Obývací pokoj

[Cairo]

*Z jeho blízkosti se ji rozbuší srdce. Zvedne k němu zrak a okamžitě se utopí v těch čokoládových hlubinách. Nemluvě o tom, co s ní provádí tón jeho hlasu. Zatraceně, zdá se, že si tou nevinnou projekcí pěkně naběhla.* Šedou, *vydechne, neschopná souvislejší myšlenky.*

[Garett Rivery]

+zahledí se do jejích očí a najednou je naprosto ztracen, neschopen pohybu a přesto přitahován k tomu lesku v jejích očích, který jako by ho lákal blíž a blíž+ Šedou... +zopakuje po ní tiše, bezděky mazlivě a její slova mu v uších znějí jako rajská hudba, jediný slovo a vůně jejího těla a cítí jak jeho tělo reaguje+ Proč šedou? +zajímá se dál, chce jí slyšet mluvit, zatímco se mu z hrdla ozývá bezděké tiché zavrnění, jak už vidí svatební šaty a přitom to ve své podstatě tolik neznamená+

[Cairo]

*Jeho oči ji doslova hypnotizují. Zamrká a podaří se jí vymanit se z jeho pohledu. Sklopí zrak. V tu chvíli ji napadne, že to vypadá, jako by mu zírala přímo do klína a radši hned hledá bezpečnější místo. Sklouzne pohledem přes vypracovanou hruď. Moc špatný nápad. Odhalený krk. V duchu zasténá. Proboha, copak ten chlap nemá na těle jediný nepřitažlivý kousek? Nakonec skončí u jeho rtů. Což se ukáže jako největší hloupost večera. Fascinovaně sleduje, jak se pohybují, jak z nich vycházejí slova. Zní to spíš jako předení, než co jiného. Podaří se jí uvést do chodu alespoň pár mozkových buněk, aby dala dohromady odpověď.* Vlastně ani nevím, prostě se mi vždycky líbili nejvíc, *dostane ze sebe*

[Garett Rivery]

+sleduje její očí, jak uhybají před jeho v rozpacích a hledají bod, na který by mohli upřít svojí pozornost. v klíně mu zacuká, hrudník začne rychleji zvedat a rty se mu zkroutí v jemném úsměvu, když nakonec skončí pohledem na nich+ Šedí vlci jsou nejvěrnější a nejpřátelštější... +zavrní a zlehka přivře oči, jak jí zaujatě pozoruje. nepatrně se k ní víc nakloní vdechujíc její vůni jako by byla vzácná květina, což pro něj v podstatě je, když se mu ze rtů vydere tiché zavrnění+

[Cairo]

*Nedokáže odpoutat zrak od jeho rtů. Když se jejich koutky nadzvednou v pousmání a on se nakloní blíž, vyschne jí v ústech. V nose jí zašimrá jeho vůně. Pootevře rty a přejede je jazykem, zatímco ty jeho se opět pohybují. Musí se soustředit, aby kromě zvuku vnímala i obsah.* To se mi na vlcích líbí, *zašeptá* Ta zvláštní kombinace oddanosti a svoboody. To jinde v přírodě nenajdeš.

[Garett Rivery]

To ano. +souhlasí s ní měkce+ Vlci jsou jedny z nejvěrnějších stvoření. Jakmile se s někým sváží, už ho nikdy neopustí. +protáhne měkce a je v tom víc pravdy, než může Cairo vůbec v tuhle chvíli tušit a přímo fascinovaně sleduje její jazyk olizující si rty+ U nás je spousta vlků... jsou to velmi jedinečná stvoření. +zavrní a samozřejmě tím jak jinak myslí sám sebe, přijde mu to jako dobrý začátek toho jak jí ujistit, že vlk jako on by jí nikdy neublížil+

[Cairo]

Opravdu? *vydechne a pohledem se vrátí k jeho očím. Tohle ji zaujalo.* Takže s nimi lidé žijí v rovnováze? Neloví je? *zajímá se* To se vidí málokdy. V čem jsou tak výjimeční? *poposedne si, jednu nohu skrčí pod sebe, takže je k němu natočená už celým tělem*

[Garett Rivery]

Ano. +pokývne pomalu a naprosto vážně hlavou+ Dalo by se to tak říct... ale... nemluvím tak úplně o těch divokých vlcích, ti u nás téměř nejsou. +přizná se po chvíli zdráhavě+ Mluvím o... měňavcích, vlkodlacích... vypadají jako vlci... jen jsou o hodně větší. +rozpřáhne ruce na znamení, že jsou o dost hodně větší, jak vrata od stodoly +

[Cairo]

Ach, *zarazí se* tak takovíhle vlci. *mírně se pousměje* To leccos vysvětluje. Předpokládám, že to není jako ti, co jsou u nás. Ti za úplňku ztrácí sami sebe a mění se v běsnící bestie. Počítám, že k tomuhle druhu vlkodlaků by tví lidé asi takvou úctu nechovali. *nakloní hlavu na stranu a pátrá v jeho tváři, jak dychtí po dalších informacích. A ano, taky po zvuku jeho hlasu.*

[Garett Rivery]

Ano, takoví vlci. +pousměje se a souhlasně pokývá hlavou+ Ale ne, neztrácíme sami sebe, i když tělo sdílíme s vlkem, který má... dalo by se říci, že vlastní vědomí, které na nás má svůj vliv. Ale pokud člověk svého vlka přijme, tak není nebezpečný pokud sám nechce. +dá se do vysvětlování aniž by si uvědomil, že mluví v množném čísle i sám o sobě jak je ztracený v jejím zájmu a šťastný ze zjištění, že má ráda vlky a takový jako je on by jí zřejmě ani trochu neděsili a co navíc, nevadili by jí+