Kuchyň s jídelnou

[Victoria]

+palcem ho pohladí po hřbetu ruky a usměje se+ no nemáš na výběr. +zazubí se na něj+ mohli bysme si sednout někam na zahrádku? nechce se mi bejt vevnitř. +usměje se+

[Byron]

Jasně, třeba támhle. +vybere jednu pěknou, útulnou kavárnu se zahrádkou+ To teda nemám protože tě miluju nejvíc na světě a ještě víc. +zazubí se na ni vesele+

[Victoria]

jé, tady je to hezký. +usměje se, a u pultu si ke kafi objedná ještě vajíčka Benedict+ dík, že to se mnou všechno zvládáš. +pohladí ho po ruce, když si sednou+

[Byron]

Já to s tebou všechno zvládám moc rád, kočko. +usměje se na ni a proplítá s jí na stole prsty, a pohladí ji po prstýnku+ A doufám že mi to jde. Tě podporovat a tak.

[Victoria]

jasně že jo. jsi báječnej. +usměje se a stiskne mu prsty+ děsně moc tě miluju. +pošeptá mu, aby to slyšel jenom on+ já sem jenom dneska děsně naměkko. však mě znáš. +usměje se+

[Byron]

Já tě taky děsně miluju. +pošeptá jí tajně nazpátek a moc pěkně se na ni dívá, tak s láskou+ Já jsem byl taky pěkně naměkko, přizná se+

[Victoria]

to je ale děsně pěkný. +zazubí se, a dá mu pusu od vajíček+ pak to zažíváme spolu, žejo. +uculí se na něj hezky+ a teďka si budeme muset hodit korunou, kdo bude Sophii pomáhat s domácíma úkolama. +uchichtne se+

[Victoria]

+patlá se v kuchyni v těstu, protože je podzim, a čas na všechny boží podzimní věci, jako pečení koláčů, a trouba hezky hřeje a všecko voní skořicí+

[Byron]

+ochomejtá se tam a pomáhá jí a vůbec nežere těsto, jako někdo a sem tam ji zezadu obejme a políbí ji na krk a na rameno a usmívá se+

[Victoria]

+dycky se děsně moc uculí, a trošku se o něj opře, nebo ho letmo pohladí po ruce, a děsně ji to baví, vykrajuje z těsta ozdobný lístečky, a nechává holky naskládat pekany na koláč+ víš, na co si vzpomenu, dycky když cítím skořici? +uculí se na něj+