Anvil Security, NYC

[Billy Russo]

+dojde ke skříni na zdi a jakoby nic tam vrátí dvě činky, proto tam taky ostatně přece přišel, že. Dá jí chvilku času, aby se zkonsolidovala, a pak k ní dojde+ Nemusíš, první ranní směna jsem na trénink přijde až v sedm. +pousměje se, a sklouzne pohledem po tom jejím záhořově loži, a je mu jasný, že tohle přespání neplánovala, jinak by si vzala aspoň spacák+ můžeš si lehnout na gauč u mě v kanceláři. +poznamená potom+ Tady si tak maximálně zablokuješ krk a moc dobře se nevyspíš. +usměje se na ni, tím nevtíravě odzbroujícím způsobem+ I když nevypadáš, že bys toho dneska moc naspala. +dodá, nenápadně tak přesune konverzaci k důvodu jejího pobytu tady, aniž by se na to přímo zeptal, nebo vzbudil dojem, že vyzvídá+

[Payne]

+nenápadně ho pozoruje, zatímco uklízí činky a sama mezitím skládá deku, ale když řekne, že může jít do jeho kanceláře, nadechne se, aby to odmítla. Pak se ale zarazí a musí přiznat sama sobě, že má pravdu. Pokud by teď odešla, stráví zbytek noci venku, v lepším případě v nějaký hospodě. A ani jedno se jí nijak zvlášť nelíbí.+ Tak jo, díky. +přikývne a usměje se+ I když už jsem spala i v horších podmínkách...+poznamená, ale vzápětí se trochu zarazí, když si uvědomí, co vlastně řekla. V duchu si dá pořádnou facku a pak se opře o zeď a prohrábne si vlasy+ Nejspíš ne. Spousta věcí k přemýšlení...+pokrčí rameny a vzhlédne k němu; už se ho skoro zeptá, proč tady je v tuhle dobu on, ale na poslední chvíli se kousne do jazyku a uvědomí si, že do toho jí nic není. Místo toho sklopí oči a odepne si obě zápěstní pouzdra a odloží je vedle sebe+

[Billy Russo]

Jo, to já taky. +pousměje se, tak vřele, jak on to umí, a podrží dveře otevřený, aby se k němu připojila. Z tělocvičny to do jeho kanceláře není nijak daleko, ale nespěchá, takže jdou poměrně pomalu+ V armádě se rychle naučíš usnout naprosto kdekoliv, klidně na zemi v bahně. +pokrčí rameny+ ale to je asi něco jinýho. +dodá hladce a pak souhlasně přikývne+ Rád tu zůstávám dlouho. V noci je tu klid, na práci, srovnání myšlenek... +úkosem se na ni podívá, a v kanceláři jí pokyne ke gauči a sedne si do svojí pracovní židle+ Chápu, že jsi naštvaná, asi bych taky byl. +usměje se+ Ale můžu tě ujistit, že na intervence tvojí mentorky rozhodně nehodlám dát. +zvedne koutek, a nahodí přitom udičku. Je si víc než jistej, že o tom malým setkání neví. Ale už jen předstíráním, že ho ani nenapadlo, že by o tom netušila, rozdá karty určitým způsobem+

[Payne]

+odlepí se od zdi, shrábne ze země svůj glock a deku a jde s ním do jeho kanceláře. Usadí se na gauči, nohy skrčí pod sebe a udělá si docela pohodlí, glock odloží na stolek vedle opěradla, stejně jako obě dýky+ Jo, tomu věřím. +přikývne a chvilku si možná trochu moc zaujatě prohlíží svoje ruce.+ Vlastně ne o moc jiný. +řekne po chvíli tiše+ Oba víme, jak zní střelba jen kilometr, nebo míň, od místa, kde se snažíš usnout. +dodá a zadívá se na něj+ Já většinou chodím přemýšlet ven. Ale dneska je na sezení na střeše fakt trochu zima. +přizná s úsměvem+ Naštvaná? +zadívá se na něj trochu nechápavě a přemýšlí, jestli mu snad už řekla, proč není doma. Ale jeho další věta ji na chvíli připraví o řeč+ Moje men...cože? Becca....byla za tebou?! +zadívá se na něj nevěřícně+ To se mi snad zdá...+zavře oči a přeje si, aby ji teď hned pohltila země+ Myslím, že snad ani nechci vědět, proč tady byla. +povzdechne si podrážděně a podívá se na něj+ Nevěděla jsem to. Ani by mě nenapadlo, že...+zavrtí hlavou a ztichne, protože na to vlastně ani nejde nic říct+

[Billy Russo]

