Město

[Rebecca Altamirano]

Můžeš se cítit, jak chceš. +ušklíbne se pobaveně; přestože ví, že tam na ni čeká, na tom koktejlu vzrušení s kapkou napětí to nic nemění. Ta jistota, s jakou se jí jeho ruka omotá kolem pasu a přitáhne si ji k sobě, spolu s těma dvěma slovy s náznakem pobavení, která jí sklouznou po kůži, v ní zažehne jiskru stejně spolehlivě, jako sirka hozená do nádrže s benzinem. Zvedne k němu tvář pod tlakem jeho prstů, s tím lehkým náznakem vzdoru, který už jí je vlastní a docela jistě nikdy nezmizí. A stejně tak se nezmění ani to, že v těchhle chvílích není rozhodně pasivní. Jednou rukou mu vklouzne pod bundu a sjede z boku na záda a na zadek, zatímco prsty druhé ruky mu zaplete do vlasů na zátylku, sevře je v pěsti a lehce zatáhne. Klínem se natlačí proti němu a na okamžik si zkusí představit, že by se někdy opravdu přestal ovládat a ta představa není úplně příjemná. Přesto rozhodně nemá v plánu vycouvat, naopak trochu nakloní hlavu na stranu, aby měl lepší přístup a pod ostrým kousnutím se zachvěje a tiše zavrní.+

[Jade]

to mám v plánu. +poznamená s úšklebkem. Cítí, jak se v ní zvedne vlna vzrušení, a rty mu zvlní pobavení nad tím, jak rychle to v ní dokáže vyvolat. Jeho vzdech se rozbije o kůži její krku, o to poraněný místečko, který právě potýral zuby, a kdyby měl víc prostoru na přemýšlení, asi by ocenil, jak zpříma a tvrdě může vklouznout rovnou doprostřed tý nekonečný hry; nemusí stupňovat tempo, nemusí hledat lichotivý poznámky a zkoumat, co si může dovolit, jako kdyby někoho náhodně sbalil. Ten lov, hledání a kroužení mu normálně přináší uspokojení, ale někdy potřebuje prostě tak trochu explodovat, nepřemýšlet o tom a vyšukat se z podoby. A tenhle tanec mezi nimi, to věčný přetahování o to, kdo koho donutí zasténat, kdo toho druhýho vybičuje víc za hranu, blíž k rozpadu, tvrdějc do extrému... no, to je as close as it gets. Aspoň momentálně. Chytne ji za zápěstí tý ruky, kterou ho tahá za vlasy, a přirazí ji ke zdi vedle její hlavy, ne proto, že by ji nutně chtěl znehybnit, spíš jako gesto, že to on má kontrolu nad tím, co se mezi nimi bude dít, ne ona. Jeho prsty na jejím hrdle stisknou o něco pevněji, jako připomínku, a jazykem okmitne místo, kde jí asi před tisíci lety prokousl kůži; teď už zase hladce zcelený a bez jizev. Sklouzne jí rukou po ňadrech a palcem zavadí o bradavku, už vyhrocenou přes látku, jen jako připomínku toho, jak báječně umí bejt citlivá, ale nezdržuje se a neomylně zamíří dlaní rovnou do jejího klína; na stehně cítí její horkost, a když k ní přes látku kalhot přitiskne ruku, dokáže si úplně přesně představit, jak moc je už teď pro něj vlhká. Prostředníčkem zatlačí proti ní, chce ji slyšet, když v tom někde vezme za dveře a vhrne se dovnitř ve snaze dojít si na záchod. Jade zareaguje okamžitě, opustí její klín, prsty omotá kolem zbraně v upírčině pouzdře, a aniž by zvedl obličej od jejího hrdla, namíří poněkud vyděšenýmu chlápkovi přímo do obličeje+

[Rebecca Altamirano]

