Ložnice Payne

[Payne]

Asi mi nic moc jinýho nezbývá. +konstatuje a přitulí se k němu+ A nemůžu riskovat, že by sis pro mě do toho vězení fakt přišel. +uculí se a po očku na něj mrkne, rozhodně jí tahle věta neunikla:D+ No, zatím asi jo. +přikývne a protože zatím žádnou přesnější představu o tom, co by chtěla dělat dál, aby zároveň využila to, co se naučila a co ji navíc baví, nemá. A pravda, kterou si už dokázala přiznat je, že ji baví zabíjet. To je ale teď vedlešjí, protože ji momentálně ze všeho nejvíc zajímají jeho očividné rozpaky+ Ne, nikdo mi nic neříkal. O co jde? +upře na něj vyčkávavý pohled, ale než ho stihne začít grilovat důkladněji, ozve se zaklepání na dveře+

[Rebecca Altamirano]

+přemístí se sem z Guns hned po tom, co dostane informace od svých špehů v Indii. A rozhodně nečekala, že bude nucená říct to Payne hned. Doufala, že bude mít čas trochu si to promyslet, protože je jasné, že se jí to nebude ani trochu líbit. Jenže teď musí jednat hned a improvizovat. Prostě skvělý. Zhluboka se nadechne, zaklepe a když ji vyzve, ať jde dál, otevře dveře.+ Payne...Musím s tebou mluvit. +podívá se na ni vážně a pak krátce pohlédne na Deana. Nepřekvapí ji, že už to ví a že Jadeovi lidi očividně pracují o trochu efektivněji než její. Ne po tom, co viděla jeho impérium:D+ Dáš nám chvilku, Deane? Prosím. +požádá ho pak a ustoupí ze dveří. Vlastně by tam klidně mohl zůstat, ale má takové tušení, že by mohla klidně padnout nějaká ta rána. Takže radši ať ji schytá ona, než on:D(a to neví, že už od Payne jednu dostal )+

[Dean]

no, máš spoustu času si to rozmyslet. +usměje se na ni, ale pak podle jejího výrazu velice rychle pochopí, že nemá o ničem ani páru. a že on je teďka tak trochu v první linii. uhm+ Totiž, chystáme se do- +začne zlehka a obezřetně, když v tom je poněkud zachráněn zaklepáním. Jo, a upírka se taky tváří pěkně pohřebně. Byl by protočil oči nad skutečností, že jsou v tomhle na stejný lodi, ale trochu se bojí, že by to Payne jen popíchlo+ Ehm, jasný. +přikývne, pozdrav radši vynechá. Tak nějak ho nenapadá žádná vhodná varianta, a dobrý den to nebude docea určitě. ježiši+ Já už stejně budu brzo muset. +zamumlá a koukne na hodinky, povzbudivě se na Payne usměje a jako žíznivá čára zmizí do obýváku+

[Payne]

