Kuchyně

[Neferet]

Erika je dost... nepředvídatelnej živel. +pokrčí nad tím s úsměvem výmluvně rameny+ Opravdu? +pousměje se a v očích jí zaujatě zasvítí, bezděky přímo hltá každou novou informaci, kterou jí o sobě poskytne+ Jo moc dobře vím, tak těžký to s nimi může být. +pokývá vážně hlavou+ Hmn... to bych mohla. +souhlasí s ním a už se chce zeptat jestli půjde s ní, když jí předběhne s tím, že musí jít, což jí docela rozesmutní+ Jasně chápu, máš spoustu práce. +pousměje se, aby nebylo vidět jak je z toho smutná, ale když řekne, že večer přijde vesele se na něj usměje+ Jistě! +vypadne z ní nadšeně, než se zarazí a zamaskuje svůj souhlas odkašláním+ Chtěla jsem říct... že budu ráda, když se stavíš. +pousměje se se zkroceným nadšením, aby nevypadala příliš dychtivě, i když pravdou je že se na večer určitě začne nezřízeně těšit ve chvíli kdy opustí pozemky sídla+ Jen mě najdeš spíš v Londýně. Mám Eriku ráda, ale potřebuju víc klidu na práci a to její puberťácké žvanění moc neumožňuje. Navíc si umím představit jak bude na všechno reagovat... raději těm třem půjdu z cesty. +pokčí výmluvně rameny a jemně ho políbí na tvář, než mu sklouzne z klína a odnese talíře do dřezu+

[Isaac Walker]

*Musí se zasmát její reakci a v duchu si přizná, že se mu ulevilo, že ho chce zas vidět.* Tak jo, po práci se zastavim. *Nechá ji jít, ale když dojde ke dřezu, zvedne se a několika rychlými kroky je u ní. Když se k němu otočí, opře se o linku vedle jejích boků, vlastním tělem ji uvězní, aby mu neutekla a zajme její rty v důkladném polibku. Přitiskne se k ní blíž, vsune jí jazyk mezi rty a zaútočí na její. Nedá jí šanci převzít iniciativu, chce jí, ještě předtím, než odejde, ukázat, kdo je tu pánem a co s ní má večer v plánu. Tak, aby celý den nedokázala myslet na nic jinýho než na to, co s ní provede až se zas uvidí. Líbá ji, dokud mu nezvláční v náručí, pak polibek neochotně ukončí.* Dávej na sebe pozor, divoženko, *vydechne jí do rtů a ještě jednou ji krátce políbí na rty.* Uvidíme se večer. *A než ona stihne nějak zareagovat, přemístí se pryč.*

[Neferet]

+souhlasně pokyvuje hlavou, když odkládá nádobí do dřezu, zaslechne zvuk odsouvající se židle a otočí se k němu čelem, aby viděla co dělá. srdce se jí divoce roztluče, když se před ní postaví a uvězní jí svým tělem u linky, dominance z něj přímo čiší a ne že by to někdy přiznala, ale něco takovýho se jí neskutečně zamlouvá, i když jen v některých situacích. otevře ústa, aby mu něco řekla a nedala hned najevo, že stačí pouze jeho blízkost, aby byla nejistá v kolenou, ale nemá šanci cokoliv říct. podvolí se jeho polibku a dlaně mu položí na hrudník, tak aby pod prsty cítila tlukot jeho srdce+ Ty taky, buď na sebe opatrný. +zašeptá, což je jediné na co se zmůže a pak jen ztraceně kouká před sebe, na prázdný prostor kde před chvílí stal on. kolena se jí klepou a zárodek vzrušení jí proudí tělem natolik, že se musí pevně chytit linky, aby jí přešla chuť s tím něco dělat. nakonec se otočí k dřezu a umyje nádobí, než se vytratí do svého pokoje, dá těm třem vědět kde jí najdou kdyby bylo třeba a přemístí se do Londýna+

[Cairo]

*Dost jí zatrne, když se vrhne přes zábradlí dolů, dokonce se na vteřinu zarazí, připravená začít sesílat léčivá kouzla, ale on dopadne pružně a bezpečně, ladně, jako šelma. Vlastně je to dost sexy. Což ale neznamená, že ho nechá jen tak vyhrát.* Jen počkej, já ti dám! *nezůstane mu nic dlužná* Wingardium leviosa! *vykřikne v poslední chvíli, těsně předtím, než Garett proletí dveřmi do kuchyně. Kouzlo ho poslušně zvedne do vzduchu, jenom kousek, ne víc, než metr nad zem. Rozběhne se rychleji, kousek před ním vrhne další kouzlo, které pokryje zem hustou mýdlovou pěnou, odrazí se, skočí a po břiše projede přímo pod ním, tak tak, že to stihne, než ho pretržené kouzlo pustí zpátky dolů. Po hebkých, kluzkých mydlinkách sklouzne až do prostředka kuchyně, kde se přetočí na záda, zvedne hlavu a namíří na něj prst.* Jo! A mám tě! *raduje se škodolibě a směje se na celé kolo, až ji bolí břicho, celá zčervenalá, zadýchaná, rozcuchaná a umáčená od pěny.*