+tiše se zasměje, když jí přirazí ruku ke zdi a pod tlakem jeho prstů na svém hrdle zvedne bradu trochu výš a přes rty jí přelétne prchavý úsměv. Zachvěje se, když jazykem přejede přes ještě před okamžikem poraněné místo. Volnou rukou mu vklouzne pod tričko, protože chce cítit jeho horkou kůži; už po paměti prsty pohladí jizvy, které už zná, aby hned na to zlehka přejela nehty po páteři nahoru a zase zpátky. Téměř si ani neuvědomí, jak se lehce rozkročí, když jeho dlaň sjede do jejího klína a pohne boky proti němu, když zatlačí silněji. Ze rtů jí sklouzne první hlasitější zasténání, které ale téměr zanikne ve zvuku otvíraných dveří. Že se něco děje, zaznamená hlavně proto, že ten dráždivý tlak jeho ruky zmizí a přesune se k její zbrani. Na zlomek sekundy ji napadne, že kdyby se teď rozhodl vystřelit, nejspíš by nestihla zareagovat dost rychle na to, aby mu v tom zabránila a je víc než pravděpodobné, že by ji přinejmenším zranil. To celé jí proběhne hlavou během těch pár vteřin, kdy vytáhne její zbraň z pouzdra a aniž by přestal věnovat pozornost jejímu hrdlu, namíří zbraň přímo do obličeje chudáka chlápka. Otevře oči a podívá se na něj, okraj duhovky orámovaný tím zlatavým kroužkem a když začne vyděšeně couvat ze dveří, vyprovodí ho pohledem+ Tohle nebylo moc zdvořilý...+zapřede pobaveným, lehce káravým tónem a nehty mu sklouzne po kůži silněji+

[Jade]

+tohle se mu jen tak neomrzí; jak se mu její tělo poddává, ověřený místa z ní vynucují přesně ty správný reakce, každý zachvění jejího těla přechází jako vibrace do něj a rozdmýchává už tak planoucí oheň v jeho kostech, horkost v jeho krvi, úzkou chodbu zaplňují její vzdechy+ ne. +poznamená souhlasně, jeho hlas jí zavibruje proti hrdlu+ evidentně je tu obsazeno. +dodá, vystoupá rty k jejímu uchu, a lehce se proti němu ušklíbne+ a ještě nějakou chvilku bude. +zavrčí tiše, zastrčí jí zbraň zpátky do pouzdra, a zadívá se jí zblízka do očí. Tenhle moment reality jakoby mu na chvilku připomněl, kde jsou, a přinutil ho zapojit zase jiný části svýho mozku než čirou instinktivní touhu; jeho rozpálený tělo na chvilku zmizí z jejího. Možná tohle přece jenom není to pravý místo, že+ možný bysme měli najít místo, kde tě tolik lidí neuslyší křičet. +protáhne jí do kůže. Prsty se vrátí na její krk, ale tentokrát ho obemkne zezadu a nasměruje ji na konec chodby, skrz dveře do holčičí koupelny, a když se za nimi zavřou, kouzlem je zamkne. Podruhý už nezvaný návštěvníky řešit nehodlá. Zastaví se s ní až před řadou tří umyvadel, za nimiž celou stěnu pokrývá zrcadlo, místy lehce upatlaný, ale pořád dost čistý na to, aby jim nabídlo jejich odraz. Přitáhne si ji za pas k sobě, možná až trochu majetnicky, a přitiskne si ji zády k tělu, ale ruce jí přitom druhou dlaní zkroutí za zády a uvězní je mezi jejich těly. Přes zrcadlo se jí dívá do tváře, do očí, zatímco jeho ruka se vrátí do jejího klína, tentokrát je rozepne a vklouzne prsty pod látku, pod kalhotky, přímo mezi záhyby jejího roztouženýho klína. Na nic nečeká a začne ji laskat, v krutě neústupným tempu zaútočí přesně na ty místa, který ji přimějou zasténat, rozechvět se, přestat se ovládat. Chce se jí dívat do tváře, chce vidět ten moment, kdy nebude mít na výběr a poddá se tomu, poddá se jemu. Ale hlavně chce, aby se dívala ona, na sebe, na to, jak ji právě on dovádí k šílenství, na to, jak vypadá, když od něj přijímá všechno, co je ochotnej v tu chvíli dát. Omezenej prostor jejích kalhot mu ale dostatečně nedovoluje se v jejím klíně rozvinout, takže jí je stáhne z boků, ze stehen, jednu nohavici přišlápne, aby z ní mohla vystoupit, a pak ji chytne pod stehnem, donutí ji pokrčit nohu v koleni a přitiskne ji na pult s umyvadly. Dovolí jí se trochu víc opřít o jeho tělo, když teď balancuje na jedný noze, druhou nohu musí mít pokrčenou a zapřenou o umyvadla, a jak ji tělem tiskne na ten pult, do kůže na koleni se jí zarývá ta ostrá mramorová hrana. Její tělo přesně kopíruje obrys toho jeho, jeho teď už tvrdá erekce se jí tiskne k bedrům, ruce má pořád uvězněné za zády mezi jejich těly. Jade se ušklíbne, rty jí sklouzne po krku a odmění ji kousnutím na hraně hrdla a ramene, provokativně bolestivým+ Dívej se. +protáhne jí do kůže tím autoritativním tónem, a sám se rozhodně dívá. Dívá se na její triko vyhrnutý do půli hrudníku, skoro pod ňadra, a na odhalenou kůži jejího břicha. Dívá se na její vlasy ledabyle shrnutý ke straně a odhalený hrdlo, na němž se už začínají vybarvovat modřinky kousanců. Dívá se na její tvář, její výraz, bouři touhy v jejích očích. A protože ji pokrčený koleno nutí roztáhnout pro něj nohy, dívá se taky na její klín odhalenej jeho očím, jejím očím, na lesklou vlhkost zrádně prozrazující, že ho chce přinejmenším stejně, jako on ji. Rty se mu roztáhnou v úšklebku, kterej jí díky zrcadlu neunikne; to místo přímo magneticky přitahuje jeho pozornost i jeho prsty, takže jim dovolí se tam vrátit, mezi její stehna, zakrouží prsty po klitorisu a ponoří je do ní. V zrcadle se dívá, jak v ní mizí; dívá se, jak jí z pootevřených rtů uteče vzdech, jak se jí slast zaleskne v očích+ řekni mi, co vidíš. +zavrčí jí do kůže tiše, a druhou rukou se mezi jejími ňadry vyplazí zpátky na její krk, aby dal najevo, že to není prosba+