+koukne z jednoho na druhýho a když Dean tak urychleně vymázne ven, zvedne obočí+ No...tak jsem jedno ucho. +zadívá se na Bí vyčkávavě a není moc dobrý znamení, když si už teď defenzivně založí ruce na hrudi+
+chvilku ji trochu znepokojeně sleduje a přemýšlí, jak vlastně začít. Krucinál, tyhle situace jsou tak nahovno. Ví, že způsob, jak jí to říct, aniž by se nenaštvala nejspíš neexistuje, takže se prostě nadechne, podívá se jí do očí a vybalí to+ Jde o Setha...+začne, ale dál se nedostane+
Bezva. Jdu s váma. +oznámí jí Payne s ledovým klidem+
Nejdeš. +opáčí stejný tónem+ Chci, abys mi dokonale rozuměla a ujišťuju tě, že to nebudu opakovat. +upře na ni tvrdý pohled+ Nepůjdeš s náma. A to ne proto, že bych si myslela, že na to nemáš. Vůbec ne. V mnoha věcech se mi v tuhle chvíli nevyrovnáš už jenom proto, že nemáš moji rychlost a sílu. +dobře zvolená pochvala nemůže uškodit, i když Payne dál drží pečlivě neprostupný a mírně naštvaný výraz+ Ale proto, že už Sethovi nehodlám dovolit, aby mě připravil o dalšího člověka, na kterým mi záleží. Udělal to posledně a s velkou radostí by to udělal znovu. +zadívá se jí naléhavě do bouřkově šedých očí+ Dean jde, protože pro něj je to osobní, skoro tak, jako pro mě. A vím, že ty to dobře víš, takže na něj naštvaná nebuď. +dodá ještě, jakoby přesně tušila směr jejích myšlenek+
+bezeslova ji poslouchá, rty sevřené do tenké linky. Zmítá se v ní spousta rozporuplných emocí a pocitů; pocit zrady se pere s překvapením z té pochvaly, kterou jí složila. Touha jít s nimi, ale i určitá nejistota, protože v hloubi duše ví, že Seth je opravdu nad její schopnosti. Vždyť je narozdíl od nich jen člověk. Poprvé pocítí opravdovou touhu po tom, být taky čarodějka+ Zblázním se tady...+řekne nakonec tiše, protože pozná, že prohrála a hádat se teď by bylo nejen zbytečné, ale i hloupé. A ona si dobře uvědomuje, že se kdokoliv z nich nemusí vrátit. Kousne se do rtu, protože cítí, že se jí zrádně stáhlo hrdlo. Vymrká z očí slzy, přistoupí k Bí a pevně ji obejme+ Opovaž se nevrátit...+řekne jenom, ale je v tom řečeno všechno. Pustí ji a kousek odstoupí.+ Ale myslím to vážně...nechci být tady. +mávne rukou, zahrnujíc jejich luxusní byt+
+ty chvíle, kdy bojuje sama se sebou jí přijdou jako věčnost. Čeká cokoliv, od výčitek přes záchvat paniky až po výbuch vzteku a ránu pěstí. A proto ji naprosto odrovná to, co přijde. Jenom ji obejme a v duchu slíbí sama sobě, že udělá cokoliv, aby se odtamtud vrátili. Všichni. Ale hlavně Dean. Na to rozhodně dohlídne...+ Jsem na tebe hrdá, víš to, viď? +řekne jí tiše a usměje se, když ji pustí+ A nebudeš muset zůstat tady. Můžeš jet do Bucureště za Syr a Gabrielem.
+jenom se usměje na tu další chválu a neřekne nic, protože nechce zase brečet:D+ Dobře, to bude určitě lepší. Oni mi aspoň zabrání udělat případně nějakou blbost. +ušklíbne se trochu+
Jo, to rozhodně zvládnou. +přikývne souhlasně a v očích jí zajiskří+ Jdu k sobě, můžeš zavolat Deanovi. Nebo jít ven, jestli to chcete probrat...+mávne tak neadresně rukou+ Ty si poradíš, jsi dospělá. +usměje se na ni, vyjde z pokoje a zavře za sebou dveře.+

[Dean]

+vypadne do obýváku a chvilku tam nejistě přechází, radši na nic nesahá, aby mu ještě něco nezůstalo v ruce, a ať chce nebo nechce, prvních pár vět si vyslechne i přes dveře. A trochu ho to tedy přiměje přehodnotit, kolik toho je asi slyšet ven, když na to s Payne vlítnou, ehm. Jenže když upírka začne mluvit o tom, že nechce přijít o někoho dalšího, zaplaví ho pocit, že tam nemá co dělat, a že tohle je trochu moc intimní na to, aby je odposlouchával. Potichu se vytratí na chodbu, a když se dostane mimo ochrany bytu, přemístí se domů. Neví přesně, jak dlouho jim to tak bude trvat, ale tuší, že rozhovoru s Payne se nevyhne, takže asi za půl hodinu vytáhne mobil a zkusí jí zavolat+

[Payne]