[Garett Rivery]

+už už je téměř u dveří, když ho něco nečekaně zvedne do vzduchu+ Co to...? +vypadne z něj inteligentně, jakmile začne kolem sebe mávat rukama a kopat nohama+ To je ale děsně nefér! +protestuje se smíchem, když se pod ním sklouzne do kuchyně a předežene ho+ Žádám abychom do pravidel pro příště zařadili zákaz používání magie. +rozohní se, když dopadne na zem. nohy mu na kluzké zemi poklouznou, tak že si z toho doslova kecne na zadek+ Au! +vykřikne a udělá obličej jako by si přitom zlámal všechna žebra, ale v očích mu vesele svítí, jak to jen simuluje, i to když nafouknutě založí ruce na hrudi a začne se mračit+

[Cairo]

*Nanovo se rozesměje, když vidí jeho výraz.* A co takhle zákaz využívání vlčí síly a rychlosti a odolnosti? *vrátí mu to obratem, ale když vidí, jak tam sedí na prahu a tváří se děsně ublíženě a zraněně a uraženě, něžně se pousměje a po čtyřech se pomalu přesune až k němu. Usadí se mu na klíně a pohladí ho po vlasech, po tváři, trošku to klouže, jak má ruce od mydlinek.* Tak víš co? Pomůžu ti utírat, chceš? *usměje se na něj a skloní se pro polibek.* Neublížil sis? *zamumlá mu do rtů, vidí, že to na ni hraje, ale přece jenom má starost, jestli si fakt něco neudělal.*

[Garett Rivery]

+nabručeně přimhouří oči+ Tak jo. +souhlasí po chvíli, přeci jen určitě přeci nepozná když bude o krapet rychlejší než by byl jako člověk. přitáhne si jí na klín a v tu chvíli má skutečný problém udržet vážnou tvář a ještě ke všemu se mračit+ Hmn.... +zamručí a ve chvíli kdy ho políbí naprosto roztahuje+ ...myslím, že to by šlo. +souhlasí, než se s ní se smíchem zhroutí na zem do mydlinek a udělá s ní pár sudů tak, aby nakonec skončila pod ním+ Ublížil. Moje ego bylo nenávratně poškozeno. +zazubí se na ní vesele, než se k ní skloní a zajme její rty v polibku+

[Cairo]

*Polibek mu vrátí a vesele se na něj zakření.* Já myslim, že tvoje ego to přežije. A jestli ne, večer ti ho trošku namasíruju, *mrkne na něj, v očích jasný příslib. Zvedne ruku a sundá mu z vlasů chomáček mydlinek.* Jsi celý od pěny, *podotkne.* A já taky. *Přetočí se s ním na bok a vezme do ruky hůlku.* Dívej, *usměje se na něj a zašeptá kouzlo. Mydlinky se zvednou ze země i z nich samých v záplavě duhových bublin. Poletují vzduchem, v pestrobarevném tanci, naplní kuchyň i halu, až najednou v jediném nádechu se promění do hejna motýlků, étericky křehkých tvorčků, třepetají se v mihotavém tanci, měkce září všemi barvami duhy. A pak jeden po druhém mizí v lehoučkém obláčku jiskřivě barevného dýmu, který hned rozfoukají duhová křidélka zbylých motýlků. Nakonec zmizí i poslední, zmizí i poslední duhový odlesk na zdi. Motýlci jsou pryč a s nimi i všechny mydlinky, podlaha je čistá a suchá, stejně jako oni.*

[Garett Rivery]

Hmn... myslim, že určitě bude chtít namasírovat. +pokývá naprosto vážně hlavou, ale v očích mu vesele svítí. zpozorní, když ho vyzve, aby se díval. naprosto fascinovaně sleduje jak se bublinky zvedají do vzduchu a překvapeně prudce vydechne, když se promění v motýli. nespouští z nich pohled, fascinovaný a okouzlený tou podívanou. opatrně zvedne ruku, aby se špičkami prstů dotkl nejbližšího motýlka, který pod dotykem špiček jeho prstů zmizí v barevném dýmu. trhne poplašeně rukou a rychle jí schová na klíně, jako by doufal, že tak ti motýlci zůstanou o něco déle, ve tváři výraz malého štěně, kterým kdysi býval a kterým ve svém srdci stále je+ Páni... +vydechne, když zmizí poslední motýl a podívá se na ní+ ...miluju tu nejúžasnější čarodějku na světě. +zářivě se na ní usměje+

[Cairo]

A co takhle opravdovou masáž? *Pohlédne na něj a v očích se jí šelmovsky blýskne. Okouzleně sleduje tu podívanou, ale spíš než na motýlky se soustředí na něj. Jeho téměř dětský úžas si najde cestičku přímo k jejímu srdci a naplní ho ještě o trochu víc. Když zmizí poslední motýlek a on se podívá na ni, hledí na něj s něžným úsměvem a veškerou láskou v očích.* A já toho nejkouzelnějšího vlka pod sluncem, *vrátí mu to a jak si rukou podepírá hlavu, skloní se k němu, aby ho políbila. Volnou rukou ho pohladí po tváři v jemném, něžném gestu.*