Enzo

[Vanessa]

+něco ji prudce a nečekaně vytrhne z hlubokého spánku. Instinktivně se pokusí použít svoji jedinou zbraň, vystřelovací dýku na zápěstí, ale s hrůzou zjistí, že se nemůže ani hnout, jakoby byla svázána. Ve stejném okamžiku si uvědomí, že hruď má sevřenou jako ve svěráku a že se nemůže nadechnout. Pak teprve zahlédne to obrovské hadí tělo, které se kolem ní ovíjí a utahuje čím dál víc. Pokusí se z toho smrtícího objetí vysmeknout, hadí svaly se však kolem ní stahují tím pevněji, čím víc bojuje. S hrůzou v očích pohlédne na Enza+ Prosím... +zachrčí namáhavě+

[Tony Dolohov]

+když přelétají nad pláží s rozpadlými chýšemi, Tony přilepí čelo na sklo a pozoruje břeh pod sebou, jestli tam nezahlédne nějaký pohyb. Chvíli krouží nad místem, Tony se nechce vzdát možnosti, že kdyby se Vanessa zachránila, nejspíš by hledala v džungli nějakou střechu nad hlavou+
Rád bych se podíval dolů k těm chatrčím. Můžete někde přistát? +zeptá se pilota+
Ne. Tady není kde, je tu málo prostoru k manévrování +zamítne jeho žádost pilot+
Tak najděte nějaké místo, kde se bude dát přistát. Dojdu sem pěšky +rozhodne se Tony+
Jasně, šéfe +přikývne pilot, zvedne stroj do větší výšky a přelétává nad řekou a hledá vhodné místo pro přistání+

[Enzo]

+chvíli hledí na tu scénu jako paralyzovaný, nedokáže se ani pohnout, než ho konečně začnou poslouchat svaly. Vyrve zpoza pasu dýku a vrhne se s řevem na anakondu, která vymačkává život z Aiši jako šťávu z citronu. Bezhlavě bodá do šupinaté kůže a snaží se zasáhnout srdce za jeho hlavou. Had, jelikož je ovinutý kolem kořisti, se nemůže bránit jinak než hadími zuby. Několikrát prudce vyrazí proti Enzovi předkem těla, až se mu nakonec bolestivě zakousne do ruky. Enzo bleskově využije toho okamžiku a chytí hada za krk a čistým řezem mu ostrou čepelí uřízne hlavu. Stahující se smyčky kolem Aiši okamžitě povolí a Enzo se rychle snaží vysvobodit Aišu zpod těžkého hadího těla, než se udusí+

[Vanessa]

+před očima se jí míhají krvavé mžitky při tom stisku, co jí svírá žebra jako v železných kleštích a nedovolí jí nabrat do plic vzduch a s hrůzou si uvědomí, že pokud se nenadechne teď, tak už opravdu nikdy. Cítí, jak na ni pomalu přichází mrákoty z nedostatku vzduchu a když ten boj o život konečně vzdá a začne se propadat do temnoty, sevření najednou povolí a něčí ruce ji vytahují z toho svěráku. Zalapá po dechu a pak zhluboka nabere do plic životadárný kyslík a dýchá jako o život. Zrak jí padne na bezhlavé tlusté tělo škrtiče a instinktivně uskočí. Pohlédne na Enza a pak beze slov k němu přistoupí a přitiskne se k němu, celá se třese hrůzou, kterou právě prožila+

[Enzo]

+obejme ji celou a chvíli ji svírá v náručí, skoro tak pevně, jako ten had+ Neboj se... ta bezhlavá bestie už ti neublíží +pošeptá jí do ucha a konejšivě ji hladí po vlasech. A najednou se cítí hrozně... zbaběle, provinile, uboze. Všechnu vinu za to, co se stalo, vyčítá sobě. Kdyby se neukryl před tím vrtulníkem a vyběhl by na pláž, Aiša by se neocitla v tak smrtelném nebezpečí. Poprvé v životě ho tíží svědomí...+
Aišo... já... +hledá slova, jak by jí to řekl, i když je mu jasné, že až se Aiša dozví, co udělal, bude ho za to chtít zabít+

[Vanessa]

+nikdy by ji ani ve snu nenapadlo, že by se snad někdy mohla cítit bezpečně v jeho objetí. Nicméně teď to ale tak opravdu cítí a i když se jí ten pocit moc nezamlouvá, uvědomuje si, že v tuto chvíli hledá v jeho náručí ochranu+
Proboha! +přeruší výkřikem nevědomky jeho neochotnou snahu přiznat se jí+ Ten had tě kousnul! +všimne si dvou ranek na jeho rameni, ze kterých vytéká pár kapiček krve+ I když nemá jedové zuby, musím ti to ošetřit +odstrčí ho od sebe a jde sehnat čistou vodu+

[Enzo]

E: Počkej! Nic mi není! +zachytí ji za ruku a strhne zpátky k sobě+ Sakra, tak poslouchej! +zařve vztekle, jak je Aiša tak akční mu službu oplatit+ Hledali nás, když jsi spala... viděl jsem nad pláží kroužit vrtulník +zmlkne a zadívá se jí do očí+

V: Hledají nás? +rozzáří se nadějí, ale jak se podívá do jeho tváře, vyčte z ní tu krutou pravdu a úsměv jí ztvrdne na rtech+ Tys je nechal odletět... že ano? +dovtípí se a prudce vytrhne ruku z jeho sevření+ Ty seš ale kretén! +zableskne jí v očích plamen hněvu+ Proč jsi to udělal? +zařve na něj, aby ze sebe dostala ten vztek a pak mu dá takové dělo do ksichtu, až se Enzo zapotácí pár kroků dozadu+

[Enzo]

+ta její urážka ožehne jeho ego jako dračí dech, ale navenek to nedá najevo, protože musí uznat, že Aiša má pravdu. Vlastně čekal za to své selhání mnohem drsnější reakci, nos zaražený do lebky je slabý trest za promarněnou šanci k záchraně+
Proč? +otře si krev z nosu do hřbetu dlaně a neurvale ji chytne za loket+ To jsi tak zaslepená tou nenávistí ke mně, žes to ještě nepochopila? +jeho hlas zesílí o několik decibelů+ Tak já ti tedy řeknu, proč +strhne ji k sobě do náruče a obejme ji tak pevně, aby se mu nevykroutila, nebo ji zase nenapadlo propíchnout mu krk... a drsně a tvrdě ji políbí na rty a do toho polibku vloží vší touhu a vášeň, co k Aiše cítí+

[Vanessa]

+jak se jí Enzo tak hrubě zmocní, pokusí se mu vymanit z těch medvědích tlap, ale proti jeho síle má pramalou šanci+ Pusť mě! +procedí mezi zuby a prudce, skoro až s odporem se odtáhne od jeho dobyvačných rtů+ Pochopila jsem to už dávno +zasyčí mu do tváře a když se Enzo nemá k tomu, aby ji pustil, troufale ho kopne kolenem do rozkroku. Jak Enzo bolestí zaúpí a povolí přitom stisk, Vanessa se mu vysmekne jako úhoř a rychle odstoupí do bezpečné vzdálenosti+ Jenže to bys nesměl být takový arogantní, samolibý, namyšlený, sebestřední blb, aby to na mně zapůsobilo. Náklonnost se totiž dá vyjádřit i jinak, než silou a nadřazeností... to by ale tvoje ješitnost nepřežila, že? +ohrne opovržlivě rty a zamíří ke své chatrči+ Jo a díky za záchranu!

[Rebecca Altamirano]

(ach bože, kam můžu Vanesse poslat bonboniéru? mluví B. naprosto z duše pardon, už jsem pryč )