+chvilku kouká na blikající jméno, pak se zhluboka nadechne a přijme to+ Ahoj...+zní tak zvláštně nejistě, ale zdá se, že naštvaná není+
+už to skoro chce vzdát, pořád to jen zvoní a zvoní, ale pak se najednou hovor spojí a on se nějak zapomene nadechnout+ ahoj? +zkusí to opatrně a sonduje situaci+ promiň, že jsem tak zmizel, měl jsem tu něco... +vyzní to tak do ztracena, protože je mu jasný, že to je pitomá výmluva+
+musí se trochu usmát nad tím jeho opatrným tónem+ To je dobrý, chápu to. Ale nemusel jsi. +odmlčí se a pak dodá+ Jsem naštvaná jen trochu. +pousměje se+
jo? +usměje se, když to uslyší, trochu se uvolní a natáhne se na postel+ no, stejně bych za chvíli šel, za hodinu mám bejt u Jadea. +řekne tentokrát po pravdě+ asi máš proč bejt naštvaná. +připustí a s povzdechem si prohrábne vlasy+ já bych šílel. +zašklebí se a na chvilku se odmlčí+ ale zvládnem to. máme plán. +usměje se+
Popravdě, chtěla bych být naštvaná mnohem víc a trochu mě štve, že mi to nejde. +ušklíbne se do telefonu, protože to zní blbě i jí samotný+ Šílet budu, až budete pryč...+kousne se do rtu+ Vím, že jo...ale stejně to řeknu...buď opatrnej, jo? Víc než jindy. +nechce, aby si myslel, že o něm pochybuje, ale prostě si nemůže pomoct+ Tohle bude...jinej level...+nechá to viset ve vzduchu, protože k tomu stejně nic víc říct nejde+
jo, já vím že jo. +přikývne, i když ho nemůže vidět a trochu si podvědomě přejede rukou po jizvě, co mu zbyla z minule+ mám strach. +přizná po chvilce potichu+ jo, chci tam, musím tam. Potřebuju tohleto uzavřít. Ale... můj táta byl jeden z nejlepších v magickým boji, a stejně se nevrátil. +pousměje se trochu+ ale... bude to dobrý. taky se trochu těším. +uculí se+ Jade neponechá nic náhodě. +dodá s jistotou+
Jasně, že musíš. +přikývne taky, bez zaváhání, protože tohle naprosto chápe+ Kdyby ses nebál, byl bys cvok. +poví mu mile a musí se uculit+ Já vím a ač nemůžu uvěřit, že to říkám, ale jsem ráda, že tam jde Jade taky. Je fuk, co si o něm myslím. Ale o jeho schopnostech nepochybuju...+což je asi ta největší pocta, která se mu od ní dostane:D+ Ale běda ti, jestli mu to řekneš. +zavrčí trochu výhružně, ale i přes telefon je poznat, že se usmívá+
a nejsem? +zazubí se tak, že je mu to v hlase slyšet i přes telefon+ jo, mám pocit, jako kdyby... všechen můj výcvik a příprava směřovaly k tomuhle. +poznamená+ myslím, že by mi stejně nevěřil. +zasměje se+ máme nejlepší výchozí situaci, jaká kdy bude. Lidi co s náma jdou jsou nejlepší v tom, co dělají. +snaží se ji nějak uklidnit+ A Mitch si na akci nic netroufne. +dodá, je mu jasný, že jeho přítomnost tam nemá cenu před ní tajit+
Jo, trochu jsi. +potvrdí mu to vesele+ tohle bude jen uzavření jedný kapitoly, kterou uzavřít musíš. Pak se budeš moct posunout dál. +někdy je trochu znepokojivý, že mluví, jakoby jí bylo mnohonásobně víc, než je+ Ne, asi neuvěřil, to je fakt. +zasměje se, ale pak jí ten smích trochu odumře na rtech+ Trochu jsem asi doufala, že on nepůjde. +jo, jestli je někdo koho nemá ráda ještě víc, než Jadea, tak je to určitě pan Mstitel+ Bí se o sebe postará...+řekne nakonec s naprostou jistotou v hlase+ Budu muset končit...ještě nevíš, kdy jdete, že? +zeptá se i když si nemyslí, že by to už věděli+
vidím to taky tak. +pousměje se+ Já vím, Mitch... on to tky potřebuje, i když jinak než já. +ošije se trochu, ale je mu jasný, že ji v tomhle asi neuklidní+ Jo, toho bych se taky nebál. +uculí se+ Mitch je v některejch věcech dost svůj, ale na misi svýho velitele bezvýhradně poslechne. Všechny ty roky v Anvilu ho docela vycepovaly. +zazubí se trochu+ jo, já taky... ještě nevim, ale myslím, že dneska se dozvím víc. Dám ti vědět, neboj. +slíbí jí+
No, vzhledem k tomu, že s tím nic udělat nemůžu, tak ti musím věřit. +povzdechne si rezignovaně; zjevně fakt asi dospívá, když dokáže nechat být věci, který neovlivní:D+ Jo, svůj, to teda je...+neodpustí si ještě zavrčení. Nicméně ten název si uloží v paměti a rozhodně se hodlá podívat na to, kdeže ty roky strávil. A možná zvládne vyšťourat i nějaký tajný záznamy:D+ Tak fajn. A přinejhorším se to dozvím od Bí, až nastane čas eskortovat mě do Bucurešti. +ušklíbne se trochu kysele+ Tak ahoj. Miluju tě...+poví mu a pousěje se+
no já myslím, že ani Jade nedovolí žádnou nekázen v tomhle směru. +jako třeba mezidruhový vraždění v jeho týmu, že+ Jsem rád, že budeš tam. +usměje se, ne že by měl vlkodlaky nějak v lásce, ale ví, že tam bude v bezpečí+ Tak jo ne že si zatím nabalíš nějakýho chlupáče. +zazubí se+ Já tebe. +pousměje se trochu, a ani se nepozastaví nad tím, že mu to už nepřijde skoro vůbec trapný, říkat to takhle do telefonu+ ozvu se. +dodá ještě, než hovor ukončí+
Ty jsi pako. +zavrtí se smíchem hlavou nad tím, že by si nabalila chlupáče+ Fajn, ahoj. +rozloučí se s úsměvem a típne to+

