Akce "Londýn"

[Tobiáš]

No, myslím, že prosté ne by mě uklidnilo víc..*cukne koutkem*hm....no nakonec fakt těm kouzlům přijdu na chuť, nebo co...*zavrtí hlavou a přejede ji rukou po paži* Z toho si nic nedělej, kočko, já ti ho zas dám do kupy...*mrkne na ni s ďábelským úsměvem* No, aspoň to máš názornou ukázku...hm..buď to, nebo...* zaostří na projíždějící auto a shodou okolností to je taxík, tak na něj mávne, černé autko přirazí ke kraji* honem pryč, než z té mlhy něco fakt vyskočí...

[Rebecca Altamirano]

Dobře, tak detaily si nechám příště pro sebe. +zamrká na něj nevinně+ Já myslím, že určitě přijdeš. Smířil ses existencí upírů..tak co jsou proti tomu kouzelníci. +zašklebí se pobaveně+ Vážně? Tak to jsem tedy zvědavá...+zvedne nepatrně obočí, ovine mu ruce kolem pasu a líbne ho zlehka na bradu+ No páni...jak mazané a elegantní. +zajiskří jí v očích, když vedle nich zastaví taxík.+ Naprosto souhlasím, procházky už dneska stačilo. +uculí se, naskočí do taxíku a udá řidiči příslušnou adresu. Když se rozjedou, přitulí se k Tobiášovi, opře se mu o rameno a jednu ruku mu zlehka položí na břicho+ No, ale byl to vcelku vydařený večer, co? +řekne po chvíli ticha a pousměje se+

[Tobiáš]

No, nerad bych vás podcenil...*poznamená tak, aby je řidič neslyšel...když se taxík rozjede, svíravý pocit z mlhy ustoupí, jak nechávají místo, kde prve stáli, za sebou...* ano, řekl bych že byl...*zazubí se a obejme ji kolem ramen* od každého trošku...a vracíme se vcelku. Co víc si přát....*taxík se proplétá londýnskými ulicemi, řidič i přes mlhu zřejmě ví, co dělá a kde je, i když na nějaké značky moc vidět není*

[Rebecca Altamirano]

No já si nic víc snad už ani přát nemůžu. +pousměje se a vtiskne mu lehounký polibek na krk.+ Jo, vcelku...to se rozhodně počítá. +zašklebí se pobaveně a zadívá se z okna. Myšlenky se jí samovolně stočí k tomu, co se za celý večer stalo. Když si vybaví neznámá černá auta, která jim zatarasila cestu, zamračí se a prochází si to ze všech stran+ Vážně by mě zajímalo, co to bylo za lidi... v těch černých autech. +vysloví nakonec část svých úvah tlumeným hlasem+ Nemám ráda, když nevím, co je můj nepřítel zač...+nakrčí nespokojeně čelo a trochu frustrovaně si povzdechne+

[Tobiáš]

No..myslím, že je stejně ještě potkáme*odpoví tlumeně*...pořád máme dost co k řešení...a jestli si je Ivánek přivolal na pomoc...pak stoprocentně o ně ještě zakopnem...nevěřím, že by se prostě stáhli a šli si po svých...a něco mi říká, že to nebude vůbec hezký setkání...*přitáhne si ji do užšího objetí* Ulriška nám nějaké informace sežene, toho bych se nebál. **

[Rebecca Altamirano]

Jo, taky bych řekla. Nezbývá, než být neustále ve střehu. +povzdechne si+ Ale překazili jsme jim to pěkně, to jo. +uculí se spokojeně+ To se klidně vsadím, že to Ulriška zvládne. +usměje se+ Je to taková čarodějka ve světě jedniček a nul. +zasměje se tiše.+ A hele už jsme asi tady. +narovná se a vyhlédne z okna, když začne taxík brzdit a nakonec zastaví u kraje+

[Tobiáš]

To je...*zasměje se*akorát by mi furt nemusela lámat heslo na cloudu...*zavrtí hlavou a vykoukne* no...asi i jo..vypadá to podobně, jako jsme nastupovali...*podá taxikáři peníze i s dýškem a vystoupí*

(dál asi když tak London Apartment, nebo to ukončíme úplně?)

[Rebecca Altamirano]

To asi musíš vymyslet něco, co nezlomí. +zasměje se a taky vystoupí.+ Tak teď hlavně potichu, ať je nevzbudíme. +zašklebí se pobaveně a co nejtišeji vejde dovnitř+

[Tobiáš]

No, můžeš to zkusit, neprobudit ty dva netopýry...*zasměje se a následuje ji dovnitř*

(End)