[Rebecca Altamirano]

Jo, možná měli. +připustí s náznakem úsměvu a slabě se zachvěje, když jí jeho dech zalechtá na kůži; nechá se odmanévrovat do koupelny a když si ji za pas přitáhne zpátky k tělu a sevře jí ruce za zády, ten nakrátko trochu pohasnuvší oheň se znovu rozhoří s plnou intenzitou. Prohne se proti němu a nedokáže si pomoct, aby se trochu fascinovaně nedívala na jejich odraz v zrcadle. Dívá se, jak jeho ruka cílevědomě zamíří níž, až zmizí za lemem kalhot a zachvění jí projede tělem jak z toho pohledu, tak z doteku. Zkousne si zuby spodní ret a slastně přivře oči, dívat se ale nepřestává. Bez průtahů si nechá pomoct z kalhot a když jí donutí zvednout nohu a opřít ji o pult, musí trochu změnit polohu a z kontrastu chladného mramoru, který ji tlačí do kůže a horkosti jeho těla za sebou, se zachvěje a dech se jí prohloubí. Ten pohled je tak dekadentní a na okamžik pocítí záchvěv vzteku, protože ví, že si na tohle teď nejspíš vzpomene pokaždý, když se podívá do zrcadla a možná se jí ta emoce na okamžik odrazí v očích, než ji rozpustí jeho rty, pod ostrým kousnutím sebou trhne a dívá se, jak jeho prsty mizí v záhybech jejího klínu a pak i uvnitř jejího těla. Ani kdyby chtěla, nebo by na tom závisel její život, nedokázala by se nedívat, tlumeně zasténá a zcela v područí své touhy pohne boky proti němu. Upřeně se dívá na jejich odraz, na to, jak ji svírá a tiskne k sobě, na žár v jeho očích; cítí v sobě jeho prsty a ví vlastně hned, co by měla říct, vždyť to má přímo před očima. Přesto se tentokrát pere sama se sebou trochu déle, než dřív, než se přinutí odpovědět.+ Že ti patřím. +vydechne a další zachvění jí projede tělem.+ Tady. Teď. V tuhle chvíli. +dívá se mu v zrcadle přímo do očí, když to říká a oči se jí lesknou jako sopečné sklo s drobnými skvrnkami té sytě jantarové, skoro jako když láva probublává prasklinami v zemi na povrch+ A že mě chceš...+zavrní po chvíli a rty jí zvlní prchavý úsměv, protože ví, že to je pravda...+

[Jade]

