+jak Nef odhodí zbraně, je si už naprosto jistý, že z tohoto souboje vyjde opět jako vítěz a už přemýšlí, co s ní udělá, jestli si s ní opět chvíli nepohraje jako kdysi. Když se však před ním najednou z ničeho nic zjeví, jen stačí překvapeně vyjeknout a pak se na něj sesypou rány v takovém tempu, že se nestíhá ani bránit, tak si jen zakryje hlavu a kryje se před jejími údery. Zakvílí bolestí, když mu praskne kost a poprvé si uvědomí, že před tou ženou nemá žádnou šanci a že tohle je konec. Chce to vzdát, chce před ní padnout na kolena, klečet a prosit, ale ani k tomu nedostane šanci, protože ucítí na hrdle chladný kov+ Ano... ano... vzdávám se +celý se roztřese strachy, že mu je sotva rozumět+ Slituj se... odpusť mi, prosím +rozvzlyká se jako malé dítě a z rozbitých úst mu tečou krvavé sliny+ Nezabíjej mě... prosím... +škemrá zbaběle, ale radši bude prosit o život, než by o něj přišel+ Nechci zemřít... milost... prosím +zavře oči a čeká na její ortel, zbaběle kňučí strachy. Když najednou uslyší, že ho Nef předává spravedlnosti, což znamená, že mu daruje život, chce jí poděkovat, že ho ušetřila, nedostane však k tomu už příležitost, protože se mu zatmí před očima a on se jí skácí k nohám+
(to se bude divit, kde je, až se probudí:D)