Víme? +zvedne zkoumavě obočí, jeho oči si drží ten pečlivě zvolenej vřelej pohled, kterej lehce vyzývá, aby řekla víc, ale nenutí, jen otevírá tu možnost. Vytáhne hrnek, a zalije jí čaj. Chvilku váhal mezi čajem a whiskou, ale teď jí nechce připomínat ten polibek, nechce ji víc znervóznět, spíš uklidnt+ To je fakt. Rozhodla ses velice zodpovědně. +zasměje se trochu+ Udělalas dobře, žes přišla sem. +ujistí ji, a pak se zatváří trochu překvapeně. S tímhle obličejem se rozpaky hrajou skoro samy+ Omlouvám se, nenapadlo mě... že o tom nevíš. +usměje se naoko nervózně+ Tedy, říkala mi, že přišla sama, ale... +pokrčí rameny+ Myslel jsem, že ti o tom řekla potom. +dodá, a ještě chvilku se jí vyhýbá pohledem, jako by nevěděl, co říct+ Byla za mnou kvůli tomu fingovanému únosu. +řekne pak, a očima najde ty její+ Nejspíš má o tebe starost. +poznamená. Navenek to nejspíš vypadá, jako že se snaží situaci mezi těmi dvěma uhladit, ale moc dobře ví, že to jen přilije olej do ohně+ Nicméně jak jsem řekl i jí - tvoje práce tady a její detaily i případný ukončení je mezi tebou a mnou. +pousměje se, jeho oči jsou v tomhle světle jako hořká čokoláda, a říkají mně můžeš věřit, já beru tvoje názory a rozhodnutí vážně+

[Payne]

+chvíli zamyšleně sleduje, jak zalévá čaj a zvažuje, jestli má něco říct a hlavně co. Uvědomuje si, že by něco o její minulosti vědět měl. A vlastně o nic nejde. Sama je svou minulostí srovnaná natolik, že už jí ani většina vzpomínek nijak neubližuje. Sevře hrníček v dlaních a hřeje si pořád trochu studené ruce+ Díky. +pousměje se vděčně a zadívá se na něj+ Jo, vím. +přikývne pak a na okamžik se zadívá z okna vedoucího do tělocvičny, pohled má ale zaměřený do mnohem větší dálky, do minulosti, i když ne až tak vzdálené.+ Vyrostla jsem pár kilometrů od Hammy. +řekne po chvíli tiše a znovu na něj pohlédne+ Někdy mi přijde, že od té doby uběhlo nejmíň dvacet let. A přitom to jsou teprve tři roky. +trochu nad tím zavrtí hlavou a pousměje se a chvilku se na něj dívá, jakoby něco zvažovala+ Jestli se mě chceš na něco zeptat, tak můžeš. +nabídne, no pak se trochu rozpačitě pousměje+ Jen nemůžu zaručit, že budu moct odpovědět. +pokrčí lehce rameny a v očích jí trochu zajiskří+ To nic…+zavrtí s povzdechem hlavou a velmi pečlivě se snaží zakrýt, že v ní poněkud hrklo, když zmínil ten únos. Je jí jasné, že mu došlo, že o tom někomu řekla.+ Neřekla. Ale to není nic divnýho. Nemá moc ve zvyku se komukoliv svěřovat s tím, co má v plánu. A těm, koho se ty plány týkají, už vůbec ne. +ušklíbne se+ Jo, možná. Ale mnohem spíš ji pořád štve, jakou práci jsem si vybrala. +odfrkne si podrážděně+ Ale to je její problém. Já nemám nejmenší důvod svojí volby litovat. +dodá potom a zadívá se na něj+ Takže jinými slovy…jsi ji poslal do háje? +nakloní hlavu lehce na stranu a rty jí zvlní pobavený úsměv a smaže i část toho vzteku a neurčitého pocitu zrady, z jejích očí+

[Billy Russo]

+zalije si i vlastní hrnek, a když se napije, málem si spálí jazyk z jejích následujících slov. Takže ghetto bylo trochu mimo+ To je docela divoký místo na dětství. +poznamená, překvapení neskrývá, ale ten největší šok přece jen trochu otupí, aby jí dal najevo, že o nic nejde+ Oukej, tak v tomhle ohledu jsi mě trumfla. +usměje se jedním koutkem trochu výš+ Jak ses dostala sem? +zeptá se pak, rádoby lehce+ Od Hammy je to docela daleko. +dodá s úšklebkem+ Tak tomu tak nějak věřím. +poznamená pobaveně, a zapíše si mentální poznámku ohledně toho, jak zjevně je citlivá na to, když s ní někdo jedná jako s děckem+ Zato ty ses evidentně svěřila. +přimhouří oči trochu. Kovbojku z toho dělat nebude, ale vzbudit v ní trochu pocitu provinilosti nemusí bejt na škodu+ Hm... nanejvýš zdvořile. +přikývne a oči mu pobaveně blýsknou+ mám dojem, že se jí to moc nelíbilo. +uculí se. Když nepřekročí hranici, trocha toho žertování na adresu její mentorky je může jen sblížit+ To je dobře. +pousměje se+ Ani já nemám důvod čehokoliv litovat. +poznamená, ten dvojitej podtón tam zazní jen úplně nepatrně, aby si mohla říkat, že si to jen domýšlí+