+zvedne koutek v úšklebku a odmění ji polibkem na čelist, jen s náznakem zubů; prsty v ní ohne přesně tak, aby polaskal to místo uvnitř, který ji přivádí k šílenství, hranou dlaně zatlačí na klitoris, a vychutnává si každej záchvěv jejího těla, každý zasténání, každý sevření jejího klína kolem jeho prstů+ Tak mokrá... tak hladová... +protáhne jí do ucha horce, ale podle toho, jak mu hoří oči, ten hlad roste i v něm, až nad hranici snesitelnosti. Prsty jí svírá krk a čelist tak, aby se musela dívaat do zrcadla a nespouští z ní oči, a druhou rukou jí nepřestává laskat, nijak něžně, dobývá se do jejího těla s jistotou a samozřejmostí, která zrcadlí situaci mezi nimi; že je tam napůl nahá, roztažená a jen pár chvil před orgasmem, dobrovolně a jen pro něj. Ale přece jen je to jistý osobní vítězství, slyšet ji to bez okolků přiznat nahlas, a na ni to evidentně působí taky+ Patříš mi. +souhlasí tiše, hlas už má zhrublý vzrušením, prsty jí vystoupá po čelisti na rty a lehce je rozdělíí ukazováčkem+ Hm... +tichý zavrčení jí zarezonuje pod uchem, když si ji za klín přitiskne blíž k bokům a otře se jí o bedra, takže může cítit, že je tvrdej jako skála+ to chci. +ušklíbne se, nemá důvod to popírat. Natočí si ji za bradu k sobě na stranu a tvrdým polibkem si přivlastní její rty. Rozraženej ret, kterej už si během čekání na ni vyhojil, ten nápor jeho vášně tak úplně nevydrží a jemná čerstvá kůže pokrývající ranku povolí a zalije jí jazyk trochou čerstvý krve. Jade lehce sykne bolestí do jejích rtů, ale jinak to ignoruje, jeho polbky odráží jak velkou míru sebekontroly momentálně vynakládá; do spodního rtu jí kousne možná trochu ostřeji, než měl původně v plánu, prokousne jí ret a sevře jí bradu trochu pevněji, až to zabolí. Už nehodlá dál čekat. Vytáhne ruku z jejího klína a tlakem na zátylek ji donutí se předklonit, pak jí dlaní sjede po boku a rozepne si poklopec. Jeho boky se od ní na okamžik odtáhnou, ale je to jen vteřina ticha před bouří, pak sevře její ruku a zkroutí jí paži víc za záda, zatímco druhou si ji přidrží za zadek a přirazí do ní plynule až po kořen. Dobře ví, že takhle ji to trochu zabolí, aspoň na první dva tři přírazy, ale to je tak trochu cílem. Druhou ruku jí nechá volnou, aby se mohla přidržovat a nerozbila si zuby o umyvadla, a pak jeho boky naberou tempo. Chladná hrana falešnýho mramoru se jí trochu zadře do podbříšku s každým prudkým přírazem, kterým si přivlastní její tělo. Ze rtů mu uteče zasténání, a ten první moment, kdy ho obklopí vlhký horko jejího těla je vždycky jako malá smrt; nehty jí vtiskne do hladký kůže zadku. Zvedne oči k zrcadlu a zadívá se na ně, on sám je pořád plně oblečenej, ret mu ještě trochu krvácí a v koutku rtů má šmouhu krve, možná svojí a možná její, jednu ruku jí svírá za zády v ne úplně pohodlným úhlu, čelisti má sevřený a v očích mu je vidět, jak se s každým pohybem boků odpoutává od reality. Chce jí vidět do tváře, chce, aby se dívala. Natáhne se a chytne ji za vlasy, zatáhne za ně, dokud jí nevzedne hlavu a nedonutí ji prohnout se v zádech, vystavit se jeho dobyvačnejm přírazům ještě víc, a podívat se do zrcadla. I ona má na rtech stopy krve, na čelisti červenající otisky jeho prstů a na krku stopy jeho zubů a sevření. Vpije se jí pohledem do očí; boky se mu teď pohybují už o vlastní vůli, teď už by nepřestal, ani kdyby chtěla, možná ani kdyby chtěl on sám. sevře jí vlasy pevněji, a nepřestává, dokud mu na krku z námahy nevystoupí šlachy, dokud paže, kterou jí svírá, nezačne protestovat, dokud ji nešuká způsobem, kterej by pravděpodobně pro normálního člověka s normálním prahem bolesti, normální rozbitností a normální schopností regenerace byl za hranou příjemnýho; způsobem, kterej bude ještě nějakou dobu po dnešním večeru cítit při každým pohybu, a dokud mu z očí nevymizí všechno jenom náznakem vřelý, logický, přítomný, lidský. V tom momentě balancuje na ostří nože, tělem mu místo krve koluje nejspíš láva a pohromadě ho drží jen čirá sebekontrola+

