+když k ní připlave Remus a Jim, posunkem jim naznačí, že je v pořádku a prstem ukáže na tu potforu, co ji tak vylekala. Sice ví, že muréna by ji neposvačila, ale svaly by jí těmi ostrými zoubky asi potrhala dost nepříjemně. Obepluje útes a vydá se za Jimem a pak zpovzdálí sleduje zvláštní rybu, před kterou je Jim varuje (to je perutýn, že?). Zdá se jí podivuhodně nádherná, ale drží se od ní dál, ty jedové ostny vzbuzují patřičný respekt. Po chvíli se vydají k dalším útesům a když už jsme načly ty mořské zabijáky, cestou Styx potká podivnou věc. Zprvu si myslí, že je to igelitový pytlík, který sem vyhodil nevychovaný turista, ale když připlave blíž, zjistí, že to má pěkně dlouhá chapadla (prý až 30 metrů!). Instinktivně před medúzou couvne a protože nikde nevidí oči a neví, jestli se na ni ten tvor náhodou nedívá, vyhne se jí pro jistotu širokým obloukem, aby ji nepožahala+

+jen o pár desítek metrů dál se na písečném dně zčistajasna objeví malá chobotnička, která tam ještě před chviličkou zaručeně nebyla. Styx hned napadne, že tvor se asi dokáže přizpůsobit svému okolí, aby byl neviditelný, ale teď má zajímavou kroužkovaně modrou barvu. Styx se už poučila, že co je v moři krásně barevné, je i nebezpečné a jedovaté. Proto se k ní nepřibližuje, jen ji z uctivé vzdálenosti pozoruje, jak se plazí po dně a dělá dobře, protože je to jedno z nejnebezpečnějších mořských zvířat na světě. Styx se snaží upoutat Remusovu pozornost, aby se taky překrásnou chobotničkou pokochal+

(čerpám z článku Top 10 největších zabijáků mořských hlubin a bez výjimky všechny ty nejnebezpečnější potvory žijí poblíž australského pobřeží! Chudáci Australané, aby se báli jít vykoupat

)