[Payne]

+s nečitelným výrazem sleduje jeho reakci, no když to vypadá, že je s tou informací celkem v pohodě, trochu se pousměje a pokrčí lehce rameny+ Trochu jo, ale vlastně ne až tak moc, jak by se mohlo zdát. A vlastně až v posledních letech to šlo do hajzlu. +poznamená, v hlase jen lehký náznak smutku nebo možná spíš hořkosti+ Jo...to je. +přikývne a zamyšleně se na něj zadívá+ To Beccy. +řekne po chvíli a krátce sklopí oči do svého hrníčku+ Dostala mě...+zaváhá, jak přemýšlí, co vlastně říct+ ...z pořádný hromady sraček. +shrne to nakonec stručně a trochu se ušklíbne+ Řekněme, že jí vděčím za všechno. +pokrčí lehce rameny a pousměje se. No pak jí úsměv trochu zamrzne, když řekne, že ona se svěřila.+ Hmm...jo. +přizná bez vytáček, je jí jasný, že zapírat teď by bylo ubohý a navíc zbytečný+ Ale neměla jsem moc na výběr. Ty spáleniny jsem už na normální tréninik svést nemohla. +řekne pak a tváří se dostatečně kajícně, ale pohledem neuhne; za svým rozhodnutím to udělat si stojí+ O tom nepochybuju. Určitě to ocenila. +zvedne koutek v pobaveném úsměvu; nakloní trochu hlavu na stranu a nedokáže zabránit zrádné horkosti, která jí stoupne do tváří. Na chvilku se trochu rozpačitě zadívá do svého poloprázdného hrníčku+ To jsem ráda, že nemáš...+řekne tiše, když k němu znovu zvedne oči+

[Billy Russo]

Až když jsme tam naběhli my? +navrhne, ale oči mu pobaveně blýsknou, a rty mu zvlní slabý úsměv. Na rodinu se jí neptá, je docela zjevný, jak to s nimi dopadlo+ Jo, to chápu. +přikývne klidně+ Vím, jaký je bejt někomu nekonečně vděčnej... +zvedne koutek v úsměvu+ Staral se o mě v sirotčinci. +upřesní trochu, a pak mu oči lehce ztvrdnou, jen tak akorát, aby to vzbudilo její pozornost+ Aspoň na nějakou dobu. +pokrčí rameny+ Pravda. +přitaká a sklouzne pohledem k jejím zápěstím, který jsou pozoruhodně hladký, vzhledem k tomu, že celá ta akce proběhla teprve nedávno. O magii toho neví moc, ale pořád dost na to, aby odhadl, že to zahojení nebylo jen tak. Ostatně celý jeho setkání s její mentorkou vykazovalo jistý známky nadpřirozena. Dobrý vědět, že Payne je s tím spojená taky. Zároveň s je víc než jistej, že sama magii nemá; kdyby jo, určtě by ji v ohrožení života použila+ Neměl jsem ten pocit. +uculí se trochu, sám už má v hrnku prázdno, takže se natáhne pro konvici, dolije si čerstvou várku, a pak se nakloní k ní, aby jí dolil. Z horká vody se trochu kouří, a aby jí nepolil ruce, dlaní si její hrneček přidrží přes její prsty. Nic víc v tom samozřejmě není. a rozhodně tím netestuje, jak moc dokáže Payne zčervenat a znervoznět z jeho blízkosti a vody po holení+

[Payne]

+trochu se zarazí, ale když se usměje, hned se uklidní+ Možná částečně. +pokrčí lehce rameny+ Ale lidi jako já, jsou nejen tam systematicky likvidovaný čtrnáct století. Mění se jen intenzita a důslednost. +ušklíbne se dost cynicky. No pak je s překvapením na řadě ona. Sirotčinec je něco, co opravdu nečekala.+ No, tak myslím, že teď jsi trumfnul ty mě. +poznamená a trochu se pousměje+ Na svý dětství si totiž víceméně nemůžu stěžovat. +přizná a usměje se; všimne si, jak se jí zadíval na ruce a potlačí chuť stáhnout si rukávy mikiny víc dolů.+ No jo, asi si to trochu umím představit. +zasměje se tiše; když se k ní najednou nakloní, srdce jí vynechá několik tepů a vzápětí se poněkud splašeně rozběhne. Má pocit, jeho ruce na jejích hřejí mnohem víc, než hrnek do jejích dlaní a vůně jeho kolínské si okamžitě podmaní její smysly. Nedokáže potlačit slabé zachvění a velmi pečlivě dál zírá do svého hrnečku, protože ví, že pokud se mu teď podívá do očí, udělá zase nějakou kardinální, ba přímo monstrózní blbost.+