Cizí země

[Tony Dolohov]

Wenai: +pokrčí zamyšleně čelo+ Jak je to už vlastně dlouho, co tvá teta zmizela? Slyšel jsem, že tito mniši znají tajemství dlouhověkosti. Kdoví, třeba mu je už sto let +ušklíbne se potichu+ Každopádně jakoby tě znal. Nepodobáš se náhodou té své příbuzné? +připustí i tuto možnost+

Mnich: +rozhlédne se po nádvoří+ Jo, máme za sebou dlouhou cestu. Přejeme si uctít... vaše vědění +odpoví mu trochu netrpělivě, neznaje moc, co od nich chce+ Rádi bychom se dozvěděli, proč člověk dobrovolně podstoupí pouť až sem do hor. Co zvláštního tady najde?

[Wenai Lafayette]

Tony: No... je to asi sto let. Zhruba. +koukne na mnicha+ No, všichni v naší rodině jsou zrzaví... +nadechne se, jako by se k něčemu odhodlávala+ Trochu tomu pomůžeme.

Mnich: +udělá k němu pár kroků+ Byla jsem tu a ... zapomněla jsem. Chci najít co jsem věděla. Nevím, co jsem byla. Jsem stín.

[Okolí]

Tony: +podívá se na něj+ V tomto domě můžete najít vědění i zapomnění. Světlo nebo tmu. Obojí je stranou jedné mince. Našeho proroka Shevelathana.

Wenai: +v očích mu zasvítí+ Já to věděl. +vyklouzne mu ze rtů+ Byla jsi tady. Ale už jsi mrtvá. Slyšel jsem že... měli by jste mluvit s mistrem. Vy oba. +přikývne+ Nejvašší je v síni svící. +vede je tam+

[Tony Dolohov]

Wenai: +koukne na její ryšavé vlasy+ Tak je to jasné. Nejsi první z vašeho rodu, co sem vstoupila. Měli bychom zjistit, co se stalo s tvojí tetou.

Mnich: Vy jste tuto ženu už někdy viděl nebo o ní slyšel? +usměje se vítězně, když mu mnichova slova potvrdí, že měl pravdu on, aby se vydali do hor a ne dolů + Moc rádi si promluvíme s vašim představeným +následují mnicha do nitra chrámu a Tony se cestou nakloní k Wenai a pošeptá jí do ucha+ Co jsi to slíbila, že budeš dělat, když prohraješ? +ušklíbne se na ni lišácky+

[Wenai Lafayette]

Tony: Mě by spíš zajímalo proč sem šla. Co ji sem táhlo. +pak se na něj zašklebí+ No jo. No jo. Já vím. +doufala, že si nevzpomene, no+

Mnich: Tudy... +otevře dveře do místnosti, která se zdá větší, než by mohla v takové budově mít a uprostřed stojí ve shluku svící jediný muž+

[Tony Dolohov]

Wenai: Taky by mě zajímalo, co tady pohledávala mezi samými mnichy. Pokusíme se to z nich dostat +vejdou dovnitř a Tony hned protočí oči, že už zase další meditující mnich+ Doufám, že nechytne dřív, než nám něco poví +pošeptá Wenai potichu+

Mnich: +nahlas si odkašle, aby na sebe upozornil+ Nerad ruším... ale měli bychom pár otázek +chytne Wenai za ruku a popojde s ní blíž, aby si ji kněz všiml+

[Okolí]

+Wenai se tonymu vykroutí z ruky+ Co to děláš? Nech toho! +zasyčí na něj, aby ji tam nepostrkoval jako nějakou panenku na hraní+

+první mnich stojí tiše v koutě místnosti a sleduje mistra, ten hrdelním hlasem zpívá nějakou melodii, nemá to slova, ale vyvolává to klid a harmonii, najednou se zezadu začnou svíce rozsvěcovat víc, jde to jako vlna a kolem mistra obkrouží několik světelných obrazců poskládaných ze světla svící, pak všechny svíce pohasnou jen na malý plamínek, který sotva osvětluje místnost, mistr otevře oči a pohlédne na Tonyho a Wenai, pomalu k nim přijde, chytne Wenai za ruce a políbí je+ Čekal jsem tě, Wenai. +řekne+

[Wenai Lafayette]

+stojí tam klidně a sleduje mistra, nechá si od něj políbit ruce a pak přikývne+ Jsem tady. +pohlédne mu do očí a tváří se, jako by to byla ta nejsamozřejmější věc na světě+ Co se stalo?

[Tony Dolohov]

+jak se Tonymu Wenai vytrhne, koukne překvapeně na ni, pak mlčky zatne pěsti a couvne pár kroků a zpovzdálí je pozoruje+

+mistr chvíli hledí zkoumavě Wenai do tváře+ Ta podoba... +pak mávnutím ruky uhasí všechny svíce a místnost se ponoří do šera+ Pojď se mnou... něco ti ukážu +vydá se k východu, venku přejde přes celé nádvoří a nakonec se zastaví u vchodu jeskyně, vytesané do skály+

[Wenai Lafayette]

Dobře. +přikývne a sleduje Tonyho, jestli půjde s nimi, zvědavá a trochu napjatá, rozhodně si dává pozor na okoklí i na mistra+ Co mi chceš ukázet? +zeptá se ho+