Pokoje Cairo

[Garett Rivery]

Ale... +pozvedne obočí a shlédne na ní, přimhouří oči a očividně si jí představuje v nějakých hezkých šatech a pak v noční košilce+ Ukážeš mi je? +zajímá se tiše a mručivě, tak nějak tuší že realita bude lepší než jeho představy+ A kdy? +udělá na ní velký psí oči, než se na ní vesele usměje a políbí jí jemně na čelo, a když mu řekne, že o něm vyprávěla rodině rozzáří se jak sluníčko+ Opravdu? +zavrní potěšeně a dlaněmi jí přejede po zádech k zadečku a zpět k ramenům a nadšeně se pod ní zavrtí+

[Cairo]

Ukážu, ale až jindy, *podívá se na něj.* Teď tě asi nějakou dobu nepustim z postele, *rošťácky se na něj usměje a natáhne se pro polibek a pak si zas položí hlavu na jeho rameno.* Opravdu, *přisvědčí a musí se zasmát jeho nadšení.* Nemůžou se dočkat. I když možná si myslej, že jsem maličko přeháněla, ale já si stojim za každym slovem, který jsem řekla. *s úsměvem k němu zvedne oči a tiše vzdychne, když se pod ní tak vrtí a dotýká se jí, to tření kůže o kůži nezůstane bez odezvy.*

[Garett Rivery]

S tím naprosto souhlasím, ale přeci jen bych rád viděl co hezkýho sis koupila. +zazubí se na ní vesele a jemně jí políbí do vlasů a pohladí po zádech, chce aby věděla, že ho skutečně zajímá vše, o čem mu říká+ Přeháněla? +zpozorní+ Co jsi jim o mě řekla? +zajímá se poněkud nejistě, nerad by zklamal jejich očekávání+ Copak? +usměje se na ní lišácky, když k němu dolehne její tichý povzdech a v očích mu poťouchle chlapecky zajiskří+

[Cairo]

*Natáhne se přes něj, takže se pěkně otře horní polovinou těla o jeho hrudník, a z nočního stolku vezme hůlku. Stačí jedno tiché Accio a už drží šaty i košilku a strčí mu to do ruky.* Tady, můžeš se podívat, *uculí se a zavrtá se zpátky do jeho náruče, nechávajíc mu na zkoumání nových kousků oblečení jenom jednu ruku, protože na druhé mu tak trochu leží.* Řekla jsem jim, že jsi skvělej a moc milej a že se umíš proměňovat ve velikýho vlka. *usměje se na něj.* A možná pár dalších věcí. Ale neboj, tu část o tom, že jsi děsně sexy a že jsi dobrej v posteli jsem radši vynechala, přeci jenom rodiče nemusej vědět všechno, *zasměje se a loupne po něm rozpustilým pohledem.* Ale nic, *nenechá se vyvést z míry tím jeho úsměvem, přestože kdyby stála, nejspíš by se jí z něj podlomila kolena, ale dlaní mu provokativně sklouzne po těle.*

[Garett Rivery]

+ze rtů mu unikne souhlasné zamručení, když se o něj otře a jen překvapeně sleduje na látku, která se mu zničeho nic objeví v dlani+ Teda... +vydechne a trochu si šaty nadhodí, ale jakmile mu přilehne ruku nemá moc šanci si její věci lépe prohlédnout+ ...takhle toho moc nevidím. Asi to nechám na později. +zazubí se na ní vesele, když odloží oblečení na postel a raději jí obejme volnou rukou+ Ty si jim řekla, že jsem vlkodlak? +vysouká ze sebe, tělo najednou napjaté a najednou mu není moc do smíchu. není zvyklý na to, aby se lidé jen tak dozvídali o tom co je+ Jaký další věci? +zeptá se opatrně obezřetně jí sledujíc jeho nadšení je najednou pryč, jak si uvědomil co všechno by se mohlo stát, ani neví jestli její rodiče mohou vědět odkud je a ani si není jistý jestli chce aby to věděli už jen z pouhého strachu že by ho tak nemuseli přijmout nemluvě o zvyku chránit si svoje soukromí a pro něj jsou přeci jen stále cizí lidé+

[Cairo]

*Překvapeně na něj pohlédne, když najednou tak ztuhne.* Ne, neřekla, *kouká na něj trochu zmateně z té náhlé změny nálady.* Řekla jsem jim jenom, že se dokážeš proměnit ve vlka. Oni... světu magie vůbec nerozumí, vědí jenom to málo, co jim můžu říct a vůbec netuší, jak to funguje. Nezjišťujou, proč se věci dějou, prostě akceptujou, že se dějou, *snaží se mu nějak vysvětlit, co má na mysli.* Prostě to umíš, stejně jako já umim čarovat a oni uměj třeba číst, nebudou se ptát jak a proč. A pokud jde o ty další věci... *měkce se pousměje,* tak tam šlo hlavně o to, jak moc mi na tobě záleží. Znají mě až moc dobře a já hold asi nedokážu zakrýt, jak moc jsem z tebe vedle, tak pochopitelně přišla řeč i na to, *omluvně pokrčí rameny.*

