. Tahle čtvrť ji zaujala hned, když ji poprvé viděla. Nejdřív tedy v tom negativním smyslu, protože je to tam opravdu ohavný. Spousta oipuštěných budov, oprýskané zdi, graffiti...působilo to tam tak, že člověk měl chuť okamžitě odtamtud vypadnout a předstírat, že nic z toho neviděl. Jenže to místo mělo zároveň neskutečný náboj. Žilo si vlastním životem, dýchalo. A ona to cítila. Jakoby k ní mluvilo a ona slyšela, chtěla naslouchat a...bránit ho. Vracela se sem mnohokrát, i v noci. Často seděla na střeše některé ze starých, vysokých budov, pozorovala neutichající ruch na ulicích...občas někde zasáhla. Prostě nedokázala zůstat stranou, nevšímat si, nestarat se, jako ty tisíce ostatních. I to byl jeden z důvodů, proč si John vysloužil její zvýšenou pozornost. Hell´s Kitchen bylo jeho loviště. A bude i místem jeho posledního odpočinku. Proto teď zahnula do jedné z bočních, tmavých uliček a vzápětí za sebou slyšela rychlé, těžké kroky. Svaly se jí instinktivně napjaly, připravila se na útok, který přišel vzápětí. Silné ruce ji pevně popadly za ruku, zkroutil jí ji za záda a druhou jí zakryl pusu, aby nemohla křičet.+ Ani slovo, jinak to bude jen horší...+zavrčel jí hrubý hlas u ucha a začal ji postrkovat do ještě tmavší části uličky. Celkem bez odporu se tam nechala dotlačit, ale ve chvíli, kdy se ji pokusil přitlačit ke zdi, ve zlomku vteřiny se z oběti stala lovcem. Prudce udeřila hlavou dozadu a po křupnutí nosní přepážky sevření povolilo; moment překvapení byl na její straně a využila ho. Pak se ale ukázalo, že ani John není úplně standardní úchyl. Pochopil, že mu jde o všechno a zaútočil. Byl v dobré kondici, na svůj věk vlastně ve skvělé a ona schytala pár pěkně tvrdých ran. Věděla, že to musí co nejrychleji ukončit a tak zaútočila tvrději. A když pak udělal malou chybu v obraně, odhalil jí nechráněné místo, vyrazila do konečného útoku. Když zabořila dýku do jeho břicha, přesně pod tím správným úhlem, kdy špička mířila lehce vzhůru, mezi žebry a zasáhla srdce. Skoro až příliš rychlé, ale nemohla to protahovat. Cítila, že krvácí z několika tržných ran a taky měla asi minimálně nalomené žebro. Dívala se mu do očí, dokud z nich nevyprchal všechen život, pak ho nechala klesnout na zem, mezi pytle s odpadky. Přetáhla si přes hlavu kapucu a se skloněnou hlavou vyšla z uličky a zamířila domů+
I'm not a victim. I'm a survivor.
Uživatelský avatar
Payne
 
Příspěvky: 658
Registrován: 14 bře 2016 20:35
Bydliště: New York city

Re: Město

Příspěvekod Payne » 07 říj 2018 01:58

+od té noci, kdy poprvé dala Deanovi vědět, kam jde "lovit", uběhly dva měsíce a musí přiznat, že si na to docela zvykla. Snažila se každý další naplánovat tak, aby měl Dean volno a on na ni pokaždé čekal u ní doma, až se vrátí. Naštěstí zdaleka ne vždycky byla tak zřízená, jako tu první noc. A pravda taky byla, že si na to velmi rychle zvykla. Na to, že tam je pro ni. Že se nevyptává, ale vždycky je připravený si ji vyslechnout. Stal se z toho takový rituál a jí se to moc líbilo. Dnes vyrazila do další z poněkud temných částí New Yorku, do Harlemu. Měla ale od začátku takový neurčitě divný pocit, žaludek trochu sevřený a to se jí nestávala často. Plán ale neměla v plánu měnit, na to se na tom až moc nadřela, ale nehodlala svoje instinkty ignorovat a tak byla ještě obezřetnější než obvykle. Kromě toho, zrovna v téhle čtvrti je holka jako ona poněkud nápadná; ač není úplně "bílá", tady je pořád bílá až moc. S kapucou přes hlavu a rukama v kapsách se proplétala ulicemi a uličkami na místo setkání s dalším vředem na těle "svého" města...+
I'm not a victim. I'm a survivor.
Uživatelský avatar
Payne
 
Příspěvky: 658
Registrován: 14 bře 2016 20:35
Bydliště: New York city

Re: Město

Příspěvekod Payne » 10 říj 2018 22:19

+čím víc se blížila k místu setkání, tím víc ten divný pocit sílil. Kradmo se rozhlédla kolem, ale všechno vypadalo normálně; běžné skupinky lidí posedávající na schodech před domy, teenageři sprejující po zdech, všimla si i několika dealerů a pasáků. A potom pohled jednoho z nich na zlomek vteřiny zachytila. Bylo to těsně před tím, než by vešla do jedné z bočních uliček a pravděpodobně ji to zachránilo před spadnutím do pořádný hromady sraček. Ten chlápek měl totiž pohled, který velmi dobře znala. A to díky Butchovi. Nebyl to totiž pohled dealera, ale poldy. Ve zlomku vteřiny sklopila oči k zemi a místo, aby zabočila do uličky, zrychlila krok a zamířila po ulici dál. Ještě chvíli cítila v zádech ten pichlavej, zkoumavej policajtskej pohled, až jí z toho svrbělo v zátylku, ale neohlédla se. V dostatečné vzdálenosti zahnula do jiné uličky a tiše po bočním požárním schodišti vyběhla na střechu. Skrytá ve stínech se potichu přesunula zpátky a z téhle dokonalé pozorovací pozice vyčkávala, co se bude dít dole. Dobře viděla jak svoji zamýšlenou kořist, tak i několik "tajných". Nevěděla, jestli je to NYPD nebo FBI, ale rozhodně si na to hodlala počkat...+
I'm not a victim. I'm a survivor.
Uživatelský avatar
Payne
 