[Rebecca Altamirano]

+ze rtů jí uteče další zasténání, když v ní ohne prsty přesně tím správným způsobem a tělem jí proběhne drobné, křečovité zachvění, jako předzvěst toho, jak blízko už je k orgasmu. Možná je to tím zrcadlem, nebo tím jak moc na hraně je on sám, necítí z něj tu chladnou sebekontrolu, jako jindy, ale všechno vnímá mnohem intenzivněji. Svíjí se pod jeho laskáním a kdyby ji neznal už tak dobře, možná by si mohl myslet, že se snaží uniknout.+ Ano...+vydechne s dalším zasténáním a může to být odpověď na cokoliv, od toho, že mu patří, až po reakci na tlak na svých bedrech. Pootočí hlavu pod tlakem jeho prstů na bradě a opětuje jeho polibek se stejnou vášní, až hrubostí a když jí na jazyku ulpí chuť jeho krve, zasténá mu přímo do rtů. Zasykne, když jí pak prokousne ret, ale vzápětí se do polibku tiše zasměje, tahle jeho ne tak dokonale kontrolovaná část se jí opravdu líbí. A když ji pak donutí se předklonit víc, instinktivně se prohne v zádech a dlaní se opře o zrcadlo; a pak je na jednou v ní a ani kdyby chtěla, nedokázala by potlačit zasténání, skoro spíš zakňourání, které z ní ten pocit vynutí. Trochu skloní hlavu, až jí vlasy sklouznou přes rameno, jako modročerná hedvábná opona a ten okamžik jeho nehybnosti využije k tomu, aby to trochu prodýchala a pak se tiše zasměje. Je to zvuk plný syrové vášně a chtíče a když začne přirážet, plynule přejde do zasténání. Podvolí se, když jí vplete prsty do vlasů a prohne se ještě víc, je to už skoro příliš nepohodlný, ale zároveň to je přesně tak, jak to chce, těsně na té hraně, kdy se rozkoš stává bolestí a naopak. Přizpůsobí se dokonale jeho rytmu, který určil, dívá se mu v zrcadle do očí a nedokázala by se přestat dívat za nic na světě. Cítí, jak blízko vyvrcholení už je, ví, že to přijde, ale když ten tlak náhle povolí, je to stejně nečekané. S výkřikem se tomu poddá, celé tělo se jí křečovitě chvěje tou neskutečnou rozkoší; svírá se kolem něj a vtahuje ho ještě hlouběji do sebe a v téhle chvíli není schopná vnímat nic jiného, než svoje tělo a jeho hluboko v sobě.+

[Jade]

+ten moment, kdy se naprosto celá podvolí rozkoši, kterou jí způsobuje, kdy se přes ni přelije vlna orgasmu, by poznal i bez jejích hlasovejch projevů už jen podle toho, jak se pod ním roztřese, jak ho prudce sevře; a tenhle moment už definitivně přetrhne poslední pouto, kterým se ještě brání vlastnímu orgasmu. Celou dobu se jí přes zrcadlo dívá do očí, ale teď oči zavře, trochu zakloní hlavu a hrana čelisti mu vystoupí tak ostře, že snad hrozí protrhnout kůži. Těch posledních pár vteřin si ji bere už až hrubě, a pak konečně s hlasitým zasténáním hluboko v ní vybuchne v orgasmu. Na moment si dovolí se sklonit,dlaní se opře o zrcadlo, jeho tělo ji chvilku hřeje na zádech. Když jeho boky konečně zastaví to prudký tempo, vrátí se do reality a oba si znovu začnou uvědomovat svět kolem sebe. Z baru se sem ozývá taneční hudba, něčí smích a hluk desítek lidí, ale tady je slyšet jen jejich zrychlený dech. Na chvíli ho může cítit vzadu na krku, jak se jí horce rozbíjí o kůži navlhlou potem; jen na pár okamžiků, kdy mu srdce samým splašením chce vyskočit z hrudi. Pak se nadechne ostřeji a dostane to v sobě pod kontrolu, sklouzne prsty ze zrcadla a uvědomí si, že mu pod rukou hladká plocha na jednom místě praskla. Pomalu otevře oči a narovná se, donutí svoje prsty odlepit se z její kůže a s mírným úšklebkem zhodnotí znatelné otisky svojí dlaně na jejím boku, rudé půlměsíce v místech, kde jí zaryl nehty do kůže, otlaky, co brzo začnou fialovět. Teprve teď z ní konečně vyklouzne, a konečky prstů ještě přejede přes její klín v letmým polaskání, než si zapne kalhoty, opře se zadkem o umyvadla vedle ní a mlčky vytáhne cigarety. Jednu si založí mezi rty, ignouje zákaz kouření na toaletách, a pěkně v klidu si vychutná první potáhnutí dehtu do plic. Prohrábne vlasy, které se mu potem přilepily k čelu, nemá potřebu nic říkat, takže si jen vychutnává ten momentálně nastolenej klid v sobě a pokuřuje+ Tohle nebyla ta splátka, mimochodem. +poznamená s úšklebkem+