[Payne]

+po rozhovoru s Deanem se cítí maličko líp, přestože semínko obav, které zaseli, rozhodně padlo na úrodnou půdu a teď bude jen klíčit, sílit a zakusovat se hlouběji. Je si jistá, že až budou pryč, bude jí tak zle, že nejspíš nedokáže celou dobu nic sníst. Prozatím ale toho hlodajícího červíka umlčí a jde se konečně osprchovat. Když se vrátí do pokoje, chvilku přemýšlí, co by mohla dělat. Myšlenku na další lov bez milosti udusí v zárodku, ale pak se jí vybaví název organizace, kterou zmínil Dean v souvislosti s Mitchem. A vlastně i o něm by se ráda dověděla něco víc. Vezme si notebook do postele a nejdřív zadá těch pět písmen do obyčejného vyhledávače. A kupodivu se zdá, že je to organizace nejen legální, ale dokonce i celkem veřejná. Zvědavě se začte do jejich oficiálních stránek a když je projde od začátku do konce, pokračuje dál na darknetu. A tam je to už o poznání zajímavější. Najde pár odkazů v archivech FBI i CIA a dokonce i v DHS. A taky nějaké zašifrované soubory, které si rozhodně hned vysloužily její zvýšenou pozornost. Na to je ale čas. Spousta času...+

[Payne]

+následujících pár dnů stráví tím, že se pokouší najít další informace o Anvilu. Zajímají ji hlavně informace o jejich akcích a taky agentech. Když se jí povede proniknout do jejich systému, zkopíruje si pár souborů s hlášeními z několika akcí a pak si projde seznam agentů. Je rozhodně delší než čekala, zdá se, že jde o větší organizaci, než se zdálo. Namátkou si otevře záznamy několika agentů, neujde jí, že jde převážně o bývalé vojáky, z různých útvarů, ale nejčastěji speciální jednotky. Hmm, nebude snadný se tam dostat. Ale nepochybuje o tom, že to zvládne. A pak konečně narazí na Mitchovu složku. Zkopíruje si ji taky, hodlá si ji projít až v klidu. Pečlivě po sobě zamete všechny stopy v jejich systému a nakonec ještě najede na jejich oficiální stránky. Chvilku se dívá na oznámení o novém náboru. Ne, zatím je ještě brzo. Ale to neznamená, že by to nemohla prozatím jen nenápadně, z povzdálí omrknout. Zapamatuje si místo i čas a spokojená sama se sebou notebook zavře.+

[Payne]

+od chvíle, kdy se vrátila domů z Bucureště, hned když dostala zprávu, že se Syr vrací a krátce po tom dostala první zprávu od Deana, že jsou všichni v pořádku, nervózně přechází po jejich bytě. Mobil kontroluje zhruba každý dvě minuty a má pocit, že se z toho už zblázní. A pak mobil konečně ozámí další příchozí zprávu. Když si ji přečte, chvilku na ni zírá a pak se zamračí. Má praci? Po takový akci a hned má nějakou práci? O Jadovi sice nemá kdovíjaký mínění, ale tohle jí nesedí ani na něj. Nějak nevěří, že by Deanovi dal nějaký neodkladný úkol, sotva pár hodin po návratu z takové mise. Ale možná...možná prostě potřebuje chvíli oddech. Odpočinout si, být chvilku sám se sebou a v klidu si to projít. Jo, to dokáže pochopit a tak naklape odpověď a odešle ji+

Jsem ráda, že jsi v pořádku. S prací to nepřeháněj. Neuteče:) Miluju tě. P.