Příspěvky: 658
Registrován: 14 bře 2016 20:35
Bydliště: New York city

Re: Město

Příspěvekod Dean » 12 říj 2018 21:58

+přemístí se do zapadlý uličky a málem přitom šlápne do něčeho... ne, nebude to zkoumat blíž. Fuj. okamžitě splyne se stíny podél stěn a nenápadně očíhne situaci. jo, moc milý a sluncem zalitý místo. Payne nikde nevidí, ale to je spíš dobře, to totiž znamená, že ji nevidí ani nikdo jinej. Celkem bezcílně se tam poflakuje pěknejch pár lidí, někteří z nich jsou evidentně smažky, ale někteří... přimhouří oči, není to poprvé co vidí tajnýho v civilu. stáhne se akorát včas, aby utekl jeho pohledu, a krev mu ztuhne v žilách. doprdele, a Payne tu někde běhá s nožem a vražednou náladou. Jestli ji seberou, nevyseká ji z toho ani upírka. promne si kořen nosu a rutinně potlačí paniku, co se mu zvedá v žaludku. Musí myslet jasně. spolkne touhu vytáhnout mobil a zavolat jí, jestli je tam venku, stejně je na to pozdě. potřebuje líp vidět. zvedne oči vzhůru, a nenápadně se přemístí na střechu budovy, shodou okolností jen o dva věžáky dál než je Payne+
Uživatelský avatar
Dean
 
Příspěvky: 507
Registrován: 14 bře 2016 19:33

Re: Město

Příspěvekod Payne » 14 říj 2018 20:24

+napjatě vyčkává, co se bude dít, kdy policie zasáhne a sebere ho. Čím víc se ale minuty protahují, napětí je už skoro hmatatelné, ale pořád se nic neděje, tím horší pocit z toho má. A pak jí to dojde. Nic se nestane, dokud se neobjeví jeho zamýšlená oběť, chtějí ho chytit při činu. Jenomže jeho "oběť" nepřijde, protože....ho zrovna sleduje ze střechy.+ Krucinálhiml....+zavrčí tiše a honem přemýšlí. Policie pravděpodobně hackla jeho mobil a počítač, stejně jako ona. Díky tomu zjistili, že se tady má sejít s třináctiletou Sonyou. Dobře vidí, že začíná být nervózní a je mu to už divné. Dobře, pokud zpanikaří, může udělat chybu. Například začít utíkat...schová se za římsu a rychle napíše zprávu za Sonyu+
Promiň, nemůžu dnes přijít, dostala jsem zaracha. Snad příště. S. +odešle to a znovu opatrně vyhlédne z úkrytu. Reakce je skoro okamžitá. Chvíli váhá, ale pak se odlepí od lampy, o kterou se opíral a jakoby nic zamíří pryč. Už to vypadá, že opravdu v klidu odejde, ale pak se zadívá na jednoho z chlápků, které míjí a ten okamžik ,kdy mu to dojde, je v jeho tváři dokonale vidět. Na zlomek vteřiny ztuhne, vzápětí se otočí a bleskově vběhne zpátky do uličky a dá se na útěk. Dosud klidná ulice se rozezní výkřiky, příkazy k zastavení a šuměním vysílaček. On se ale nezastaví, ví, že běží o všechno. Když tmou prásknou první výstřely, jen se přikrčí a ještě zrychlí. V jedné z dalších ulic bleskově vyšplhá po požárním schodišti na střechu a snaží se zmizet tudy. Payne se mu mezitím pověsila na paty, sledovala ho po střechách jako stín a policii slyšela už jen tlumeně. Měla poslední šanci...a rozhodla se. Ve chvíli, kdy se chystal přeskočit z jedné budovy na druhou, na něj zavolala+ Hej, Reyi! +bylo to padesát na padesát; buď se zastaví nebo ne. Naštěstí pro ni vyšla ta první možnost. Prudce zabrzdil, až to chvíli vypadalo, že spadne dolů a otočil se+ Kdo sakra...+zavrčel nechápavě, ale pak si všiml důležitější věci, než toho, kdo je. A sice toho, co ta drobná postava drží v ruce.+ Mám pro tebe vzkaz od Sonyi. +oznámí mu s mrazivým úsměvem a stiskne spoušť. Zřetelně vidí ten šok a překvapení v jeho tváři, než ho náraz kulky přímo do srdce srazí přes okraj římsy a zmizí jí z očí. Dovolí si několik tepů prožít ten okamžik, ale ví, že musí rychle zmizet, ten výstřel určitě někdo slyšel a poldové tady budou během chvíle. Rychle schová zbraň zpátky a zpoza trička vytáhne svůj přívěsek od Beccy, který ji přemístí rovnou domů...+
I'm not a victim. I'm a survivor.
Uživatelský avatar
Payne
 
Příspěvky: 658
Registrován: 14 bře 2016 20:35
Bydliště: New York city

PředchozíDalší

Zpět na Guns´n Coffins

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron