Land of Sinners

+jak Nef odhodí zbraně, je si už naprosto jistý, že z tohoto souboje vyjde opět jako vítěz a už přemýšlí, co s ní udělá, jestli si s ní opět chvíli nepohraje jako kdysi. Když se však před ním najednou z ničeho nic zjeví, jen stačí překvapeně vyjeknout a pak se na něj sesypou rány v takovém tempu, že se nestíhá ani bránit, tak si jen zakryje hlavu a kryje se před jejími údery. Zakvílí bolestí, když mu praskne kost a poprvé si uvědomí, že před tou ženou nemá žádnou šanci a že tohle je konec. Chce to vzdát, chce před ní padnout na kolena, klečet a prosit, ale ani k tomu nedostane šanci, protože ucítí na hrdle chladný kov+ Ano... ano... vzdávám se +celý se roztřese strachy, že mu je sotva rozumět+ Slituj se... odpusť mi, prosím +rozvzlyká se jako malé dítě a z rozbitých úst mu tečou krvavé sliny+ Nezabíjej mě... prosím... +škemrá zbaběle, ale radši bude prosit o život, než by o něj přišel+ Nechci zemřít... milost... prosím +zavře oči a čeká na její ortel, zbaběle kňučí strachy. Když najednou uslyší, že ho Nef předává spravedlnosti, což znamená, že mu daruje život, chce jí poděkovat, že ho ušetřila, nedostane však k tomu už příležitost, protože se mu zatmí před očima a on se jí skácí k nohám+

(to se bude divit, kde je, až se probudí:D)

*Vidí ten okamžik, kdy nad ní převzala vládu její krvežíznivost a v duchu přemítá nad tím, kdy se tak moc změnil, že je mu to jedno, že i když ji vidí takhle, ví, že za chvíli zabije jinou lidskou bytost pravděpodobně holýma rukama, nedokáže se na ni dívat jinak, vrátit se do bodu, kdy mu na ni tolik nezáleželo. Přesně vidí tu chvíli, kdy se probrala a zachytila jeho pohled a v očích jí proběhla taková plejáda emocí, že je ani nestačil všechny rozlišit. Její slova jím otřesou, než stihne zareagovat, je pryč a on tam stojí nad dvěma bezvládnými těly a v hrudi se mu rozmáhá něco, co hrozí, že ho úplně zavalí. Z lokálu se ozve jakýsi hlasitější zvuk a to probere. Priority jsou jinde. Nejradší by rovnou vyrazil hledat Nef, potřebuje vědět, že je v pořádku, nebo spíš pomoct jí, protože v pořádku určitě nění ani fizicky ani psychicky. Jenže napřed musí vyřešit tyhle dva odporný pytle kostí, co se tu válej na podlaze. Zhnuseně shlédne na Aljošu a na okamžik má děsnou chuť udělat mu něco opravdu, ale opravdu ošklivého, ale ovládne se a místo toho vytáhne z kapsy mobil.* Čau, to jsem já, *vychrlí, jakmile to jeho kolega zvedne.* Poslyš, potřebuju abyste vyzvedli dva neřády... *rychle mu vysvětlí situaci. Vynechá, jak se dostal do ruska a co tam dělal i proč je jeden ze zadržených pomalu na kaši. Jestli kvůli tomu později bude mít problémy, tak ať, s tím už si poradí. Zadá kolegovi souřadnice a když se o pár minut později na místě oběví pár bystrozorů, ani je nepozdraví, jenom ukáže na ty dva na zemi.* Na tohohle bacha, je dost nebezpečnej, *upozorní je ještě a dloubne do Aljoši špičkou boty a nehledě na kanonádu otázek se přemístí pryč, rovnou před dům v Londýně, kde má Nef byt.*

...

*Po vydatné snídani spolu s Nef vychází z bistra. Celou dobu trošku vázla konverzace, aspoň z jeho strany, což obratně kamufloval letmím dotýkáním, bezděčným pohráváním si s jejími vlasy, ukradenými polibky a podobně. Aspoň že fyzicky nemají problém. Netuší, jestli si té jeho odtažitosti všimla, ale ten zmatek uvnitř něj s každou minutou narůstá do gigantických rozměrů a jeho už stojí hodně sil, aby se tvářil jako by nic. Nechce plašit a vyvolávat šíleně hluboké rozhovory, má pocit, že by prostě potřeboval pár dní, aby si srovnal věci v hlavě a tak nějak tuší, že ona na tom bude asi podobně. Nejradši by se rovnou rozloučil a přemístil se pryč, možná si dal pár panáků a na chvíli prostě vypnul, ale tak nějak se mu nechce nechat ji tu stát uprostřed ulice, když ví, že příštích pár dní se jí pravděpodobně bude spíš vyhýbat. Chce utéct pryč a zároveň se mu od ní nechce. V duchu pěkně od plic zakleje a prohrábne si vlasy.* Projdeme se? *navrhne, protože nic lepšího ho v tu chvíli nenapadne, vezme ji za ruku a proplete s ní prsty.*

+sama je to ponorena do vlastnich myslenek a ani ji moc nevadi, ze moc nemluvi a spise se jen dotykaji. vyjde ven pred bistro a nastavi bezdecne tvar slunci a vlahemu vetru+ Jo, muzeme... je moc hezky. +pousmeje se mekce a jemne mu stiskne ruku. vyda se s nim pomalu ulici do nedalekeho parku. jakmile s ocitli mimo steny bistra a jedine co je obklopuje je par bezcu, stromy a par psu, uvedomi si jak se Isaac chova zvlastne. neumi rict co presne to je ani nemuze rict kdy presne si toho vsimla ale ten pocit ktery ji rika ze neco neni v poradku v ni cim dal vic sili. snazi se ho ze vsech si ignorovat a hlavou se ji honi spousta důvodu a vysvetleni co se deje, ale at nad tim premysli sebevic tak dochazi pouze k jednomu zaveru a to ze za to muze ten vcerejsi vecer. mozna ze tam s ni ani nechce byt, mozna je presvedceny o tom ze je netvor co by si zaslozil zavrit do vezeni. uzkost se kolem ni obali jako druha kuze+ Isaacu... +povdechne si a zastavi se+ Jestli chces jit, tak... tak klidne jdi. +vykouzli jemny trochu krivy usmev+

*Procházejí se, zabraní každý do svých myšlenek, najednou se ona zastaví a vytrhne ho ze zamyšlení, takže mu chvilku trvá, než se zorientuje.* Co? Ne, já... promiň, mám toho v hlavě moc, *pousměje se, chytne ji za obě ruce a líbne ji na čelo.* Čeká mě toho teď v práci hodně, pořád jsme nenašli toho vraha a teď do toho to s Aljoškou... bude to spousta papírování.* Ale jestli ty už chceš jít... *dodá, aby neměla pocit, že se tu s ním musí courat, i když se jí nechce*

*Ani jeden z nich si nevšimne, že o kus dál jako by nic prochází nenápadný chlapík, který z nich ale nespouští oči. Natrefil na ně, když procházel městem v naději, že JI nakonec přece jenom najde. Několikrát si myslel, že ji našel, ale nakonec zjistil, že to není ONA. Vždycky se hrozně rozzuřil, když zjistil, že se za NI nějaká vydává, že nosí stejný účes, používá stejný parfém, ukazuje podobnou křivku šíje... a přitom z NÍ v sobě nemá vůbec nic. A dotyčná pak skončí někde v zadní uličce, zřízená k nepoznání. Tak jako kdysi ONA. Byla to její vina, on ji přece miloval. Měsíce ji tajně pozoroval a když konečně sebral odvahu, odmítla ho. Počkal si na ni, chytil ji a odvezl k sobě. Byla vyděšená. To se mu líbilo. Ale taky mu odporovala, říkala mu, že je blázen, ať ji nechá být. Rozčílil se. Bránila se, kryla si hlavu rukama, křičela. Pak najednou křičet přestala. Otřel si tvář od krve, podíval se na ni a zjistil, že nedýchá. Ve zmatku vyběhl ven a když se za pár hodin vrátil, kolem jeho domu blikala světla, pozemek byl ohraničený páskou a všude se to hemžilo policajty. A ONA byla pryč. Napřed hledal v New Yorku. Pak jednu sledoval přes oceán do Londýna a napadlo ho, že by mohl zkusit štěstí tam, ale zatím to všechno byly falešné náhražky. Až do chvíle, kdy před jedním bistrem zahlédl záblesk kaštanových vlasů a srdce se mu hekticky rozbušilo očekáváním. Jednu se stejnou barvou vlasů už tu potkal, ale tahle měla i podobnou pstavu a styl pohybování. Jak uvnitř zuřil, když viděl, jak ji ten chlap vzal za ruku, tohle jí spočítá, že se tu tahá s jiným. Ustoupil o kus dál a pověsil se jim na paty.*

+tise si povzdechne a zavrti hlavou+ Nechci... ja jen... nadelala jsem ti v oraci s Aljoskou spoustu starosti ze? +zepta se docela nestastne protoze ji to skutecne trapi. mozna ho mela preci jen nakonec zabít. stiskne mu jemne ruce a skloni k nim pohled+ Napadlo me jen... jestli.... vis... Možná si ted myslis, ze jsem zvíře... po tom vcerejsku... +vypravi ze sebe priskrcene neschopna se mu podivat do tvare+

*povzdechne si, ale spíš sám nad sebou a připadá si jako totální zmetek, že si kvůli tomu, že on se neumí srovnat se svejma pocitama, teď ona připadá jako nějaká zrůda. Vezme její tvář do dlaní a zadívá se jí do očí.* Tak podívej, nemyslel bych si, že jsi zvíře, ani kdybys ho zabila. To on byl zvíře. Ten vrah, co ho hledáme, je zvíře. Tys měla plný právo na spravedlivou pomstu a dalas mu šanci se bránit, takže tohle od tebe už nechci slyšet, rozumíš? *naléhavě na ni kouká.* Tohle s tebou nemá nic společnýho, budu v pohodě. A v práci to zvládnu, neni to horší, než jakejkoliv jinej případ, takže klid. *pousměje se a zlehka ji políbí na rty.*

+se sklonenou hlavou posloucha jeho hlas, slova která ji rika. chvili ji trva nez vse zpracuje a pak zdrahave z edne hlavu. na tvari vykouzli drobny usmev a prikyvne+ Ja jen... nikdo me takhle dlouho neviděl. Bylo to prilis dlouho kdy jsem ztratila nad sebou kontrolu v takove mire. +povzdechne si trochu ztracene, zdrahave ho obejme kolem pasu a s povzdechem si polozi tvar n jeho rameno+ Je to stasne tezke udrzet vsechno na uzde. Ovladat se tak abych nikomu neublizila. V takovych situacich jako byla vcera to byva mnohem mnohem tezsi. +povzdecgne si, vubec netusi proc mu to vsechno vypravi a neco ji ijka ze to ani radeji nechce vedet+

Ale zvládáš to. A už to, že se tolik snažíš, dokazuje, že zvíře nejsi. Kdybys byla, běhala bys tu kolem a vraždila lidi na potkání. A kontrolu jsi možná na chvíli ztratila, ale pak jsi ji zas našla, takže u mě dobrý, *blýskne zuby v úsměvu. Pohladí ji palcem po tváři a ještě jednou ji políbí.* Měla bys jít domů a pořádně si odpočinout. Já budu muset do práce, ne že by se mi tam chtělo, *povzdechne si.*