[Rebecca Altamirano]

+postupně si začíná uvědomovat kromě sebe i svoje okolí; pořád se opírá dlaní o zrcadlo, hlavu trochu skloněnou a pomalu dostává frekvenci dechu i tepu do normální rychlosti. Ostře si uvědomuje Jadea a když z ní vyklouzne, nedokáže potlačit zachvění, které jí projede tělem a ví, že přinejmenším dva dny jí to bude její tělo připomínat při každém pohybu. I ke svýmu drobnýmu překvapení zjistí, že jí to ani v nejmenším nevadí a když jí pak prsty přejede v klíně, tiše, spokojeně zapřede, na rtech dokonale uspokojený úsměv. Jak se tak opře vedle ní, pomalu se narovná a když odlepí dlaň ze zrcadla, trochu převapeně zjistí, že i jí pod dlaní prasklo a pár drobných střepů se jí zarylo do dlaně.+ To mě ani nenapadlo, mimochodem. +odvětí podobným tónem, zatímco si z dlaně vytahá střepy. Protože nechat je tam zarůst by se nelíbilo ani jí:D Kouzlem si oblíkne kalhoty a pak si jen urovná tričko. Pokusí se trochu urovnat vlasy, ale ty si vyšukaný look vždycky tvrdohlavě drží, tak se na to vykašle.+ Takže....co tedy je ta splátka? +podívá se na něj s tázavě vyklenutým obočím+ Nebo ne, počkej ještě. Chci k tomu mít nějakej chlast. +ušklíbne se, zruší to kouzlo ,kterým zavřel dveře a vrátí se zpátky do baru, kde se usadí na židli a nedá ani náznakem najevo, jak se všechny ty bolavý svaly v jejím těle ozvaly najednou; což považuje za svoje největší dnešní vítězství. Objedná láhev tequilly a dvě skleničky, jednu vrchovatě nalije sobě, druhou jemu a postrčí ji jeho směrem+ Poslouchám. +řekne jenom a prvního panáka do sebe rovnou obrátí. A hned si nalije znovu+

[Jade]

+trochu se pro sebe ušklíbne, protože přesto, že na sobě nedává nic znát, je mu poměrně jasný, že ho ještě pořád cítí, a cítí nějakou chvíli i bude. Docela by ho zajímalo, jestli někdy narazí na něco, co jí bude proti srsti. Teda aspoň v týhle oblasti. Pomalu pokuřuje, a přitom trochu skepticky pozoruje její pokusy o zlepšení sebeprezentace+ Lepší už to nebude. +ujistí ji nápomocně, nechá špačka zmizet ve vzduchu, a zamíří za ní ven. Když se dostanou zpátky na bar, zaznamená pár pohledů, který naznačujou, že jejich aktivity asi pozornosti místních neušly, nejen proto, že vypadá poněkud ošukaně, ale i proto, že u toho není zrovna potichu. Natáhne se po tequile, ale v tom k nim přistoupí jeden z týpků od stolu vzadu u kulečníku, trochu váhavě. I přesto, že skoro určitě nepředstavuje hrozbu, se Jadeovi očima mihne cosi obezřetnýho, nepromítne se to na jeho postoji ani výrazu, ale najednou jako by bylo zcela zjevný, že je ozbrojenej+ Tak... kolik za dvě hodiny? +zeptá se týpek frajersky, aby zakryl nejistotu, a poněkud hladově se zadívá upírce na prsa. Jadeovi vyjede obočí asi o pět čísel vejš, a koutek se mu zkroutí v hodně škodolibým úsměvu, protože chlápek se zcela evidentně... ptá jeho. roztomilý+