od Neferet » 03 dub 2016 01:09
+prudce se narovná, když naní vytáhne zbraň načež nakloní hlavu mírně na hlavu, z části zaujatě a z části se snaží o to, aby jí hlava tolik netepala bolestí+ Máš pravdu... +mírně rozpaží a pustí dýky, které vzápětí tiše zazvoní o podlahu, z rukou. pohled jí na pár vteřin sklouzne k Isaacovi. trošku překvapeně zamrká, dalo by se říct, že na něj úplně zapomněla, nevímala ho jak tiše stojí u dveří. trhne hlavou v téměř neznatelném přikývnutí v odpověď na jeho slova, která čte v jeho očích, a na rtech jí zahraje další nepříjemný úsměv, tentokrát úsměv plný nadcházejícího uspokojení+ ...je čas to pomalu ukončit. +zabrouká tiše a dřív, než se Aljoška stačí vzpamatovat stojí před ním a zbraň letí ke zdi+ Ale ještě chci jednu věc... +praští ho pěstí do obličeje a vzápětí zamíří kolenem na solar+ ...chci tě slyšet prosit o život. +zavrčí mu do ucha a počastuje ho další ranou pěstí. nepotřebuje dýky, aby mu dokázala ublížit. její útoky jsou rychlé, přesné a bolestivé. ruku, ve které ještě před pár vteřinami svíral zbraň, mu stočí za záda a pořádně s ní trhne dokud se neozve tiché prasknutí a vzápětí křik z mužových úst, když se jí povede mu ruku zlomit. postrčí ho rázně ke stěně, až o ní vezme bolestivě druhým ramenem a počastuje ho dalšími ranami, rychlejšími a rychlejšími. do obličeje, do hrudníku i břicha. nedovolí mu se vzapamatovat, nedovolí mu se bránit, je čím dál více zuřivější. smýkne s ním o podlahu, postaví se nad něj a skloní se k němu dolů+ Tak co... už máš dost? +zavrčí tichounce a přitáhne si ho za notně zničenou košili blíž k sobě dávajíc si pozor na jeho ruce i nohy+ Věř mi, že takhle můžu pokračovat ještě hodně dlouho... +zašeptá a počastuje ho další ranou zespodu do čelisti a napřáhne se k další ráně, když se jeho rty pohnou. v téměř neznatelné prosbě, ale její šelmě, která touží po jeho smrti, to bohatě stačí. usměje se a mrknutím oka ho vytáhne na kolena, přetočí se za jeho záda a v ruce se jí objeví dýka, kterou mu zepředu přitiskne k krku. hruď se jí rychle zvedá, v hlavě jí bolestně tepá, oči zabloudí přímo před ně. k botám, které se za celou dobu asi nehnuly. k botám, které jí případají podivně podvědomé. očima vystoupá výš, po lítkách, stehnech. doputuje k hrudi a zamíří ještě víš až se dostane ke tváří. chvilku jí tvrá, než jí dojde na koho se dívá. zatímco se snažila z Aljošky doslova vymlátit duši, ztratila na chvíli samu sebe, ale ten pohled na tu důvěrně známou tvář jí vtáhne zpět. zadívá se mu do očí a v tu chvíli, v té jediné vteřině jako by něco zapadlo na svoje místo. v jeho očích čte popření sama sebe a uvědomění toho, co tím pro ní dělá jí zasáhne přepřipravenou a udeří přímo do živého. uvědomí si, jak jasně ví o tom, co přesně si Isaac myslí o zabíjení lidí, jak moc pevně věří v zákony a řádný soud, ale to jak tam stojí a jen hlídá, aby je nikdo nevyrušil. bez hnutí vyjadřující jí podporu, která se mu musí hnusit. sevře dýku pevněji v dlani, ruka se jí téměř neznatelně zachvěje, v očích se jí zalesknou slzy. pevně se zavře a roztřeseně vydechne. nemůže. nemůže Aljošku zabít, ne když tam Isaac tak stojí, ne když kvůli ní popírá sám sebe takovým způsobem. zhluboka se nadechne a prudce otevře oči+ Je tvůj... +praští Aljošku zezadu do hlavy, aby ho jen zbavila vědomí a nemohl dělat problémy, dá si pozor na to, aby zůstal naživu+ ...udělej s ním co uznáš za vhodné... předej ho těm vašim úřadům a zajisti mu řádný soud. +vypraví ze sebe těžce. to popření sama sebe bolí, to že se připravuje o dokončení své pomsty bolí, ale je to něco co pro něj může obětovat. oběť za oběť. prudce ustoupí od Aljošky, naposledy se Isaacovi podívá do očí a vzápětí se přemístí pryč+
Draco dormiens numquam titillandus