[Dean]

+když si přečte její smsku, stáhne se to v něm ještě víc a napadne ho, jestli mu tohle řekne i potom, co se to dozví. Zalije ho pocit neskutečnýho studu a strachu. Ne, to se dozvědět rozhodně nesmí, nikdy. Cítí, jak mu hoří tváře, a to je sám ve svým vlastním pokoji. Tohleto do sebe pohřbí někam hodně hluboko, přece už ví jak, Jade to dělá v jednom kuse. Zhluboka se nadechne a vydechne, stiskne zuby, a pak i přes celkem pokročilou večerní hodinu sejde do tréninkový haly. Ví, že spánek je mu ještě několik dlouhejch hodin zapovězenej, a tak i přes únavu z akce a doporučení Niny, aby se šetřil, dvě hodiny maká jako šílenec, nejdřív běhá, pak na strojích. Pak vejde do labyrintu, aby pocvičil střelbu, ale když vezme do ruky zbraň a poprvé vystřelí, místo figuríny na konci chodby se mu vynoří Mitchovy oči. Ruka se mu nerozklepe, na to má tyhle pohyby až moc dobře zafixovaný, ale ta panická hrůza, která ho sevře, ho donutí okamžitě zbraň zajistit a odložit. Místo toho se vrátí do posilky a zase začne cvičit, dokud se nezničí tak totálně, že není schopnej odejít po svých. Přemístí se do svýho pokoje, doplazí se do sprchy a smyje ze sebe pot. Omotá si kolem boků ručník, ale když prochází kolem zrcadla nad umyvadlem. Zarazí se a podívá se na sebe, na ty růžový, ale přesto znatelný jizvy. Má pocit, jako by mu na obličeji svítily, a v žaludku pocítí další těžkej kámen. Payne se mu nevysměje, to ví, je si poměrně jistej, že bude dělat, jako že to nic není. Jenže je. Je to připomínka navždycky. Jeho selhání, a toho šílenýho zážitku, a toho, jak Payne podvedl. Jade by mu nejspíš řek, že se to nepočítá, ale pro Deana se to počítá, to, co mu Lamie způsobila, co mu vzala. Zamyšleně si pohladí čelist, pod prsty ucítí výstupky jizev. Ví, že vypadá trochu jinak, a na společný večeři i ucítí, že se k němu lidi začali trochu jinak chovat. Ne kvůli těm jizvám, i když kdykoliv se mu někdo podívá do tváře, má pocit, že shoří hanbou, i když vlastně ani neví proč. Jack má na obličeji rozeklanou jizvu přes celou tvář, a nikomu to nevadí. O to ale nejde; hodně rychle se totiž rozkřikne, co udělal pro Mitche. Jenže jen ta druhá část, to jak ho popravil. Nikdo si už nešeptá o tom, že na jeho místě měl bejt Dean. Přesto, nebo možná právě proto, jako by se na něj začali dívat s o trochu větším respektem, jako kdyby v jejich očích o něco vyrostl, jako kdyby byl chlap. První večer už nechá Payninu smsku bez odpovědi, a vyčerpanej fyzickou aktivitou upadne do peřin. Před tím si ale pečlivě vezme svoji dávku bezesnýho doušku, a upadne na několik hodin do komatu. Další den se neozve, a ten třetí už tuší, že dýl by mu to neprošlo. Počká tedy aspoň, dokud mu tváře a krk nezarostou strništěm, díky bohům celkem pravidelným, a pak se s hodně ztěžklým žaludkem přemístí k Payne. Zůstanu na chvilku, nebudu o tom mluvit, a řeknu že se nemůžu zdržet přes noc. Zopakuje si v hlavě jako mantru. Celý ty tři dny věnoval tvrdýmu tréninku, aby si zabránil moc přemejšlet; všechno teď vnímá tak nějak jako přes skleněnou stěnu, vnímá stejně dobře, ale emoce jako by se ho nedotýkaly. Od toho podivnýho emočního výbuchu po rozhovoru s beccou se cítí trochu otupěle. Jediný co ten stav porušuje, jsou občasný záchvaty úzkostnýho strachu a prudký návaly viny a znechucení, ale oči mu vyschly hned ten první večer. Když zaklepe na dveře jejich bytu, má v puse podivně sucho, a hodně doufá, že se tam nepotká s upírkou. Asi by nezvlád potkat se s někým, kdo ví.