*Chytne se ho kolem pasu a hlavu si opře o jeho hruď, ani necítí pohyb vlaku* jak bys mi mohl ublížit *vzhlédne k němu* vždyť jsi můj rytíř *pohladí ho po tváři*
+podívá se jí do očí a pohladí ji po tváři+ Miluji tě. +ale stále ji drží, když s cuknutím zastaví a jdou ven, když vyjdou na denní světlo tak jsou už ve městě+
*tentokrát se usměje pořádně, protože už je to pryč* Je´taime, mon amour *vyjdou na světlo* Páni, to byla rychlost. Támhle je Tower *nemůže uvěřit, že se o takový kus posunuly tak rychle*
Ono je to takové míň pohodlné přemisťování a navíc se za to platí. +zamíří k Temži, kde je to Londýnské Oko+ Byla jsi v Toweru? Mají tam takhle malé brnění. +ukáže asi metr nad zem+
Ne, lásko nebyla. Ale doufám, že mě tam vezmeš, chci vidět korunovační klenoty, nebo co to je *uculí se a spokojeně cape vedle něj, protože už je zjevně zase ve své kůži*
+zapálí si cigaretu+ Dobrá, dobrá, ale jedno po druhém, nejdřív ti ukážu Londýn z výši Oka. +řeknou zatím co došli k oku, Viktor skočí koupit dva lístky a dovede ji ke kabině+ Doufám, že se nebojíš výšek. +koukne na ni+
No jasně že se nebojím výšek *ale vzpomene si na Eifellovku a mírně zbledne* když jsem v nich s tebou tak se nebojím. Jdeme *jdou dovnitř a pomalu je to vyváží nahoru* Máš krásné oči *Syr se radši dívá mu do očí a drží se ho jak klíště*
Ať tě to ani nenapadne! *Vykoukne mu zpoza ramene a když se nedívá dolů je to dobrý, dívá se prostě jenom na Londýn* Vidíš, nic to není. Pořád říkám, že mě musíš naučit se přeměnit
+rozhlédne se, ale nepustí ji+ Je to nádhera. +pak se zase zadívá na ni+ Naučím tě to , jestl ichceš, ale není to lehké a musíš si vybrat jedno zvířa a to pak už nejde změnit,