[Garett Rivery]

+zamračí se jak se snaží pojmout její vysvětlení+ Takže si jim neřekla, že jsem vlkodlak, ale řekla si jim, že se měním ve vlka? +zopakuje tázavě jak se snaží zjistit jak moc velký rozdíl v tom je. ale tak jako tak se mu to vůbec nelíbí+ Neměla si jim to říkat. +prohlásí nakonec rázněji, než měl v plánu, ale zaskočen naštváním vůči jejímu chování se mu nedaří úplně ovládnout+ Něco takového se neříká. Neříkáme to každému na potkání, je to soukromí každého vlka, který si sám musí rozhodnout zda to tajemství bude s někým sdílet či ne. +zamračí se ještě víc, než si tiše povzdechne, když vidí její zmatený výraz+ Prostě už to nikomu dalšímu neříkej, prosím. +zašeptá po chvíli tiše, jak se snaží zmínit dopad svých slov a jemně jí špičkami prstů pohladí po rameni+ Měl jsem ti to říct hned, abys to nikomu neříkala. Kolikrát to nevědí ani naše rodiny než nalezneme v nich takovou důvěru, aby s námi mohli něco takového sdílet. +povzdechne si a jemně se vymaní z jejího náručí+ Zajdu nám pro něco ke snídani. Máš nějaké speciální přání? +pousměje se měkce+

[Cairo]

*Zaraženě na něj kouká, nikdy by ji nenapadlo, že by to mohl být takový problém, když jim vlastně ani neřekla, co je zač, její rodiče si nejspíš myslí, že je to prostě jenom další kouzlo.* Promiň, já... nenapadlo mě, že to bude vadit. *Nechá ho jít a posune se, opře se o čelo postele, povytáhne si pokrývku k ňadrům a pokrčí nohy a přitáhne si kolena k tělu.* To je jedno, cokoliv, *zamumlá nepřítomně a pak se na něj podívá.* Víš, já svý rodině nechci lhát, *prohlásí smířlivě, ale pevně.* Máš pravdu, je to tvoje tajemství a slibuju, že už to nikomu neřeknu, ale já na tom nevidím nic, za co by se měl člověk stydět, naopak. Myslim, že jsi úžasnej, každičká tvoje část. Asi jsem prostě chtěla, aby to taky viděli, záleží mi na tom. Aby pochopili, jaký mám štěstí, že jsem tě našla. *pokrčí rameny a obejme si kolena pažemi.*

[Garett Rivery]

+tiše si povzdechne a vehementně se dívá do země jak hledá kalhoty+ Měl jsem ti o tom říct dřív. Nenapadlo mě, že bys to někomu mohla říct. +pokrčí výmluvně a zároveň omluvně rameny, když popadne kalhoty a oblíkne si je. poočku se na ní podívá a ten pohled ho zabolí u srdce, jak tam tak sedí a objímá se pažemi kolena+ Tak já ti udělám vajíčka se šunkou chceš? +zajímá se měkce, když si sedne na kraj postele a opatrně se k ní natáhne, aby jí pohladil po hřbetu ruky+ Tohle je hodně citlivá věc, jak pro mě tak pro vlka ve mě. Měl jsem tě před tím varovat. Není nám vlastní se o takové věci dělit. Sami si vybíráme komu se svěříme a komu ne. Neříkám, že bychom jim to nakonec neřekli, ale mělo to být jinak. +povzdechne si tiše+ Jak... jak to vzali? +zeptá se po chvíli opatrně+

[Cairo]

*Když ji pohladí po ruce, překryje jeho prsty svou dlaní a lehce je stiskne.* Úplně v pohodě, jako by na tom nebylo vůbec nic zvláštního. Jako by to dovedl každej druhej, *trošku se pousměje.* Za ty roky se naučili moc se ničemu nedivit, jinak by se už zbláznili, spadli do světa magie rovnýma nohama bez varování, stejně jako já. To, že věci moc nezkoumají, je jejich způsob, jak se s tím vyrovnat. *otočí ruku, co má vespod a proplete s ním prsty a druhou rukou zlehka přejíždí po tetování na jeho předloktí.* Tohle se mi taky moc líbí. I to, co to znamená, *poznamená a prsty obkresluje znaky tvořící nápis.* A pokud jde o tu snídani, dala bych si spíš něco sladkýho. Croisaint s čokoládou, jestli tam něco takovýho máme. A pomerančovej džus, *dodá, ale nemá se k tomu, aby ho pustila, dál obtahuje prstem písmenka a po očku po něm kouká, jestli už se nezlobí.*